Posledních dvacet let dominovala politice EU dvě témata: výstavba evropského superstátu a záchrana světa před ekologickou katastrofou.Tyto vznešené úkoly upoutaly evropské politiky natolik, že prozaické problémy konkurenceschopnosti a hospodaření vůbec vnímali jako druhořadé. Kritici eurocentrismu nebo boje proti skleníkovým plynům byli zatracováni jako kacíři. Současná dluhová krize pak ještě dále odvedla pozornost od dlouhodobých fundamentálních problémů.
Evropa hospodářsky upadá. Jasným indikátorem je vývoj eura, které poslední léta soustavně ztrácí proti kvalitním světovým měnám. Od roku 2008 ztratilo vůčijenu 31 %, juanu 12 %, švýcarskému franku 24 % a proti australskému dolaru 23 %. Pokud jde o růst HDP, vykazuje Eurostat pro EU mezi roky 2001 a 2010 23 %, zatímco pro Norsko 37 %, Švýcarsko 31 % a Turecko 51 %. Jde o čísla v paritě kupní síly.
Evropě scházejí dvě vlastnosti: kázeň a hospodárnost. Nedostatek kázně stál i u zrodu dnešní finanční krize. Jistě,řecké falšování účetnictví zakrývající lehkomyslné hospodaření bylo do nebe volající, ale nezapomínejme, že již v roce 2005 na žádost Německa, Francie a Itálie změkčila Unie kriteria pro euro a dala tak na vědomí, že pravidla eura není nutné brát doslova.
Řešení krize bude složité a bolestivé. Posílení rezervního fondu je nezbytným krokem. Kritickým bodem bude nyní určení míry oddlužení insolventních států. Zatím se mlčí o tom, jaké další kroky mají následovat. Má-li mít euro budoucnost, musí být ošetřeno tvrdou disciplinou s nemilosrdnými sankcemi dosahujícími až stupně ztráty ekonomické suverenity. Ale aby taková tvrdost byla od počátku věrohodná, měly by se tvrdé sankce přijmout již při řešení současné krize. Jenomže skutečně stabilní řešení nenastane, dokud se eurozóna nezbaví hospodářsky labilních států, pro které je devalvace měny dobrým nástrojem řešení domácích hospodářských potíží.
Některé jednodušší mozky vinily z rozpoutání dluhové krize světové ratingové agentury - měly to zavinit tím, že skokově snížily Řecku rating. Vymyslely tedy nápad vyvolávající nejdřív úsměv – založit evropskou ratingovou agenturu, která by vydávala ratingy po našem, po evropsku. Předpokládal jsem, že tato naivní hloupost v tichosti zapadne. Nikoliv, úsměv stranou, předminulý týden oznámili, že se agentura zakládá. Tedy od nového roku bude ratingy evropských zemí vydávat také nová evropská agentura. Finanční svět ovšem nebudou ratingy od takového účelového zplozence zajímat a Fitch, S&P či Moody´s budou i nadále kazit eurostratégům náladu.
Hospodařit znamená šetřit, prozíravě investovat a oprostit se od ideologií a předsudků.EU se svými institucemi je příkladem marnotratnosti. S rozšiřováním a prohlubováním integrace náklady strmě rostou. Musí mít EU 27 komisařů? Jistě by jich stačilo polovina s tím, že státy by se po pěti letech v obsazení postů střídali. Rovněž europoslanců by stačila polovina, pokud by se ovšem europarlament nezrušil vůbec. Jeho význam je pochybný. Nyní si k propagaci sebe sama otevřel za nemalý peníz, jako výraz zpupnosti, bombastické Parlamentarium.Znalec evropských institucí by jistě navrhl mnohá další úsporná opatření, za sebe zmiňuji již jen zrušení postů prezidenta a ministra zahraničí EU.
Osekávání institucí má spíše symbolický význam. Objemově je daleko významnější dotační politika. Uvítal jsem zprávu, že se chystá snížení dotací velkým zemědělským podnikům. Připomínám však, že o zemědělských dotacích se již mnohokrát jednalo, ale málokdy se něco udělalo. Ohromný prostor pro úspory skýtají dotace zelené energetiky. Zelené programy jsou vesměs škodlivé. Nesmyslný je boj s oxidem uhličitým – je to plyn, který lidem neškodí a přírodě prospívá. Někteří ho viní z oteplování Země, což je sice nesmysl, ale i kdyby: oteplování znamená vyšší sklizně a menší účty za topení. Hloupé je zavírání atomových elektráren – jsou laciným energetickým zdrojem, který navíc neprodukuje emise. Dotovaná fotovoltaická energie mění žírné lány v černé plochy panelů. Program zelených motorových paliv je drahý a vede ke zdražování potravin. Větrné a fotovoltaické elektrárny jsou nestabilní - vyrábějí energii, kdy chtějí, ne kdy je poptávka - a vyvolávají obrovské investice do záložních zdrojů a přenosových sítí. Veškerá "zelenost" je pak popřena zadrátovanostía zaplechovaností krajiny.
Dostali jsme se tak od šetření k investování. Nesmyslné dotace vedou k nesmyslným investicím a ty vedou k rozvoji neperspektivních odvětví. Snížení zemědělských dotací povede k větším dovozům levnějších potravin ze zemí mimo EU a nepotřebná zemědělská půda bude zalesněna, což bude daleko větším přínosem pro ovzduší než vydávání emisních povolenek. Zrušení dotací zelených energií ušetří spoustu peněz (ročně v EU kolem 100 mld. eur),omezí větrné a fotovoltaické elektrárny jen na nejvýhodnějšílokality a potlačí výstavbu plynových elektráren, čímž se sníží závislost Evropy na Rusku. Ušetřené peníze najdou své místo při zvyšování konkurenceschopnosti Evropy. Podobně zavržením zelených předsudků a návratem k jaderné energetice dojde v Evropě ke zlevnění elektřiny a tak i zlevnění produkce.
Evropa se musí posunout od vznešených cílů a ideologického balastu k střízlivé racionálnosti. Zatím dokázala zavrhnout ideu multikulturalismu. Nyní je akutní zavrhnout tezi Angely Merkelové: "Padne-li euro, padne Evropa." Řecko, Španělsko, Portugalsko, snad i Itálie se musí vrátit k národním měnám. Nebudou to první ani poslední měnové reformy. Euro tím jedině posílí. Konečně musí Evropa začít řídit svoji hospodářskou politiku penězi a nikoliv zelenými pověrami. Beztak zpravidla platí, že co je nejhospodárnější, je také nejekologičtější.
Evropa tupě racionální. Směšně jednoduché. Evropanství s obyčejným malým e.