Státy EU, neochotné či neschopné chránit své hranice, se klaní tureckému bohu a přinášejí mu oběti, aby to udělal za ně. Kardinální otázka: Jsou hranice prostupné kvůli neschopnosti - či snad kvůli neochotě je chánit?

Připadá mi, že spíš to druhé. I proto, že se již chystá další krok - masová legální imigrace místo té ilegální. Při zodpovídání otázky „proč?“ se z důvodu existence pouhých indicií, nikoliv důkazů, nemohu vyhnout konspirační teorii. To však ještě není trestné.

---
Kdybych byl býval architektem evropské integrace, tedy té eurofederalistického typu , tak bych jen tak nečinně nepřihlížel, jak a za jak dlouho se přirozeně zintegruje společenství zvané Evropská unie.

Kdybych byl býval architektem takové evropské integrace, tak bych si připomněl, že k tomu, aby se Unie stala státem, budu potřebovat nastolit plnou vnitřní i vnější suverenitu.

Pro vnitřní suverenitu bude jistě nezbytná společná měna, společný rozpočet a společná federální policie (viz též pozn. pod čarou A). Pro tu vnější suverenitu pak společná zahraniční politika, společná ochrana hranic a společná armáda.

A viděl bych, že jsem zatím ještě hodně daleko od svého cíle – vybudování jednotné supervelmoci. Měna už sice společná je a jakž takž funguje. Ruku v ruce s další měnovou integrací půjde i integrace rozpočtová, nelze dlouhodobě mít společnou měnu bez transferů mezi oblastmi (dříve zeměmi). Avšak ačkoliv na zahraniční politiku v Unii něco jako úřad máme, ten moc nekoná. Každá evropská velmoc si dělá, co chce. Takže toto téma odsunu na později, až budu mít v ruce silnější nástroje, jak si prosadit svou.

Tím se dostávám k těm nástrojům. Ozbrojené síly: pohraničníci, armáda, případně policie. Pokud budu mít za zády společnou armádu, budu snadno provádět i společnou zahraniční politiku. Pokud budu mít za zády společnou federální policii, budu snadno prosazovat svoji vnitřní suverenitu.

---
Takže kdybych byl býval skutečným architektem eurofederalistické integrace, byl bych býval chtěl vytvořit mohutné společné ozbrojené síly EU. Jak jich dosáhnout? Jak dosáhnout vzniku společných ozbrojených sil v heterogenním blahobytném společenství?

Předně bych zkalil vodu.
Kdybych byl býval architektem eurointegrace, poučil bych se u jednoho ze zakladatelů EU, Jeana Monneta, který říkal že “Evropa bude ukuta v krizích a bude součtem řešení přijatých pro tyto krize”. Tedy vytvořil bych nebezpečí, které je třeba společně řešit a kterému je třeba údajně společně čelit. Tak, že v Unii bude po společných ozbrojených silách silná poptávka. Kdo by například nechtěl chránit své území, své hranice, když svět kolem něj vře?

A jak zkalím vodu? Tak, že rozvrátím okolní státy, ve kterých mohou mít lidé sklony k terorizmu. Nebo tomu alespoň nebudu bránit.
A pak ... otevřu hranice (viz pozn. pod čarou B).

Způsobím tím strašná bezpečnostní rizika, jak se zcela bezpochyby za nějaký čas vyjeví. Stačí jen čekat. Řádně tím vystraším obyvatelstvo. I ti, kteří mne za mé předchozí „hloupé“ kroky nenávidí, budou poptávat společné ozbrojené síly Unie. Poptávka po policistech, vojácích a pohraničnících bezpochyby rapidně stoupne, ber kde ber (viz pozn. pod čarou C). Akce vyvolá reakci - a málokdo se už bude pídit po tom, zdali akce byla předtím vyprovokována či nikoliv.

Pak stačí jen pořád dokola opakovat usměrňovací mantru, že hlavně společně, společně, společně, hlavně více Evropy a méně národních států, které to údajně nedokážou řešit (i když pravdou je přesný opak - Řekové nemají důvod chránit „německé hranice“; pro sebe sama by si je ale chránili). Že samotné státy nemají šanci. Že to, co se děje, má přesah přes všechny státy Unie. Francii, Německo, Itálii. I Českou republikou kdysi projížděli teroristé. Někteří se vylodili v Řecku, prošli půl Evropy a pak se zaregistrovali v Německu. Je to tedy celoevropský problém (a již potlačím informování o faktu, kdo tento problém způsobil). Hrozby jsou i v Belgii - je vůbec dostačující, aby orgány EU v centru Bruselu chránili před potenciálními hrozbami z předměstí jen belgičtí policisté? Co kdyby někdo chtěl v Bruselu vyhodit do vzduchu třeba Evropský parlament? Mají příslušné unijní orgány dostatek pravomocí a technických prostředků, aby tomu zabránily? Nebo aby alespoň pochytaly případné pachatele?

Je to prostě společný problém. A když už tato milionkrát opakovaná manipulace (viz pozn. pod čarou D) povýší na nezpochybnitelnou „pravdu“, pak přijdu jako architekt eurointegrace s myšlenkou, že je třeba společných oddílů k ochraně hranic. A také společných oddílů rychlých zásahových policejních jednotek s příslušnými pravomocemi. Protože kdo by se nebránil proti terorismu, že? Samozřejmě společně, jak je třeba neustále dokola opakovat. A pro konečné zničení držav teroristů mimo území Unie bude nakonec potřeba i společných vojenských jednotek, předně rychlého nasazení, s příslušnými pravomocemi.

Prostě je potřeba těsnější společné bezpečnostní a obranné politiky, společných evropských ozbrojených sil a koneckonců společné Evropské obranné unie. Jinak to nejde. To je přeci navýsost jasné. Jinak ten terorizmus neporazíme, ilegální imigraci nezastavíme, běžence nezachráníme ze spárů převaděčů, své zájmy v Sýrii a ve světě neprosadíme a xenofobům nevezmeme vítr z plachet.

---
Je-li poptávka vytvořena, pak jako architekt eurointegrace musím co nejrychleji poskytnout připravenou nabídku.

Mohu - stejně jako mistr Qui-Gon Jinn ve Star Wars - nechat vojáky té nové, společné armády naklonovat někde na planetě Kamino a přivézt... Že ne? Že tak daleko klonování ještě není a bůhví, jestli bude? Tak dlouho však jako architekt integrace čekat nechci. Jak tedy vytvořit příslušníky nových ozbrojených sil, konkrétně armády?

Nemůže to být heterogenní armáda složená z jednotek tu odtud, onde odjinud. To moc nefungovalo ani starým Římanům a nakonec takové jednotky museli alokovat vždy do jiné provincie, než odkud pocházeli jejich příslušníci. Takové opatření šlo provést v tuhém císařském režimu starého Říma. Dnes však těžko můžete německou jednotku poslat trvale do Řecka, italskou do Irska či maďarskou do Španělska.

Bude lépe, když pěšáky nové armády budou tvořit vojáci, kteří nebudou mít žádný vztah k jednotlivým státům Unie. Protože Němec v případné evropské armádě by v jakékoliv krizi kopal za Německo, Francouz za Francii, Španěl za Španělsko, Maďar za Maďarsko a Fin za Finsko. Potřebuji někoho, kdo bude vděčně za všech okolností kopat za svého chlebodárce, tedy za Unii. Za Unii, která mu zajistila relativně lepší život a jejíž autoritu proto jako jedinou budou uznávat.

A – jakoby čirou, ale de facto předpřipravenou náhodou – oni už jsou tady. Nejsou to vojáci z národních armád „zdecimovaných“ roky klidu, materiálního dostatku a snižování stavů. Nejsou to otroci blahobytu. Jsou to imigranti z válečných zón – a tedy lidé uvyklí na válku. A hlavně: nemají k evropským státům a jejich obyvatelům žádný jiný vztah než ekonomický.

Kdybych byl architektem evropské integrace, snažil bych se, aby imigranti byli co nejdříve a v co možná největším počtu přijímáni do evropské armády (viz pozn. pod čarou E). Bez halasu. Nebo bych naopak – podle konkrétní situace – mohl začít Evropanům naplno vykládat, že uprchlíci (myšleno imigranti) jsou v podstatě naši spojenci v boji proti terorizmu. Že tito umírnění muslimové budou určitě nejlepšími vojáky proti těm radikálním islamistům, neboť s nimi mají údajně nevyřízené účty. Proč je tedy vlastně nevyužít jako pěšáky v nové evropské armádě? Na to jejich v průměru nízká kvalifikace stačí a nikdo jiný to tady nechce dělat (viz pozn. pod čarou F). Povolání vojáka se pro nezaměstnaného nekvalifikovaného mladého muže - imigranta v neklidné době přímo nabízí.

---
Na jednu věc však musím dát pozor. Na homogenitu zdroje budoucích rekrutů ve všech koutech Unie.

Je tedy potřeba prosadit přerozdělování ilegálních (a v budoucnu i legálních) imigrantů pomocí kvót po EU nebo alespoň po její podstatné části. Kořeny ve státech Unie mít nebudou, zato bratry budou mít po celé EU. Bude to těžké, ale apelem na solidaritu, uplácením evropskými dotacemi a výhrůžkami toho lze dosáhnout. A aby neprchali po přerozdělení zpátky, omezím nebo zruším Schengen – ostatně jsem si i pro tento krok již předpřipravil poptávku.

Když se to povede, budu mít v Unii homogenně rozloženou novou nekvalifikovanou pracovní sílu bez valné znalosti místního jazyka. A mohu jí nabídnout jednoduchou, ale dobře placenou práci v evropské armádě. Tím nastane v oblasti ozbrojených sil zcela zásadní obrat. Němci by zřejmě řekli „die Wehrwende“, podle vzoru Energiewende (viz pozn. pod čarou G).

---
Kdybych byl architektem takovéto evropské integrace...

Ale nejsem jím. Jiní jimi jsou. Aktuálně například německá kancléřka (nebo někdo, kdo jí dává rady či instrukce), o které si mnozí kvůli jejímu konání v imigrační krizi myslí, že je buď naivní, nebo šílená.
No asi to tak bude... Nebo? V r. 2004 Angela Merkelová kritizovala šíření multikulturalizmu v Německu. V r. 2010 už jako kancléřka dokonce otevřeně prohlásila, že „multikulturalismus zcela selhal“.

A teď, v rámci těžko uvěřitelného obratu, do ohýnku multikulturalismu přilévá mohutným proudem další palivo. Co se od roku 2010 změnilo?

Vysvětlením by vskutku bylo, že výše nastíněná konspirační hypotéza - pracovně nazvaná „Wehrwende“ - je pravdivá. Nebo dokonce že je pravdivá jiná hypotéza o umělém vytváření nového politického lidu Unie. Tedy že německá kancléřka provádí v současnosti politiku Menschenwende (viz pozn. pod čarou G).

Ale ať již jde o Menschenwende, o Wehrwende či o jiný experiment, architekti evropské integrace zapomínají na možná rizika celokontinentálních sociálně-inženýrských experimentů (např. rozpad NATO, vznik totalitního režimu, rozpad elementární soudržnosti společnosti, válka) a také na to, že plán nikdy nevyjde přesně tak, jak byl vymyšlen. A to ani nehovořím o průvodních jevech provázejících prosazení takovéhoto experimentu, konkrétně třeba omezování svobody projevu pod záminkou boje proti xenofobii nebo omezování držení zbraní.

Ti, kteří s architekty umělého způsobu eurointegrace nesouhlasí, by měli zásadně vystupovat proti sociálně-inženýrským experimentům (tedy i proti přerozdělovacím kvótám na imigranty), požadovat v případě potřeby účinnou ochranu vlastních hranic národních států (když už ty vnější Unie nedokázala ochránit) a zároveň požadovat posilování vlastní armády země z domácích zdrojů. Tak, aby neexistovala záminka pro vytváření evropské armády, která by v budoucnu pravděpodobně konkurovala NATO.

*************************************

Pozn. pod čarou A: Obvyklým atributem státu je i společný úřední jazyk. Ale s jazykem je to těžké, to se asi aktuálně nadiktovat nedá. Je nutno prozatím nerozhodovat o tom, zda to bude esperanto, turečtina, arabština nebo snad jiný jazyk či zda své vykonají informační a komunikační technologie i bez společného jazyka. Možná je pro architekta eurointegrace dokonce lepší, že se teď lidé v jednotlivých zemích nemohou moc domlouvat na nejnižší úrovni.

-------------------

Pozn. pod čarou B: Pokud pouhé ponechání hranic otevřených nepostačí, tak je třeba ještě vyslat nějaké zvací signály. A zároveň mediálně zpracovávat unijní starousedlíky, aby imigraci nebránili. Samozřejmě budu tvrdit, že za ten problém nemůžu, eventuálně že nám ho nadělil Bůh.

-------------------

Pozn. pod čarou C: Euroskeptici, nespoléhejte na Miloše Zemana. Je to v jádru eurofederalista a zastánce vytvoření společné armády EU. Jednoho krásného dne vás možná zklame.

-------------------

Pozn. pod čarou D: Tzv. společný postup nepřinesl ochranu řeckých a italských hranic; tedy buď byl úmyslně, nebo objektivně neúčinný.

-------------------

Pozn. pod čarou E: Že ještě evropská armáda není ustavena? Není to tak docela pravda. Základ již existuje – tzv. Eurocorps, 1000 vojáků ve Štrasburku. A dále EUFOR, EU Battlegroups, European Maritime Force a koneckonců i European Gendarmerie Force. A relativně brzy by ten základ mohl být rozšířen. Počkejme si na výsledky dalších summitů šéfů států, tzv. Evropských rad, zejména toho v červnu 2016. Ale něco naznačí jistě i nadcházející prosincové zasedání. Každopádně stojí za to si přečíst závěry Evropské rady z června t.r. o společné obranné a bezpečnostní politice, které nikdo moc nekomentoval, neboť média byla tou dobou soustředěna na kvóty.

-------------------

Pozn pod čarou F: Česká armáda, čítající cca 21 000 osob, má v současnosti 709 jedinců mužstva, tedy zhruba 3 % – a tendence z posledních let je klesající... Pochybuji, že jinde v EU je to řádově lepší.

-------------------

Pozn. pod čarou G:
Energiwende: Shora nařízená změna energetické politiky Německa, kterou již mnoho let uplatňuje.
Wehrwende: Zásadní změna v konstrukci ozbrojených sil, tentokrát celé Unie.
Menschenwende: Shora nadirigovaná celková změna obyvatelstva – vytvoření nového politického lidu – v Německu a v Unii.

Převzato z blogu Strunz.blog.idnes.cz se souhlasem autora