Když si člověk pohybující se v diplomatickém prostředí oblékne k tmavému obleku bílé ponožky, úplně se znemožní, neboť nejhrubším způsobem porušil diplomatický protokol. Okamžitě je zařazen mezi burany, kteří se nedovedou v tomto prostředí pohybovat a kteří proto do něj nepatří.

V jedné zemi diplomatický protokol stanovil, že na novoroční přijetí diplomatického sboru u prezidenta je možné přijít jen v žaketu. Jen málokdo dnes žaket vlastní. Z toho profitovaly místní půjčovny oděvů, neboť přijít v obyčejném obleku mělo stejný efekt, jako se jinde pohybovat v bílých ponožkách. Kolega z jedné spřátelené sousední země přišel v obleku. I já jsem se za něj styděl.

Každé prostředí má svoje pravidla. Kdybych přišel do hospody mezi horolezce v bílých ponožkách, bylo by to normální. Kdybych přišel v žaketu, kromě obveselení v davu bych byl považován za burana. Kdo chce zapadnout do určité “party”, musí ctít určitá pravidla, i když se mnohdy tato pravidla mohou zdát absurdní. Pokud tak nečiní, do této společnosti nezapadne, společnost jej nepřijme.

Přiblblý šot “Evropě to osladíme” zřejmě nestačil. Umístěním Entropy Davida Černého do Bruselu jsme Evropě jen potvrdili signál, že jsme burani, kteří mezi spořádané evropské země nepatří. Signál je o to horší, že toto dílo je navíc zatíženo podvodem.

Současná vláda dělá všechno možné pro to, aby se znemožnila na všech frontách. Nestačí jí průšvihy na domácí scéně, svoji zabedněnost musí zřejmě prezentovat i na mezinárodním poli. Že dělá ostudu sobě, na to jsem si zvykl. Umístění plastiky Davida Černého beru i jako svoji osobní ostudu. Tímto prosím ministra Petra Gandaloviče, kterému jsem kdysi dělal tajemníka, aby požádal svého kolegu Sašu Vondru, aby si konečně sundal bílé ponožky.

Autor je bývalý velvyslanecký rada v Bernu a Vilniusu