Západní média o Nobelově ceně pro EU

"La blague", "derision", "der Spott" a "Aprilscherz" – to jsou výrazy, jakými evropská média charakterizovala rozhodnutí udělit Nobelovu cenu míru Evropské unii. U nás jsme v této diskuzi trochu příliš zaměřeni na to, co řekl nebo neřekl Václav Klaus, takže jsem se rozhodl zjistit, co na toto téma zaznělo v západních médiích.

Všeobecný nesouhlas

Především jsem byl sám překvapen tím, že rozhodnutí narazilo na všeobecný nesouhlas i u levicových médií. Zkusil jsem se podívat do levicového The Guardian (mimochodem nejcitovanější západní noviny v Událostech ČT), ale i tam psali o výsměchu a nepochopitelném rozhodnutí. The Spectator se podivil nad tím, že výbor pro Nobelovu cenu tvrdí, že EU podporuje mír "už šedesát let", ačkoli vznikla teprve v roce 1993. Během studené války se o mír v Evropě zasloužily spíše USA, píší v Británii, ale to se v rozhodnutí Nobelova výboru vůbec nezmiňuje.

Nesouhlas a nepochopení zaznívají i z francouzských médií. Ačkoli se někteří novináři snaží líčit rozhodnutí jako skvělou zprávu, reakce čtenářů a satirické komentáře euroskepticků tuto snahu kazí. Deník Le Figaro vypsal o ceně pro EU čtenářskou anketu, z níž vyplynulo, že jen 37% čtenářů je pro, zatímco 63% je proti (stav 13.10.). Tedy výrazná převaha odmítavých hlasů.

Německé noviny vydatně informovaly o skeptických hlasech z Británie a svůj nesouhlas maskovaly jen jako komentář k britskému dění. Hlasy čtenářů však jsou jednoznačné. Jeden čtenář týdeníku Der Spiegel to shrnul rčením: "Samozřejmě to není Aprilscherz, ale Oktoberwitz." Německé noviny se vyslovily pro "das kleine aber feine Kerneuropa".

Reakce euro-politiků

Zarážející také je různorodá skladba nesouhlasných hlasů z řad politiků. Že se k EU stavějí kriticky britští konzervativci a euroskeptici je známo, ale tentokrát se ukázalo, že nepřátelský postoj k EU zaujali i představitelé extrémní levice. Německá poslankyně Inge Höger ze strany die Linke reagovala tvrzením, že EU šíří ve skutečnosti "chudobu, bídu a války"! Mimochodem, paní Höger můžete znát ze zpravodajství ČT, kde ji adorovali jako účastnici flotily pro Gazu, která měla "jen mírové úmysly." (Události ČT 1.6.2010). Jistá lidskoprávní organizace z Norska zase prohlásila, že EU podporuje "protiklad míru". Podobné názory zazněly i od levicových politiků z Řecka.

Naproti tomu politici vládnoucích koalic nebo bývalí evropští funkcionáři rozhodnutí uvítali. Ozval se především německý ministr zahraničí Guido Westerwelle, bývalý prezident Evropské komise Jacques Delors a bývalý kancléř Helmut Kohl. Dojatá slova politika, který vyjednal německé přijetí eura, vyvolala sarkastické komentáře. Němci jsou rádi, že teď už Kohl nebude žádat Nobelovu cenu míru pro sebe, ušetří se tím peníze a nevznikne ostuda. Současný prezident Evropské komise, sociální demokrat José Manuel Barroso, označil ocenění za "důležité poselství", za "něco velmi cenného" a něco, co bude "ku prospěchu Evropanů i celého světa". Klasická ukázka vyprázdněné rétoriky.

Jak to zdůvodnil Nobelův výbor?

Britské námitky mě přivedly k myšlence, podívat se na to, jak vlastně své rozhodnutí zdůvodnil výbor pro Nobelovu cenu. Text rozhodnutí je skutečně značně pokřiveným shrnutím poválečných dějin Evropy, kde není ani slovo o studené válce, o USA, ani o existenci komunistických režimů ve východní Evropě. Není to žádné kritické (tj. podložené a hodnotící) shrnutí reálné politiky evropského společenství ve věcech mezinárodního míru. Skutečně je tu řečeno, že Evropská unie má na kontě "šest desetiletí práce pro mír". Naznačuje se, že se zasloužila o pád fašistických režimů ve Španělsku, Portugalsku a diktatury v Řecku. Elegantně se tu obchází problém levicových komunistických diktatur.

To, že "rozšíření demokracie" na východ bylo možné teprve po pádu komunistických režimů, tady zmíněno není, ani se nehodnotí, zda ES mělo zásluhu na boji proti komunismu. Nehodnotí se sporná Ostpolitik Willyho Brandta, nositele Nobelovy ceny míru. Nehodnotí se tudíž ani rozdílný přístup USA a levicových vlád Evropy a ES k této otázce. Není tu ani slovo o dlouhodobé podpoře ES a EU palestinských teroristů, ani odmítavý postoj ES vůči mírové smlouvě z Camp Davidu.

Oznámení Výboru pro Nobelovu cenu 2012 (plné znění)

Dozvěděl jsem se, že za Nobelovu cenu pro EU bojovali už roky předseda výboru Thorbjörn Jagland a ředitel Nobelova institutu Geir Lundestad, takže to nebylo nečekané rozhodnutí. Dle stanov má ale cenu dostat ten, kdo nejvíc přispěl k udržení míru v uplynulém roce. Ovšem Barroso nemá udržení míru vůbec ve své Pětileté vizi (z roku 2009) a EU se v uplynulém roce angažovala spíš v podpoře protiizraelských kampaní, než v podpoře míru. Přidejme k tomu protiizraelské výroky Catherine Ashton po vraždách v Toulouse a zjistíme, že činy EU v posledních měsících rozhodnutí Nobelova výboru nepodporují.

Ale měl výbor nějakou variantu? Jistěže měl. Žhavou kandidátkou byla ruská disidentka Světlana Gannuškinová, zakladatelka internetového projektu Memorial. Za tento počin byla nominovaná už roku 2010 a už tenkrát to vypadalo nadějně.

(Ne)Smysl Nobelovy ceny míru ?

Je bez debaty, že ocenění jednotlivci, nebo organizaci, která čelí pronásledování, by bylo skutečným přínosem. Svůj smysl měly asi hlavně ceny udělené disidentům z východní Evropy – Andreji Sacharovovi (1975) a Lechu Walesovi (1983). Asi stejně motivované bylo ocenění jihoafrického biskupa Desmonda Tutu (1984), který se ale v současné době vrhl do laciných kampaní "proti sionismu."

V souvislosti s evroskou integrací dodejme, že už v roce 1926 dostal Nobelovu cenu za mír Aristide Briand, ale stalo se tak ještě před tím, než vytvořil svůj koncept jednotné Evropy. Důvodem pro cenu byla jeho účast na locarnské konferenci a o cenu se musel dělit s Gustavem Stressemanem. Ve většině případů byla cena míru udělená více osobám.

V minulosti už výbor udělil cenu 24 organizacím. Nejčastěji oceňovanou mezinárodní organizací je OSN a její podřízené instituce (např. úřad komisaře OSN pro uprchlíky) či činitelé (Kofi Annan, René Cassin aj.). Oceněny byly i nevládní organizace Amnesty International a Medicins sans frontiers. Udělení ceny EU je zahozená příležitost a hloupé gesto, kterým se snižuje jak vážnost Nobelovy ceny míru, tak i Evropské unie. Ostatně už druhý den nebyla zpráva o ceně mezi hot news, ani Schlagzeilen. A finanční cena 930 000 euro nestačí ani na záchranu Kypru.

Z rozhodnutí výboru pro Nobelovu cenu (2012):

- Dle výboru pro Nobelovu cenu existuje Evropská unie od roku 1952 (Oceňují "šest desetiletí práce pro mír".)

- Jaké uvádí důvody: že nehrozí válka mezi Německem a Francií

- EU se údajně zasloužila o rozšíření demokracie do Portugalska, Španělska a Řecka a také do "zemí východní Evropy".

- Výbor pro Nobelovu cenu nespojuje rozšíření demokracie ve "východní Evropě" s pádem komunistických režimů, ani se nezmiňují zásluhy USA v boji proti sovětskému bloku. O existenci komunistických režimů nic neříká. Naproti tomu se nehodnotí kontroverzní Ostpolitik Willyho Brandta (nositele Nobelovy ceny míru), která spíše upevňovala komunistické režimy a rezignovala na snahu o jejich svržení.

- Vyhlídka na vstup Turecka do EU prý "podpořila demokracii a lidská práva v této zemi." O Erdoganovi se nezmiňuje.

- Nezmiňuje dlouhodobou podporu ES a EU pro Organizaci pro osvobození Palestiny, odmítnutí považovat Hizballáh za teroristickou organizaci a dlouhodobě protiizraelskou politiku.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem