Lidi jsou hloupí, a tak je potřeba jim vše pořádně vysvětlit. Od toho jsou mluvčí, propagandisté, agitátoři a vůbec jiné moudré hlavy. Zvláště někteří občané, ba dokonce celé národy jsou prý mimořádně zaostalé.

Podíváme-li se však na dnešní svět, ač jsem od mládí přesvědčován, že co Čech, to zaostalý blbeček, který nechápe velikost jiných národů a jejich myšlenek (jistěže geniálních), zdá se, že porovnáme-li stav Evropy a světa dnes, tak jak občanstvo, tak naše vlády a panovníci postupovali vcelku moudře. A to již od Sáma, přes Boleslava I. až po vlády upadajícího komunismu. A přes vlády polistopadové, jedno zda levé či pravé.

Pokud by se vám teď chtělo autorovi nadávat, že je magor a asi nevidí nic kolem sebe, jen bych připomněl, že tady nemáme statisíce ilegálních imigrantů-muslimů a ani největšího magora ve vládě (až na partu kolem Dienstbiera) nikdy nenapadlo sem muslimy hromadně zvát.

A poněkud dementní a vůči Unii patolízalskou Výzvu (vědců!) proti strachu a lhostejnosti ze srpna 2015, vyzývající k otevření hranic muslimské vlně sice podepsalo 3419 vědců a vědkyň, ale protože lidí pracujících ve vědě a výzkumu v ČR je více než 80 000, tak šlo spíše o ad hoc vytvořenou skupinu. Něco jako Anticharta , jak pamatuji. Většina národa ji odmítla jako přiblblou akci čekatelů na granty a poklonkářů vůči EU a Německu.

Lze tedy konstatovat, že pomlouvaný český občan a volič má dostatek zdravého rozumu, aby volil většinou uvážlivě a něco tak děsivého, jako jsou Merkelová, Juncker a Mogheriniová, by našinec nikdy nevolil. Ta ostuda se Špidlou v EU stačila. Češi volí uměřeně, podle ironizovaného hesla Jaroslava Haška nejraději „Stranu mírného pokroku v mezích zákona“, což většina vlád plní. Jistě, pokud bych si chtěl zanadávat na to, co mne štve, tak by to bylo tak dlouhé, že by bylo potřeba aspoň pět pokračování na Psu.

Základem mého přesvědčení je také skutečnost, že Češi a Moravané jsou zde, uprostřed Evropy, dodnes. Zatímco naši nepřátelé a také sousedi, nejprve mongolsko-turkičtí Avaři, taky germánští Markomani a Kvádové, posléze Pobaltští Slované – celkem cca 25 „národů“ od Bavorska přes Dolní Sasko po dnešní Meklenbursko-Pomořany - Veleti, Stodorané, dále třeba kmeny Břežanů, Črezpěňanů, Grozvičanů, Chyžanů, Lekusiců, Moričanů, Sprévanů a další a další. A mizeli i „zrádní Durynkové“ (starověcí krušnohorští Germáni). Ti všichni se rozplynuli v dýmu dávných věků.

Přeneseme-li se do dneška bez hysterie, je fakt, že si žijeme celkem slušně, bomby tady nevybuchují a hlavně u nás na každém rohu nepostávají skupinky cizokrajných mužů, kterých se bojí i policie. Pokud má někdo chuť porovnávat naše Cikány, ty v zásadě mírumilovné, i když bordelářské krajany, s Araby a jinými muslimy, doporučuji navštívit ve Francii Marseille, Lyon, v Itálii Milano a v Německu třeba Frankfurt a Berlín. To by teprve viděl „vyloučená ghetta“!

Ovšem přesvědčovací mašinérie o naší malosti a kydy o „rozkradeném státě“ – akce řízená zvenčí, ale i od lidí, kteří to dělají částečně z blbosti a částečně za cizí peníze přímo u nás doma - běží na plné pecky. A tak jsme načuření, nadáváme, vztekáme se a vůbec. I když už pomalu opadává snění o krásném světě jinde.

Kdysi každé správné povídání o historii začínalo slovy „Již za dob starých Římanů...“, já začnu blíž k dnešku. Abych ukázal, že věci jsou stále jiné a přitom pořád stejné.

V době mého narození jsme byli vystavováni důraznému přesvědčování, že jen uprostřed Velkoněmecké říše je tisíciletá budoucnost našeho národa. Goebbelsovi propagandisté varovali před bolševismem a vydali plakát, na kterém byla silueta Hradčan a nad nimi spár se srpem a kladivem a nápisem „ Zachvátí li tě, zahyneš“.K čemuž držkatý český lid dopisoval: “My se nebojíme, my tam nebydlíme!“ Což je dokonalá ukázka toho, že i když má něco reálné jádro (to nebezpečí bolševismu), tak když se to podá blbě a ještě navíc nenáviděnou skupinou a v nepravý čas, i když je základ reálný, má to opačný účinek. O to víc lidé v roce 1945 jásali vstříc Rudé armádě.

Také heslo na plakátu nalepeném na hřbitovní zdi, velebící v roce 1955 čerstvou mrkev, výdobytek socialistického zemědělství pro výživu pracujícího lidu, a vyzývající k její konsumaci, žádných takzvaně „velkých“ myšlenek si nevážící český lid doplnil vzkazem jakoby zpoza zdi: „Polibte nám prdel s mrkví, my jsme rádi, že jsme mrtví!“

Když přešlo nadšené rozorávání mezí, „že aby bylo chleba“, přišlo šílenství zemědělských vědců v době pomalu chcípajícího sovětského bolševismu, kdy nás měl zachránit od hladu, imperialismu a vůbec zaostávání za „velkým dubiskem“ tam na Východě jiný světový vynález, meliorace. Od Chebu až po Čiernou při Čope.

Pro mladší ročníky doporučuji nalézt si výraz na internetu, v zásadě mělo jít o to, že se do země zakopou drenážní trubky a ty odvedou vodu a vysuší mokřiny, případně přivedou vodu a zavlaží sušiny a nastane ráj. Stálo to miliardy, trubky, pokud je rychle nerozkradli družstevníci či chatařící a chalupařící dělníci a pracující inteligence (neb i Vencovi z Horní Dolní bylo jasné, že je to v socialistickém provedení na h...) , rychle zarostly kořeny pýru a trav. Jediné, co se povedlo, bylo to, že si na tom jistí odborníci namastili kapsy za odměny a jiní vybudovali politické kariéry.

Český lid, nazývaný dnes kavárenskými idioty a pseudointelektuály „čecháčci“ (pohrdlivý výraz podle jednoho sebestředného intelektuála), si z toho blbnutí kolem meliorací dělal srandu a tvrdil, že praotec Přemysl - oráč, zastižen vyslanci Libuše „an oráše“, byl podle nenovějších socialistických výzkumníků vlastně zastižen „an melioráše“. To, že slovo „čecháček“ je intelektuální prasárna, tvrdím přesto, že mi mnozí otloukají o hlavu, že jeho „vynálezce“ V. Černý byl za německé okupace spolupracovníkem a kamarádem mého otce.

Proč o tom píšu? Zaujalo mne sdělení, že italské úřady za pomoci EU vymyslely propagační kampaň - v tisku, rozhlase, televizi i na internetu. Při ní vybraní přeživší imigranti, kteří se dostali až do Evropy, vyzývají své krajany, aby se sem určitě nevydávali. Že je to tady hrozný. (Viz Italská kampaň ukazuje odvrácenou stranu evropských snů: má odradit migranty)

Kdosi vypráví, jak bloudil tři dny po moři, jiná líčí, jak byla skoro znásilněna, jen mi tam chybí ten slavný rozhovor s imigranty - mladými svalnatými černochy na jihu Itálie. Kteří nejprve křičí do kamery, že je špatné jídlo, aby přes stížnosti na ubytování hlasitě ječeli, že TADY PRO NĚ NEJSOU ŽÁDNÉ ŽENY! A dožadují se jejich dodání v rámci „humanitární pomoci“.

Zoufalství a zcela jistě naprostou nefunkčnost takovéto akce mi připomnělo jeden starý vtip: V sedmdesátých letech se polští soudruzi rozhodli, že když už to jde s celým socialistickým Polskem „zu grund“, že vyvolají v zemi tak nějak nenápadně antisemitskou kampaň. Nic moc, ale bude se „naznačovat“ a „poukazovat“ na sionismus a Židy, jako že můžou za neúspěchy budování, a lid najde jiný cíl nenávisti než Stranu.

Mělo to však jiný průběh. Polští židé se začali houfně vystěhovávat do Izraele. V tehdejší době to byl pro soudruhy politický problém. Dělalo to Polsku ostudu. A tak svolali velké shromáždění významnějších zástupců „dětí Izraele“ a soudruh přednášející začal přesvědčovat soudruhy židy, že vystěhovat se do Izraele není ten nejlepší nápad. A aby je přesvědčil, tak povídá: “Soudruzi židé, v tom Izraeli to není tak, jako tady u nás v Polsku. Tam je strašný vedro. Měsíce tam neprší! A je hic, žádná voda...“ Ale pak si všimne, jak jakýsi stařík v první řadě trhne pravou rukou a zamumlá: „Ech!“
Řečník se zarazí, a myslí si: „To jsem to asi s tím vedrem trochu přehnal. Musím to napravit. Tak změní téma: “Soudruzi židi, ono všem v tom Izraeli taky někdy prší! Co prší?! Ono tam často přímo leje! Z nebe padá voda, takovým vádím, kde někdy není žádná voda, se najednou valí hotové řeky, všude je pak vlhko...“
A děda v první lavici trhne levou rukou a z hrdla vyrazí: „Ech!“ Politický instruktor skončí přednášku, vybízí k diskuzi, kdo má nějaké dotazy, a nikdo nic. Ticho. A tak se obrátí k dědovi v první řadě a ptá se: “No, vy tam soudruhu, vy jste měl nějaké poznámky.“
Děda se neochotně zvedne a povídá: „No, jak voni mluvili, jak je v tom Izraeli sucho, tak si v duchu povídám: ́Ech co, galoše nechám doma! ́ Ale jak pak povídali, že tam taky prší, tak jsem si to rozmyslel a říkám si: ́Ech, tak si ty galoše vezmu ́.“

Tak asi tak nějak to bude s tím zoufalstvím, co předvádí italská vláda. Ostatně, i kdyby tam ukazovali znásilněnou a na plátky naporcovanou ženskou, i kdyby ukázali, jak říkají kriminalisté, „plaváčka“, takovou nafouklou a odulou polorozkládající se mrtvolu vylovenou u pobřeží Itálie, ani to by s budoucími migranty nehnulo. Jako nepohnulo s polskými židy několik válečných přepadení Izraele muslimy od vystěhování z komunistického Polska.

Jak praví staré přísloví: „Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.“ A utopení v moři není pro mnohé obyvatele imigrantských krajin zase tak strašná představa, ani to moc nebolí a je to rychlé. A když se to povede, čekají je bílé rukavice záchranářů, teplé deky, nové oblečení, jídlo, pití a pro některé poprvé v životě čistá postel, na které leží – světě, div se - dokonce sami!

Evropa praská ve švech, islámští kazatelé i fanatičtí islamisté dělají nábory a mají vlastně perfektně zorganizované „turistické kanceláře“ a miliony „zákazníků“. Na něž čeká ten ráj, kde se nemusí pracovat, kde se peníze fasují a na všechno máš „nárok“. No neberte to, za tu cenu!

Čtvrteční dlouho odkládaný projev německé kancléřky Merkelové, dámy, která si myslela, že je první dámou Unie a možná i světa, ukázal strašlivý doklad neschopnosti nejen věci pochopit a jednat, ale i nulovou vnímavost a žádnou sebereflexi. Jen nabubřelá hesla. Celé to připomínalo další český vtip z doby totality:

Lid si vyprávěl, že prý na tribuně „obnoveného XIV. sjezdu KSČ“ v roce 1971, kdy je země okupována sovětskými vojsky a desetitisíce lidí utekly do zahraničí, v době morální kocoviny národa a skutečně „nedozírných následků“, stojí u mikrofonu soudruh tajemník a říká: „Soudruzi! Ještě nedávno jsme stáli na hraně propasti! A mohu vám říci, že od té doby jsme udělali veliký krok kupředu!“

Německo pod vedením eurolevice a Německa padá volně do propasti a Angela předstírá, že se zachráníme otevřením deštníku ze zpuchřelých hesel.

Chtělo by se říci: „Šílená Merkelová, chudáci Němci!“

Ale co my? My ji přece nevolili!!!