Kde se nacházíme

Začínají vyjednávání o vystoupení Velké Británie z Evropské unie podle čl. 50 Smlouvy o Evropské unii. Jak vypadají jednání právě na počátku dvouletého procesu?

Shrnutí

Evropská unie nutí Velkou Británii uvalit cla. Aby toho dosáhla, překrucuje pravidla EU a zneužívá povinnosti loajální spolupráce tím, že (i) Rada učinila z Komise vyjednavače o brexitu, (ii) trvá na dvoustupňovém procesu exit-smlouva, (iii) se snaží odříznout Británii z existujících smluv o volném obchodu a (iv) tvrzením, že Británie nemůže vyjednávat obchodní smlouvy s třetími stranami. To vše zatímco EU ignoruje svůj vlastní smluvní závazek „postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu“ (čl. 21(2)(e) SEU).

To jsou věci, které EU činí s plným vědomím, aby donutila Británii uvalit cla na obchod s EU a s třetími zeměmi. Používat celní unii tímto způsobem je porušením čl. XXIV(4) pravidel WTO, podle kterého „účelem celní unie [...] má být usnadnění obchodu mezi zúčastněnými územími a nikoli vytváření překážek obchodu ostatních smluvních stran s těmito územími“. (česky ve Sbírce zákonů)

Jmenování Komise

Článek 50 SEU neříká, že vyjednavačem za Evropskou unii má být Komise, ale Rada rozhodla, že vyjednavačem jmenuje právě tu entitu, která má specifický zájem na tom, aby žádné dohody nebylo dosaženo a mohla na britské vývozy do EU uvalit cla – čímž by příjmy Komise z cel vzrostly zhruba o šest miliard eur.

Dvoustupňový proces

Nejlepší šancí, jak zamezit takovým obchodním bariérám by byl jednostupňový brexit – tj. zahrnout finální obchodní smlouvu mezi Británií a EU do výstupní dohody podle čl. 50 (kterou musí odsouhlasit kvalifikovaná většina, na rozdíl od smlouvy se třetí stranou, kde se vyžaduje jednomyslnost) – toho mohla EU legálně dosáhnout tím, že by použila širší interpretaci slova „rámec“ v čl. 50. Ale rozhodla se to neudělat.

Pokračování ve smlouvách o volném obchodu

Británie se může rozhodnout, že chce pokračovat v některých nebo ve všech smlouvách o volném obchodu, které uzavřela EU podle „smíšené kompetence“ a které EU a Británie společně uzavřely se spoustou třetích zemí. Protože Británie je smluvní stranou těchto dohod, nemělo by toto pokračování být těžké – tyto třetí strany už akceptovaly změny v kompetenčním rozsahu tím, že souhlasily s tím, že Komise převzala odpovědnost za duševní vlastnictví. Z toho vyplývá, že opak (ztráta kompetence na straně Komise a nabytá kompetence na straně Británie) je také platný. Nicméně EU se v tom snaží Británii zabránit tím, že říká: „Spojené království nebude nadále kryto dohodami uzavřenými Unií nebo členskými státy, které jednaly jejím jménem, nebo jednaly společně.“ (Bod 13 Tuskových guidelines)

Cla

Ačkoliv je Británie členem WTO, ještě nestanovila svůj celní sazebník a po brexitu si může stanovit, co bude chtít. Avšak jakmile jej stanoví, může cla pouze snižovat. Dvoustupňový proces odchodu z EU motivuje Británii k tomu, aby začala s vyššími cly na ty druhy zboží, na které je EU citlivá – protože to bude jediná věc, která Británii po brexitu zbyde ke smlouvání s EU o nové dohodě.

Vyjednávání o smlouvách se třetími stranami

Pokud Británie vyjedná obchodní smlouvu, která začíná hned po brexitu, neexistuje nic, co by Británii bránilo ve vyjednávání nebo dokonce podepsání této smlouvy před odchodem. Povinnost „loajální spolupráce“ (viz výše) Británii prý brání dokonce i v jednání s třetími zeměmi (čl. 6 rezoluce EP), ale ta musí být čtena ve světle dalších smluvních povinností EU: postupně odstraňovat celní překážky, provozovat celní unii tak, aby nezvyšovala obchodní bariéry a procesu podle samotného čl. 50. Nyní, když byl čl. 50 aktivován, je brexit legitimním úkolem EU, který EU27 musí respektovat v souladu s čl. 4(3) SEU – vztyčovat obchodní překážky odcházejícímu státu je samo o sobě absencí „loajální spolupráce“ na straně EU27.

---

(Nejde o text z mojí hlavy, autor si přeje zůstat v anonymitě. S textem se však plně ztotožňuji.)