22.9.2019 | Svátek má Darina


EVROPA: Vlastní kulturu zahalujeme,...

17.8.2019

... abychom nikoho neurazili

Před třemi roky učinila italská vláda ostudné rozhodnutí. Nechala zahalit starobylé římské sochy, aby neurazily íránského prezidenta Hasana Rúhaního během jeho návštěvy. Nahé sochy byly zakryty bílým kartonem. O rok později byla ve Florencii během návštěvy korunního prince Abu Dhabi zahalena další socha nahého muže v klasickém řecko-římském stylu. A nyní jedna z nejznámějších britských galerií zakryla dva obrazy poté, co si muslimové stěžovali, že jsou „rouhačské“.

V galerii Saatchi Gallery v Londýně byly dva obrazy s nahými postavami počmárány nápisem v arabštině a muslimští návštěvníci začali požadovat jejich odstranění z výstavy Duhové scény (Rainbow Scenes exhibition). Nakonec byly tyto obrazy zahaleny látkou. „Tím, že Saatchi Gallery zahaluje umělecká díla, která islám považuje za rouhačská, se tato galerie chová podobně jako Saúdská Arábie,“ poznamenal Brendan O’Neill v britském internetovém magazínu Spiked. Jeden odborník označil aféru s těmito malbami za „dnešní obdobu Satanských veršů“. O’Neill měl na mysli knihu britského občana Salmana Rushdieho, vydanou v roce 1988. Íránský „Nejvyšší vůdce“ ajatolláh Rúholláh Chomejní v roce 1989 odsoudil Rushdieho za napsání této knihy k smrti. V roce 2016 stoupla odměna za Rushdieho hlavu na 4 miliony dolarů, když skupina Íránců přihodila k odměně 600 000 dolarů – bez jediného protestu Británie.

Právě po Rushdieho Satanských verších se mnoho západních nakladatelství začalo sklánět před islamistickým zastrašováním. Román Satanské verše odmítlo vydat například francouzské nakladatelství Christian Bourgois, které již mělo zakoupena práva na vydání knihy. Bylo to poprvé, co byl ve jménu islámu odsouzen spisovatel k odstranění z povrchu zemského – a na jeho hlavu byla vypsána vysoká odměna.

Rushdie je zatím stále mezi námi, ale vražda režiséra Thea van Gogha v roce 2004, který natočil film „Submission“ (Podvolení) o islámském násilí vůči ženám; smrt mnoha arabsko-islámských intelektuálů, kteří se provinili tím, že svobodně psali, výtržnosti kvůli dánským karikaturám, mnoho soudů (například zde a zde) mnoho pokusů o vraždu (například zde a zde), vyvraždění redakce francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo, útoky po projevu papeže v Řezně, nevydané knihy a nerealizované scénáře, malby Mohameda uložené v depozitářích muzeí a zvyšující se počet vyhrůžek a trestů, včetně bičování, bezpočtu novinářů a spisovatelů jako například saúdskoarabského blogera Raifa Badawiho, by nás měly vyburcovat k činu – a ne nás srazit na kolena.

Jak kapitulace galerie Saatchi Gallery ukazuje, svoboda projevu je nyní v Evropě jen prázdnou frází. Dosud jsme islámským extremistům a západním příznivcům appeasementu ustupovali. Po 30 letech je to tragická lekce z Rushdieho případu: Satanské verše by se dnes neodvážil napsat žádný spisovatel; žádné velké nakladatelství jako třeba Penguin by Satanské verše nevydalo; útoky médií proti „islamofobům“ by byly ještě silnější, stejně jako zbabělá zrada západních diplomatů. Dnes by díky sociálním médiím jako nástroji cenzury a latentním masovým výhrůžkám měl jakýkoliv spisovatel daleko méně štěstí, než měl Rushdie před 30 lety. Od té doby jsme neudělali žádný pokrok. Místo toho se pořád dokola setkáváme s džihádem vůči Satanským veršům.

„Dnes by nikdo neměl koule Satanské verše napsat, natož je zveřejnit,“ řekl spisovatel Hanif Kureishi. „Psané texty jsou dnes nemastné neslané, protože se spisovatelé třesou strachem.“

Spisovatel Kenan Malik v roce 2008 napsal:

„To, o čem mluvíme, není systém formální cenzury, kdy stát zakazuje díla, o kterých prohlásí, že jsou urážlivá. To, co zde vzniklo, je spíše autocenzura, kdy se stalo urážení morálně neakceptovatelné. 20 let po publikaci Satanských veršů jsme se s fatvou vnitřně ztotožnili.“

Zdá se, že případ Rushdieho hluboce ovlivnil britskou společnost. Kapitulace galerie Saatchi Gallery v Londýně není ojedinělá. Galerie Tate Britain uklidila plastiku „Bůh je veliký“ od Johna Lathama. Jednalo se o korán, bibli a talmud vsazené do skla. V kulturním centru Barbican Centre byla zcenzurována divadelní hra Christophera Marlowa „Tamerlán Veliký“. Součástí hry byla zmínka, že prorok islámu nestojí za to, aby byl lidmi uctíván, navíc je tam scéna, během které je spálen korán. Umělecká galerie Whitechapel Gallery v Londýně odstranila výstavu obsahující nahé panenky, které by mohly pohoršit muslimy. V londýnské galerii umění Mall Galleries byl zcenzurován obraz „ISIS ohrožuje Sylvanii“ od umělce Mimsyho. Obraz zobrazuje teroristy jako plyšová zvířátka chystající se zmasakrovat jiná plyšová zvířátka při pikniku.

V londýnském divadle Royal Court Theatre byl přinucen Richard Bean zcenzurovat sám sebe při adaptaci řecké komedie „Lysistrata“, ve které ženy podniknou sexuální stávku, aby zabránily mužům jít do války. V Beanově verzi stávkují islámské panny, aby zastavily sebevražedné pumové atentátníky.

Britský establishment se ve jménu boje proti „islamofobii“ již zřejmě podřizuje plíživě se šířícímu právu šaría. A tak již autocenzura běží na plné obrátky.

Nedávno bylo ve Velké Británii vyhozeno ze svých pozic několik významných konzervativních intelektuálů. Jedním z nich byl jedinečný filosof Roger Scruton, který byl vyhozen z vládní komise za to, že řekl, že slovo „islamofobie“ bylo vymyšleno Muslimských bratrstvem, „aby zablokovalo diskusi o důležitém tématu“.

Další na řadě byl kanadský psycholog Jordan Peterson, jemuž bylo zrušeno hostování na universitě v Cambridgi kvůli tomu, že se vyfotografoval s mužem, který na sobě měl tričko s nápisem: „Jsem hrdý islamofob.“ Později profesor Peterson řekl, že slovo islamofobie „částečně vykonstruovali islámští extremisté, aby zajistili, že islám jako takový nebude kritizován.“

Případy Rogera Scrutona a Jordana Petersona jen potvrzují, že skutečným důvodem pro výraz „islamofobie“ je snaha umlčet kritiky islámu. Jak řekl Salman Rushdie – toto slovo bylo vymyšleno proto, „aby pomohlo slepým zůstat slepými“. Už je nejvyšší čas, aby se kyvadlo začalo vracet zpět.

Nicholas Hytner (od roku 2003 do roku 2015 ředitel londýnského National Theatre) podle deníku The Daily Telegraph řekl, že „byl šťastný, když mohl urazit křesťany“, ale „měl obavy z čehokoliv, co by mohlo naštvat muslimy“. Poslední lidé, kteří tak učinili, byli novináři francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo. Zaplatili za to svými životy. Tím, že jsme se odmítli postavit proti cenzuře a ani jsme nepodpořili svobodu projevu pro Salmana Rushdieho, Rogera Scrutona, Jordana Petersona, Charlie Hebdo a Jyllands-Posten – a to je jen špička ledovce –, jsme vykročili na cestu podřízení se právu šaría a tyranii. Vlastní „rouhačskou“ kulturu zahalujeme pod burky, abychom náhodou neurazili lidi, kterým je jedno, že urážejí nás.

Autor je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.

Překlad původního textu: Covering Up Our Culture to ‚Avoid Giving Offense‘
Překlad: René David

Převzato z webu Gatestone Institute



Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?
Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?

Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že mateřské školky navštěvuje více dvouletých dětí oproti dřívějšku. Naopak ne všechny předškoláky, kteří mají předškolní docházku povinnou, rodiče do školky přihlásí. Jaké jim hrozí sankce?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.