Evropané budoucnosti budou míšenci snědých tváří jako staří Egypťané. Tato vize vzešla z Poběžovic na Domažlicku, kam se po pádu Rakouska-Uherska uchýlil na rodinný zámek Richard Mikuláš von Coudenhove-Kalergi (1894-1957), syn rakouského diplomata a jeho japonské ženy pocházející z vysoké tokijské buržoazie.

Krátce poté, co Kalergi přijal československé občanství, založil v roce 1922 Panevropskou unii a stal se jejím prezidentem. O rok později uveřejnil manifest Panevropa. U nás také napsal své hlavní dílo nazvané Praktický idealismus, v němž podrobně vyložil svůj ideologický a organizační plán na sjednocení Evropy. Kalergiho vize je založena na vzniku superstátu, v němž demokracii nahradí byrokratický leviathan řízený panskou rasou (Herrenrasse), na plánovité imigrační politice, ochraně a upřednostňování přistěhovalců, na přehlížení vůle původních evropských národů, na cílené marginalizaci jejich kultury, zvyklostí, morálních a mravních hodnot až do úplného vyhlazení národní identity, na ničím omezené sexuální svobodě, na rozkladu tradiční rodiny a na hospodářském, politickém a vojenském sblížení evropského superstátu s americkým jako základu nového světového řádu.

Kalergi se stýkal s předními intelektuálními a politickými osobnostmi doby. Mezi nimi byli také Tomáš Garrigue Masaryk a Eduard Beneš. Oba státníci oceňovali, že Evropa Kalergiho představ má být obranným valem proti bolševismu a že se postupně změní ve Spojené státy evropské. Ale některé jeho názory považovali za protidemokratické a rasistické. Jestliže se nemýlili v prvním úsudku, v druhém neměli tak docela pravdu. Kalergi rozhodně nebyl antisemita jako jeho otec (možná právě proto), který uveřejnil řadu nenávistných protižidovských pamfletů. Naopak si Hebrejců velice vážil a cenil. Ve svém programovém spise Praktický idealismus píše, že z „judaismu pochází elita duchovních vůdců Evropy“. Právě smíšením nejlepší židovské krve s krví vyvolených árijců vznikne ušlechtilá panská rasa, která převezme vládu nad Evropou. Není náhoda, že u kolébky panevropského hnutí stáli Albert Einstein, Thomas Mann, Sigmund Freud, Winston Churchill, Konrad Adenauer a Aristid Briand.

Kalergi věděl, že spojená Evropa musí být postavena na ekonomickém sjednocení. Ale ne na celých národních hospodářstvích naráz, nýbrž zpočátku na průmyslových odvětvích, které se svým způsobem doplňují a potřebují. Proto už v roce 1923 navrhl, aby se spojil německý uhelný průmysl s francouzským ocelářským průmyslem. Jeho podnět se uskutečnil až v roce 1951, kdy vznikla Evropská unie uhlí a ocele.Otcové Evropské unie Robert Schuman a Jean Monet převzali téměř doslovně ideje, které Kalergi uveřejnil ve svých knihách: společný trh, společnou zemědělskou politiku a společnou měnu. Vynechali, co se jim a Američanům nehodilo, jmenovitě společnou obranu.

Finanční počinek panevropského hnutí přišel od některých rakouských šlechticů v čele s Otou von Habsburkem. Ale nebyli dost bohatí, aby byli patřičně štědří. Bylo zapotřebí najít mohovitější sponzory. Luis de Rotchild spojil Kalergiho s německým židovským bankéřem Maxem Wartburgem v Hamburku, který zapojil do podpory panevropského hnutí svého bratrance Paul Wartburga v Americe a ten přizval multimiliardáře Bernarda Barucha, poradce demokratických prezidentů Wilsona a Roosevelta.

Kalergi byl iniciátorem Rady Evropy a Evropského parlamentu. Obě tyto kampaně už pomáhala sponzorovat CIA. Potvrzují to odtajněné dokumenty a spisy amerického Národního archivu. Hlavním nástrojem Washingtonu pro plánování a uskutečňování jeho evropské politiky se stal Americký výbor pro sjednocenou Evropu. Byl založen v roce 1948. Jeho předsedou byl generál William J. Donovan, který za války řídil vojenskou špionážní službu, a místopředsedou ředitel CIA Allen Dulles. V memorandu z června roku 1950 dal Donovan pokyn a návod ke kampani podporující vznik Evropského parlamentu. CIA považovala za „hired hands“, najmuté síly, nejen Schumana a Moneta, ale i Paula-Henriho Spaaka a řadu dalších horlivých zastánců jednotné Evropy. Když se tehdejší vůdce panevropského hnutí Josef Rettinger pokusil najít víc evropských finančních zdrojů, Dulles ho okamžitě ukáznil. V roce 1958 Washington financoval 53,5 procent všech výdajů hnutí. Celkově na ně vynaložil padesát milionů dolarů, což tenkrát byly velké peníze. Hlavními sponzory byly Rockefellerova a Fordova nadace spolu s průmyslovými a finančními magnáty úzce napojenými na vládu USA. Americké ministerstvo zahraničních věcí usměrňovalo vývoj v Evropě. Například v memorandu z června 1965 nabádá viceprezidenta Evropského společenství Roberta Marjolina, aby nepřipustil jakoukoli věcnější debatu o společné měně až do chvíle, kdy jejímu zavedení nebude už možno zabránit.

Evropská unie pravidelně uděluje Evropskou cenu Coudenhove-Kalergioho, která byla na jeho počest vytvořena v roce 1949 a jejímž se stal prvním laureátem. Během let byli postupně poctěni všichni významní politici, kteří se zasloužili o uskutečňování Panevropy. Mezi nimi jsou Jean Monet (1953), Konrad Aldenauer (1954), Winston Churchill (1956), Robert Schuman (1958), Evropská komise (1969), měna euro ( 2000), Jean-Claude Juncker (2006), Angela Merkel (20O9), Herman Van Rompuy (2O14), Martin Schulz (2014).

Bruselská elita se ke Kalergimu veřejně nehlásí. Řídí se francouzským úslovím „měj na mysli neustále, nezmiňuj nikdy“. U příležitosti 40. výročí vzniku Rady Evropy byla v Evropském parlamentu odhalena busta ideového otce obou institucí. Ale bez fanfár a bez kamer. Kalergiho cena byla v tichosti přejmenována na Cenu Karla Velikého. Je to zvláštní: následovníci Kalergiho jako by se ostýchali dát najevo, nebo spíš utajovali, s kým jsou spojeni ideovou pupeční šňůrou.

Proč asi? Co se za tím skrývá?

Dlouhodobý plán genocidy evropských národů.

Abychom o něm měli alespoň povšechnou představu, nasaďme si znovu na okamžik Kalergiho vizionářské brýle. Marně pátráme po národních a kulturních rozdílech. Vidíme jen bezbřehé množství euroasijsko-negroidních míšenců: jsou zaostalí a poživační, množí se neomezeně, nemají charakter, vůli ani ctižádost. Tvoří snadno manipulovatelnou masu ovládanou novou mezinárodní elitou, která má veškerou moc zákonodárnou, soudní, hospodářskou, finanční, policejní i vojenskou. Tato panská rasa chrání svoje výjimečné postavení pěstěním dle zákonů eugeniky: partneři jsou pečlivě tříděni a vybíráni z vlastních řad, rozhodujícím měřítkem je osobnost, nikoliv národní a třídní příslušnost. Vyznačuje se nezlomnou vůlí, velkorysostí, ušlechtilostí ducha i těla. Míšenci se jí podrobují dobrovolně, smířeni se svým stavem, a ani jim nepřijde na mysl, že jsou podřadní a bezvýznamní až na hranici nicotnosti.

Vítejte v otčině našich potomků!