Výstup ze současného sumýše V4 ukazuje, že toto uskupení uvnitř EU nejen, že nepozbylo svého účelu, ale právě naopak. Vedle čínského viru, kde hodlají země V4 co nejvíce spolupracovat a koordinovat jak opatření, tak i logistické činnosti, bylo dalším důležitým bodem rokování najít postoj k současnému postupu Turecka a tlaku ekonomických přišedlíků na řeckou hranici, a tudíž i na hranici EU.

I když tentokrát po krátké inspekci tří špiček EU v Řecku zazněly poněkud jiné tóny ve vztahu k tlaku na příchod mas lidí z jiných civilizačních světů, je postoj šéfů vlád/států V4 v této věci jednoznačný, stručný a rázný. Odsouzení Turecka obecně a Erdogana zvláště a podpora Řecka jak finanční, tak i jednotkami policie, což je především postoj české vlády. Je docela pravděpodobné, že kolem vyslání posil do Řecka, ale i do Makedonie, Srbska a jiných zemí, kde může vzniknout velký tlak na územní celistvost, bude rachot na naší domácí scéně. Ale není co řešit, je třeba pomoci. Pomoc v Řecku má zcela jiný smysl a ostřejší význam než naše válčení v Afghánistánu, Iráku či Mali.

Jednoznačné odmítnutí jakýchkoli kvót a rozdělování připrchlíků jako přídělu z UNNRY, které zaznělo z jednání šéfů V4, je jedinou správnou reakcí. A druhou je, že jižní hranice EU, jak řekl Viktor Orbán, je třeba tvrdě a důsledně bránit.

Láme se chleba a je dobré, že mnozí z šéfů vlád i mimo V4 si toho začínají být vědomi. Agresívní chování připrchlíků házejících kamení, používajících slzný plyn ve snaze prolomit řeckou hranici, je prokládáno komickými výstupy Afghánců či Pákistánců poučujících světové publikum o tom, co jsou lidská práva a zejména to jejich právo na libovolné usazení v Evropě. Já vím, že Pákistánci, Afghánci, Somálci a další přínosní národové (Syřanů je těžká menšina) pro evropskou civilizaci byli doma hýčkáni ve svých lidských právech v jejich nejširším katalogu, ale budou si muset zvyknout. Je to tady trochu horší, to je celé. Co je to za lidi, se ukazuje v okamžiku, kdy do spršek kamení a mraků slzného plynu vystrkují malé děti po palestinském způsobu, jak to tihle lotři dělají běžné u izraelské hranice v Gaze, kde své bojové jednotky umisťují i ve školách. Je to neodbytná genetika, jak soudím, a je to odporné. Doma přiložit ruku k dílu? Kdeže. Hurá ke krmítkům.

Jakékoli zaváhzání v těchto dnech a úlitby Erdoganovi, který směřuje proudy přišedlíků jen a výlučněš proti řecké hranici, je ústupkem novodobému sultánu nad Bosporem. To proto, že jde jednoznačně o akt nepřátelství vůči členské zemi EU a tady je solidarita na místě. Je to také jednoznačné selhání trapné dohody spunktované Andělou Merkel. Ani v Německu již dnes nemá podporu a to je co říci. Že jsou Turecko a Řecko členské státy NATO, je těžký historický omyl, kterým nás teď dějiny trestají. S Otomany se nemá paktovat nikdo, leda blázen. Těch je ale Evropská unie pohříchu plná.

Když posloucháte například Martina Rozumka, ředitele Spolku pro pomoc připrchlíkům, a vidíte jeho neuvěřitelný postoj, kdy v těchto dnech obviňuje Řecko z porušování lidských práv (sic!), ačkoli se Řecko brání otevřené agresi primitivních mas, a porovnáte ho se současným děním, pochopíte, že se tenhle quislingovec a další neziskoví komedianti nejen v naší domovině bojí, že by mohl přijít o krásné bydlo. Proto tak brojí tzv. občanská společnost (ne)ziskového typu proti V4, jmenovitě pak proti Maďarsku a Polsku. Martin Rozumek a jeho postoj je dobrým důvodem k radosti nad tím, že V4 plní svoji historickou úlohu v nových zkoušených časech. Věřme, že to tak zůstane i nadále.