Nebudu mluvit o ekonomice ani o chybách Evropské komise, která vytrvalým tlakem nepochybně přispěla k výsledku referenda. Budu hovořit o poučení, které nám přinesly reakce na tuto událost.

Jako v případě každé volby někdo vyhrál a někdo prohrál, někdo byl spokojen více, jiný méně.

Pokud na to pohlédneme z hlediska historie, nestalo se vlastně nic tak podstatného - občané jedné země se rozhodli opustit spolek, který jim z řady příčin přestal vyhovovat.

To je v občanském životě zcela běžné, občané vstupují a vystupují z bytových družstev, spolků zahrádkářů a sportovních klubů. Na mezinárodní úrovni pak v delším časovém horizontu vznikají a zanikají říše - jen v našem případě Rakousko-Uhersko, Třetí říše, nedávno „Tábor míru a socialismu“ a konečně i rozpad Československa. Na ty dvě poslední události si dobře pamatuji, protože jsem byl jejich přímým účastníkem. Po žádné z těchto událostí neskončil svět, i když každá z nich měla své vítěze a poražené a zvláště ta poslední proběhla velice klidně.

O to více šokující jsou reakce na nepochybně demokratické referendum v Británii, především od těch, kteří nejsou občany UK. Stačí si jen připomenout některá naše média - komentátor kdysi objektivních Hospodářských novin by chtěl Brity za jejich svobodnou volbu pohlavkovat, jiní označují referendum za zdroj všeho zla, které je třeba trvale odstranit. To by tak scházelo, aby měl občan právo volby.

Nositelům těchto, k demokracii nenávistným názorům uniká, že pokud je každé referendum „špatné“, pak bylo zcela logicky špatné i naše referendum o vstupu do EU, a mělo by se tedy také „zrušit“.

Další články jsou plné katastrofických scénářů, jaký děsný a nejistý osud mimo EU Brity čeká. Má to jediný háček, nikdo samozřejmě neví, zda by „děsný a nejistý osud“ nečekal Brity i v případě jejich setrvání v EU. Poslední nápady Evropské komise svědčí o tom, že poslední verze by nemusela být zase tak nepravděpodobná.

Nejhorší na tom všem je evidentní nenávist k svobodnému a demokratickému rozhodnutí občanů jiného státu, která je velice varující, protože svědčí o tom, že pro řadu lidí u nás zase existuje „jediná správná pravda“, která je nade všechna pravidla a objektivitu, a že zase platí „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Jak tento přístup dopadl minule, víme všichni. Ale že se dějiny budou takto brzy opakovat, nikdo jistě netušil.

Na úrovni EU to bohužel probíhá úplně stejně. Kdo očekával od euroelit jakoukoliv reflexi, byl usvědčen z naprosté naivity. Z posledních prohlášení Junckera a Merkelové čiší naprostá arogance moci, která by se dala shrnout do výroků typu „řádně jim to osladíme“ (Britům), pro ostatní pak „více Evropy“ a „jedeme dál“.

Poslední nápad Junckera na „povinné“ zavedení eura ve všech zemích budí otázky, zda je ten pán ještě soudný a co je jeho cílem. Ostatně je otázkou, zda je soudná i eurokomisařka Jourová, která nelenila okamžitě mu přispěchat na pomoc. Jediné logické vysvětlení by bylo, že, vzhledem ke klesající podpoře EU ve všech zemích chce Juncker „oddělit zrno od plev“. Tedy váhající zkrotit a jiné naštvat natolik, že také uspořádají referenda a vystoupí z EU. Výsledkem pak bude sice menší, ale za to zcela jednotná EU směřující pod vedením EK v čele s Junckerem ke „světlým zítřkům“.

Musím se přiznat, že i pro mne je tato konstrukce téměř absurdní, ale dle anglického přísloví „když něco vypadá jako kachna, kváká jako kachna a chodí jako kachna, tak je to kachna“ je obtížné si představit jiné vysvětlení tohoto chování.

Jaké je tedy to poučení?

Především to, že se i u nás pod dojmem brexitu „odkopal“ kde kdo a že víme daleko lépe než předtím, kdo všechno pojímá demokracii pod heslem „demokratické je jen to, co se mi hodí“.

To se může hodit nejen v nadcházejících volbách, ale i zcela obecně, například pokud jde o důvěru médiím a různým „osobnostem“.

Další, tentokrát nepříjemné poučení je poznání, že euroelity jsou vzdáleny jakémukoliv poučení, vlastně stejně jako naše bývalá komunistická „věrchuška“. Z toho plyne, že žádnou potřebnou reformu EU nelze od této Evropské komise a dalších „elit“ očekávat. Prostě jsou rozhodnuty držet svou moc a prebendy, ať to stojí co to stojí, a názory občanů je ve skutečnosti vůbec nezajímají. I to už jsme nedávno zažili.

Takže nezbývá nic jiného než omezit jejich možnosti o nás rozhodovat nebo je prostě přestat poslouchat. Protože jinak se jim podaří občany naštvat natolik, že EU skončí podobně jako četné „říše“ před ní a Juncker a další „elity“, pokud budou mít to štěstí, budou nadále velet už jen sami sobě. To poslední jistě nikomu vadit nebude, ale EU jako prostoru hospodářské spolupráce bude přece jen škoda.

www.vanektomas.cz