Obě diktatury, kterými si Evropa prošla ve 20. století, zadělaly na problémy, které dnešní Evropa stále vleče za sebou jako koule na noze a není schopna je vyřešit. Jedním je i problém multinacionálního státu, který setrvale dlouhodobě nefunguje, jak už jsme se mohli několikrát přesvědčit.

Po zkušenostech obou světových válek se na Postupimské konferenci v srpnu 1945 vítězné mocnosti rozhodly odsunout německé obyvatelstvo ze zemí, kde dosud tvořili národnostní menšinu. Byl to pokus vyřešit těžko řešitelné. Resentimenty odsunutého německého obyvatelstva komplikují evropskou politiku dodnes.

Zrovna tak jako Stalinovo stěhování ruského obyvatelstva do anektovaných zemí a přesouvání původního obyvatelstva kamsi na Sibiř. Znamenalo to nezměrné utrpení milionů lidí a přináší to v současnosti trápení další.

Vytvoření kategorie občanů-neobčanů v Lotyšsku a Estonsku samozřejmě řešením není a občanům II. kategorie to přináší jen pocit ponížení, obzvlášť když jde o lidi, kteří se v Lotyšsku narodili a žijí tam celý svůj život. Sociální oblasti se toto opatření nedotýká, jen "neobčané" nesmí volit nebo být zaměstnáni ve státní správě. Získat postavení plnoprávného občana lze po složení zkoušek z lotyštiny a lotyšských reálií. Pokud se "neobčanka" provdá za Lotyše, získává "vyšší status" automaticky. Naopak Rusové, kteří se dnes v Lotyšsku narodí, jsou automaticky "neobčany".

Wikipedie: "Podle výsledku sčítání obyvatelstva v roce 2011 je počet obyvatel 2 067 887. Asi 62,1 procent obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je menšina tvořená Rusy (cca 26,9 %), zhruba polovina z nich však nemá lotyšské občanství, nemůže volit a je pod značným tlakem ze strany úřadů, aby Lotyšsko opustila. Většina z nich to však odmítá a Rusko se k této možnosti také staví odmítavě. Návrh na přiznání statutu oficiálního jazyka pro ruštinu zamítli v únoru 2012 lotyšští občané v referendu.^“

Opět těžko bezbolestně řešitelné. Lotyšsko obává se vlivu Ruska a neobčané v důsledku opatření věru důvod k loajalitě právě nemají. Problémy na sebe vrší problémy další a konce nedohlédat.

Nevidím do hlavy Vladimíru Putinovi, zdali má v úmyslu pobaltské státy opětně anektovat (v současnosti o tom pochybuji), nebo jen využil paniky , která nastala po připojení Krymu, k udělání "bububu". Jeho výzva Lotyšsku k dodržování lidských práv etnických Rusů v zemi přišla poté, co Lotyšsko na tři měsíce odebralo licenci pobočce ruské státní televize RTR, kterou lotyšské úřady obvinily z šíření "válečné propagandy".

Evropská unie do horkého bramboru "neobčanství" občas pro forma opatrně šťouchne, ale ani ona s si s ním neví rady a omezí se na výzvy Lotyšsku, aby problém řešilo. Dá se předpokládat, že i ono by tak rádo učinilo, pokud by vědělo jak.

Celá ta problematika by ale měla být pro Evropskou unii mementem! Vážným varováním před politikou multikulturalismu, která Evropě nikdy nic dobrého nepřinesla a do budoucna vytvořila problémy téměř neřešitelné, nebo jen za cenu krve a násilí. A obzvláště v dnešní době, kdy tendence k národnímu státu po celé Evropě stále více sílí!

Najít tu ideální cestu by teď mělo být úkolem Evropy, aby nevznikala další mementa, které bude muset v budoucnu bolestivě řešit.