EVROPA: Unie ve víru migrační krize

Kupujete-li si dnes knihu, či narazíte-li na nějaký článek, hledáte nejprve titul. Tedy jak se to jmenuje. A pak, pokud jste soudní, lehce zkouknete, o co jde. Protože dnes „titulkáři“ vyrábějí tituly - tedy názvy knih - přesně podle metod, které v Evropě zavedli (a vedou v nich dodnes) mistři západního bulváru. Například: „Princezna Beatrix je těhotná“ viz „Seite 7“. A tam titulek pokračuje podtitulkem “Pravil dvorní astrolog“, abyste se nakonec dočetli, že se to celé stalo v roce 1938.

Kniha, jejíž název je v titulku článku, je skutečně o tom, co inzeruje. O Unii, tedy Evropě, ve víru migrační krize.

Nebojte se, že byste tomu nerozuměli, i když knihu napsal právník, a to právník renomovaný a tituly ozdobený. Nemusíte mít dvě vysoké školy, abyste pochopili jeho text. Pokud však čtete knihy vydané Institutem Václava Klause, možná vás překvapí, jak přiznal Václav Klaus, že je to více o právu a méně o ekonomice a obecně „politice“.

I když se první část jmenuje „Účet za Evropu bez hranic“. Nemusíte souhlasit se vším, já například nesouhlasím s tím, že by se celkem nic nestalo, kdyby se obnovily hranice a kontroly. Z praxe vedení mezinárodní firmy už od roku 1991 vím a obávám se, že opětovné zavedení hraničních kontrol by prakticky zničilo dnešní mezinárodní ochod v té míře, na jakou jsme zvyklí. Národní byrokracie a represivní orgány by využily až do mrtě své navrácené „pravomoci“. Ať to stojí, co chce.

Ovšem zavedení Schengenu není vlastně o obchodu a volném pohybu. To je o přenesení moci na nadnárodní, nikým než eurohujery nekontrovatelnou byrokracii, což znamená náklady ještě větší. Účet za Evropu bez hranic platí evropské státy nejen miliardami za utečence, byrokracii, ale hlavně ztrátou ekonomické pružnosti a rozvoje. Účtem je také umožnění a ulehčení mezinárodního terorismu v EU, sexuální útoky a kriminalita, ale hlavně rozpad společnosti.

Zásadním přínosem knihy je pak ukázka toho, co ve vřavě běžných dní zaniká a co mainstreamové media zatajují, a to je byrokratická a hlavně právní příprava na praktické zničení samostatnosti jednotlivých států, jejich volených orgánů a schopnosti výkonu vlády na vlastním území.

Migrační krize, která je když ne řízená, tak podporovaná dnešním hlavním segmentem „pokrokových“ sil Unie, je využívaná k naprosté změně stavu Evropy. V knize jsou čtivou a jednoduchou formou ukázány trendy, které prosazují dnešní „euro-centralisté“:

Výstižně autor připomíná Václava Klause, který si ve svém lehce ironickém komentáři k veřejné diskusi o migrační krizi všímá důležité věci: „Karty jsou rozdány v podstatě stejně, jako u všech dalších sporů naší současnosti. Na obou stranách vystupují stále stejní lidé. Na jedné straně jsou to lidé politicky korektní, pokrokoví, velkorysí, nesobečtí, v kontextu celé Evropy uvažující a do dálky se dívající, a na druhé straně jsou to egoističtí, krátkozrací, empatii postrádající, reakcionářští, ne-li nacionalističtí a málo soucitu a milosrdenství předvádějící jedinci.“

„Schengen Schengen über alles“ aneb Muslimskou imigraci si rozvracet nedáme

Jak píše autor, schengenský prostor je spolu s eurem vlajkovou lodí nynějšího modelu evropské integrace. I když dnes se víra v „euro“ poněkud vytrácí. Ale schengenský prostor je dnes vlastně nikoli instrumentem umožňujícím státům EU lepší kontakt, nýbrž - po zásahu „Mutti Merkel“, která pozvala do Unie nekonečný a neregistrovatelný příliv imigrantů (ve skutečnosti ne „nějakých“ imigrantů, ale hlavně muslimů) - zbraň proti možnosti uzavřít nelegální cesty z Blízkého východu a severní Afriky do Evropy a zároveň systém, který neumožňuje nelegální migranty vracet.

V knize „Stěhování národů s.r.o.“ to autoři vysvětlují: Pro dosažení cíle vybudování nové unifikované a odnárodněné Evropy může být užitečné, pokud zde přibude masa lidí, která nemá žádné kořeny ve starých evropských zemích a žádnou vazbu k nim, jedinci, kteří jsou tvární. Příliv milionů neevropských migrantů a jejich přerozdělení a usídlení napříč různými zeměmi by Evropu zásadně změnil. Došlo by k narušení homogenity a funkčnosti národních států a národní identity jejich obyvatel, která je překážkou vytvoření nové „evropské“ identity a realizaci velkých vizí „nové Evropy“. Záměrem tedy může být národní struktury rozbít, naředit, konfrontovat je s jiným světem. Slovy Weigla: „Zvykneme-li si na život v multikulturní společnosti doma, jsme blízko i přijetí multikulturního evropanství, které je podmínkou vysněného plného sjednocení Evropy.“

Bylo by jistě dobré připomenout, že nejde jen o kancléřku Merkel, ale že již francouzský president Sarkozy navrhoval v roce 2008 vytvoření „Unie pro Středomoří“ ze 43 zemí: 28 členských států Evropské unie a 15 středomořských partnerských zemí ze severní Afriky, na Středním východě a na jihovýchodě Evropy. Podle Sarkozyho a mnoha europolitiků mělo být součástí evropsko-středomořské partnerství přijetí až 50 milionů obyvatel těchto až na výjimky muslimských států do Evropy. Dnešní Německo a Brusel tak navazují na starší plány, jak „vyrobit“ nové „Bruselo-evropany“, kteří dodají voličské hlasy a fyzickou hmotu ideálu „Nové bruselské Evropy“.

Jistě není náhodou, že se jednalo o státy, z kterých dnes putují do Evropy miliony lidí způsobem, který lze nazvat „Muslimská cestovní kancelář“:

Unie pro Středomoří

Z hlediska provedení a realizace plánu „dovozu“ nových Evropanů je zásadní to, že bruselská administrativa - za hlubokého nezájmu obyvatel Evropy a mlčení medií - provedla právní přípravu takového aktu vydáním celé soustavy právních předpisů. Veřejnost a některé vlády si všimly plánů na přerozdělování imigrantů, které se sice nepodařilo plně realizovat, ale z hlediska práva a byrokracie EU jsou plně a funkčně připraveny. Vpadá to tak, že jen odpor nových členů EU a politické napětí v některých západních státech okolo této otázky neumožnilo bruselské byrokracii a tzv. pokrokářským silám tuto věc realizovat. Čeká se jen na vhodnou příležitost a vhodné podmínky, aby byla věc i z hlediska právního realizována i ve „vzbouřeneckých provinciích“ (východní část Evropy a země Visegrádské čtyřky).

Na tomto obrázku je vidět hrubé rozdělení Evropy na státy podle přístupu k islámské imigraci:

Modrá barva: státy s vítací politikou
Tmavě zelená: státy odmítající islámské imigranty na svém území
Světle zelená: státy řešící problém individuálně
Červená: státy požadující export islámských imigrantů do dalších států EU
Červená hvězda v zeleném poli: státy žádající přerozdělování imigrantů
- Španělsko a částečně Portugalsko: většinu nelegálních imigrantů exportuje do Maroka a Západní Sahary (okupováno Marokem, donedávna španělská kolonie)
- Rakousko, Dánsko a Velká Británie – vlastní postupy

Mějme na paměti, že - ač to ani tato kniha explicitně neuvádí - jde s výjimkou Velké Británie zásadně jen o problém s muslimskými imigranty!

Kniha Tomáše Břicháčka „Unie ve víru migrační krize“ přináší také tak potřebná tvrdá data. Která mohou do občas spíše emotivních debat o tom, zda je imigrace řízená či nikoli, jak se na ní podílí EU a jak se to celé vyvíjí, vnést trochu jasno. Přináší je ke konci knihy část IV. – „Časová osa – milníky evropské migrační krize“.

Migrační krize nepomine hned. Jde spíše o něco, s čím se bude Evropa potýkat desetiletí , možná staletí. Proto je tato kniha tak užitečná.

P.S. Na konci knihy je něco pro ty, kteří stále chtějí znát odpověď na otázku „co dělat a co bude“. Jmenuje se „Dodatek: Nástin reformy“.

Vydal Institut Václava Klause jako publikaci č.31/ 2016 .Informace o možnosti nákupu na www.institutvk.cz