Francouzský prezident před nedávnou dobou spustil projekt tzv. Unie pro Středomoří, který se rozšířil na dohodu mezi EU na jedné straně a ostatními zeměmi při pobřeží Středozemního moře na straně druhé. Dohoda počítá s těsnějšími ekonomickými kontakty, částečnou otevřeností trhu, možností účasti na projektech Socrates/Erasmus či s jinými propojeními Evropy se severní Afrikou a Blízkým východem. Zatímco evropští multikulturalisté chrochtají blahem a mnozí, kteří se bojí o západní identitu Evropy Sarkozyho odsuzují, se však hraje partie, v níž Sarkozy myslí na mnohem více tahů dopředu, než první i druzí jmenovaní.

Pozoruji Sarkozyho politiku už z dob, kdy nebyl evropské veřejnosti tolik známý a toto pozorování mi ukázalo jednu věc - Nicolas Sarkozy arabské imigranty opravdu rád nemá, považuje je za nejen francouzský, ale i evropský problém a je poslední, kdo by je v Evropě hodlal podporovat. Ptáte se, proč tedy evidentně země (vesměs arabské a muslimské) okolo Středozemního moře podporuje? Dobrá otázka, nicméně existuje na ni možná na první pohled překvapivá odpověď: aby omezil imigraci do Evropy. Podíváme-li se na to s chladnou hlavou, zjistíme několik zásadních faktů. Za prvé, kdo z Maroka či Egypta chtěl do EU, ten už tu dávno je. Za druhé, dostat se nelegálně z Maroka do Španělska nevyžaduje nic náročnějšího než úplatek ve výši cca 5 eur pro marocké pohraničníky či celníky a trochu štěstí. Za třetí, máme-li strach z Maroka či Egypta, měli bychom se strachy rozklepat k infarktu z toho, co číhá za nimi. Jižně od dotyčných států existuje mnoho zemí, jejichž obyvatelé mají dost dobrých důvodů k tomu, aby se hromadně sebrali a šli hledat štěstí (a často především v podobě štědrého sociálního systému) do Evropské unie. Jejich počty jsou obrovské; tak obrovské, že není v silách nikoho hlídat celé Středozemní moře, každé podpalubí lodi, každý návěs kamionu. Oni nepřijdou po milionech najednou, budou po dvou v každém desátém kamionu. Ale za rok jich přijde takové obrovské množství, že si s nimi neporadíme. Jak tomu zabránit? Přesně tuto otázku si zjevně kladl i Sarkozy.

Přijedete-li do Káhiry či Casablancy, udeří vás na první pohled všudypřítomný chaos, shon, věci bez ladu a skladu a na druhý pohled mraky mrtvého kapitálu, který někdo vlastní, ale nemůže použít, protože nikde není nic evidováno, do toho korupce na každém úřadě kam se podíváte. Není to úplně růžová představa. Cílem Sarkozyho myšlenky je podle mého názoru velmi logická premisa: každý, i běžný muslim, v zásadě netouží po ničem jiném, než aby měl čistou vilku v čisté čtvrti, před domem dobré auto, dobrou práci a tím pádem i aby byl atraktivní pro ženy v okolí (většina sebevražedných atentátníků a obecně těch, kteří poslouchají islamisty a dávají se k nim tak činí z důvodu, že nezakopnou o ženskou, o kterou nezakopnou proto, že nejsou atraktivní - často proto, že nemají práci, bydlí ve slumu a jsou tisíce takových jako oni). Současný "nepořádek v ulicích", lidově řečeno bordel, který v těchto zemích vládne, je příčinou toho, proč tyto země jako bariéra vůči imigrantům selhávají, třebaže dostávají poměrně dost peněz. Myšlenka je prostá: budou-li mít vilku s číslem popisným, mercedes a kam posílat bezpečně děti do školy, zpohodlní. Zpohodlní-li, budou se bránit těm, co by z jejich země rádi ten bordel opět dělali. Pokud přijdou masy nelegálních přistěhovalců z Nigérie, Ghany či jiných středoafrických zemí do Maroka či Egypta, chaos tam panující se o mnoho nezhorší. Rozhodně ne o tolik, aby stálo za to s ním něco dělat. Přijde-li masa týchž imigrantů do Egypta či Maroka, které vypadají jako severní Manhattan po zásahu Rudyho Giulianiho, budou jim tam vadit a budou se sami i bez motivací snažit je do země nepouštět. Protože sami budou v pozici těch, co si budou stěžovat na "ty, co tu dělají bordel". S čímž souvisí další výhoda - silně pochybuji o tom, že bude Maroko, Libye či Egypt nějak významně dbát na práva ilegálních přistěhovalců tak, jak to činí například Španělsko; kdepak - vypořádají se s nimi po svém, to znamená tak, že to ostatním nažene strach, případně zreguluje počty odvážných vydávajících se na sever.

Unie pro Středomoří má ale i další dvě poměrně jasné výhody - první se týká Izraele a druhá Turecka. Unie pro Středomoří, tedy něco jako "předpokoj EU", může být důvod, proč nevzít do EU Turecko (které tento záměr okamžitě pochopilo a proto silně kriticky zvažovalo, zda se účastnit či nikoliv) a jak prohloubit spolupráci s Izraelem, na kterou většina zemí EU, tolik solidárních s Palestinci, často zapomíná. Uvažujme logicky – účastnili by se Izraelci projektu, o němž by měli zrnko podezření, že posílí jeho problémové sousedy? Vedl by Sarkozy, velký přítel Izraele, takový projekt, kdyby měl Izraeli uškodit? (Nutno si uvědomit, že každý projekt nadmíru posilující islamismus Izraeli škodí.) Myslím, že nikoliv, a proto je třeba se na věc nekoukat tak prvoplánově, jak činí jak multikulturalisté radující se z výhod pro jimi milované Araby, tak konzervativní kruhy, které by už Sarkozyho přestaly považovat za duševně zdravého.

Sarkozy totiž ví, že stavět zeď na pobřeží nejde, moře neuhlídá, přistěhovalce, co jsou už v EU, nevyžene, a tak se aspoň snaží, aby nepřišli další. Podle mého názoru na to jde velmi dobře - pokud by dělal otevřeně nepřátelskou politiku, dotyčné země z Unie pro Středomoří by imigrantům z Afriky do Evropy ještě natruc rády pomáhaly. On se Sarkozy nezdá, ale osobně mu věřím, že jako šachový velmistr má plán, jaký většina novinářů není s to vidět.