Minulý týden svým konáním Evropská unie opět ztratila část svých příznivců. Z některých eurooptimistů se stali eurorealisté a z těch zase euroskeptici. Jako by se pomyslné PR oddělení EU rozhodlo, že bude působit ve prospěch euroskeptických politických stran. Já osobně stejně jako mnoho jiných jsem prosazením silového řešení znepokojen a vůbec nemám na mysli, co bylo prosazeno, ale jak.

V žádném týmu, partě nebo sdružení nedělá dobrotu, když jsou někteří jeho členové nuceni k něčemu, co je jim proti vůli a to ještě z důvodu předešlého ukvapeného rozhodnutí jiného člena. Další otázkou zůstává, jak je dlouhodobě udržitelné přijímat rozhodnutí, proti kterému se ve vlastní zemi staví většina společnosti. Oba tyto aspekty ohrožují nejenom samotnou podstatu EU, ale především fungování demokracie v samotné zemi.

Kvóty pro přerozdělování uprchlíků navíc nepředstavují žádné řešení, ale jedná se o flagrantní příklad sociálního inženýrství. Není přece možné nakládat s lidmi jako s věcmi, které lze přemístit z místa na místo na základě naší vůle. Mnoho z muslimských přistěhovalců míří do Německa a Švédska kvůli vysoké sociální podpoře nebo za svými blízkými. Návrhu Angely Merkelové, že se musí srovnat sociální dávky, říkám rozhodné ano. Jistě, snižte výši dávek na naši východoevropskou úroveň a bude vyřešen jak příliv uprchlíků, tak i nezaměstnanost ve vyspělejší části Evropy.

V praxi kvóty nebudou fungovat a štědré dávky na kontinent navíc lákají další a další uprchlíky. Bavorsko hlásí, že je přetíženo a další kapacity prostě nemá. V nejvyšších patrech německé politiky to však nikoho nezajímá. Kancléřka Merkelová se rozhodla páchat dobro, ať to stojí, co to stojí. Její popularita klesla pod 50%, ale německá kancléřka patrně kalkuluje s krátkou voličovou pamětí a tím, že do voleb v roce 2017 se na vše dávno zapomene. Chtělo by se mi věřit, že čeští voliči si budou dobře pamatovat, jak vláda hájila jejich postoje v Bruselu. Jestliže s něčím skutečně nesouhlasíme, není ostudou jít do sporu třeba i se svými evropskými partnery. Proti rozhodnutí o uprchlických kvótách tak nyní fakticky stojí jen osamocené Slovensko v čele se socialistickým premiérem Ficem.

Pokud je hromadné přijímání uprchlíků ze třetího světa nevyhnutelné, mělo by být aspoň doprovázeno přijetím závazných pravidel, která by možná rizika s tím spojená eliminovala na minimum. Rozhodně by nebylo od věci např. zakázat pobírání peněz od nadací ze zemí, kde platí muslimské právo šaría, protože to přece také nemá nic společného s evropskými hodnotami. Na jedné straně bojujeme za práva žen a na straně druhé nám nevadí v rámci bezbřehé tolerance tolerovat jejich diskriminaci? Jak jsou tyto dvě záležitosti slučitelné?

Zároveň by měl každý žadatel o azyl vyjádřit souhlas s našimi hodnotami, uznání a respekt základních lidských práv, tedy hlavně v tomto případě práva na volbu vyznání a možnost konverze a rovnost obou pohlaví. Obávám se však, že v naší současné politicky korektní Evropě by něco takového bylo bráno jako vážné omezení práv uprchlíků. Aktivisté nikdy nespí, jak všichni dobře víme...