Je nepochybné, že projekt sjednocené Evropy, slovně odstartovaný Winstonem Churchillem roku 1946, je projekt správný. 1952 spuštěná první část Uhlí a ocel na celkem padesát let byla pro Evropu nesporným přínosem. Vzájemný obchod jako by potvrzoval rčení, že kdyby 1941 na Wall Street byla alespoň jedna japonská banka, nikdy by k útoku na Pearl Harbor nedošlo. Zda by opravdu nedošlo, jsou sice jen spekulace, ale obchodní spolupráce v poválečné Evropě byla nesporně tou správnou cestou k míru i prosperitě.

Spojené státy evropské

Mírové uspořádání Evropy a především ona očekávaná obchodní spolupráce byla ústřední myšlenkou sjednocované, nové poválečné Evropy. A tak zatímco střední a východní část se stalinizovala a upadala do stále většího marasmu, západní Evropa vzkvétala. Projekt Spojených států evropských byl na dosah.

Po brexitu je definitivně rozmetán.

Euro bez budoucnosti

Po krizi 2008, která ožebračila střední třídu a chybně zasaturovala neodpovědný bankovní sektor, je měna euro tou měnou, v níž se pomalu přestává obchodovat a v níž si státy mimo EU přestávají dělat své rezervy. Nic není tak na vodě nespolehlivosti jako euro. Ač platilo, že kdo měnu euro přijme, nebude platit dluhy druhého, řecká krize tuto zásadu zcela pohřbila. Ač platila předem stanovená maastrichtská kritéria pro tuto měnu, není, kdo by je neporušoval, a peleton vede Německo s Francií. Z garantů i členů se stali černí pasažéři.

Noví diktátoři

Těmi je dnes celá Evropská komise. Mezinárodní uspořádáníto umožňuje díky posledním unijním, velmi špatným smlouvám a politice dotací.Proto se Evropská komise chová jako diktátorská vláda státu Evropské unie.

Evropská unie ale není stát.

Tato komise (EK) útvaru EU ale nevyřešila krizi 2008 ani její dosavadní důsledky. Tato komise nevyřešila ani zlomek migrační krize. Tato komise nemá odpovědnost za bezpečnost občanů jednotlivých členských států. Tato komise nemá vliv na sociální zabezpečení občanů členských států, výběr daní, systém vzdělávání a dokonce ani na azylovou politiku a domácí volby. Tato Evropská komise, která měla být koordinačním úřadem pro vznik Spojených států evropských, představuje dnes jeden z nejhorších pohrobků minulého století. Zbytečná, překonaná a už jen škodící. Výhrůžky na adresy mnoha zemí se u EK staly normou, a tím i nepřijatelnou politickou agendou. Připomeneme např. návrh EK na pokuty za nepřijímání migrantů, z nichž mnozí statut uprchlíků nemají a nikdy mít nebudou. Očekávání změny jednání EK, např. od ministra Wolfganga Schäubleho, jsou a budou marná. (zdroj)

Čas pravdy

Je na čase, aby si členské státy tuto pravdu přiznaly. Je na čase, aby se změnily zakládající smlouvy, byť jakákoliv změna vyžaduje obtížný souhlas. Cesta k úspěchům nikdy není snadná.

Je už dávno pozdě na to si přiznat, že migrační vlnu společně EU vůbec nemůže zvládnout, protože žádný úřednický Frontex nemůže nahradit armády a policie jednotlivých členských států. Je načase hovořit otevřeně o migračním problému i za cenu nepříjemných pravd.

Strach z referend v EU

Projekt EU byl občany Evropy přijímám s dobrým očekáváním. Dnes je EU mnohými až nenáviděna. Strach z referend, který po brexitu s nelíčenou zlobou a vztekem projevují elity EU, jenom potvrzuje, že projekt vyhořel a zoufale selhal.

Přesto ale sjednocenou Evropu potřebují všichni. I ti odcházející Britové.

Čeká se na nový projekt

Otázkou dne tedy není zda ano či ne EU, protože EU v dnešní podobě je mrtvý projekt. Otázkou dne je, jaké navrhnout změny, aby sjednocená Evropa byla opět přitažlivým projektem pro většinu obyvatel členských zemí dnešní EU. O obchodní a dobré sousedské vztahy má zájem každý. O diktaturu kohokoliv, lhostejno zda EK či významného státu, nemá a nemůže mít zájem nikdo.

Ale nový projekt, ani úvahy o něm nikdo nepředkládá. A včera bylo pozdě.