Stojí za to dát si dohromady tři novoroční zprávy. Rusko uzavřelo plynové kohoutky Ukrajině a tím i dalším zemím Evropy. Exprezident Havel prohlásil, jak nesmyslné je dobývat další uhlí, když máme energie tolik, že nevíme, co s ní. A rakouští odpůrci jaderné energetiky znovu zablokovali hraniční přechod Dolní Dvořiště.

První zpráva informuje o racionálním chování. Ať se nám to líbí nebo ne. Není třeba absolvovat lekce z geopolitiky, aby bylo každému jasné, že Moskva se s rozpadem svého socialistického impéria rozhodně nevzdala své staleté evropské politiky. Pouze vyměnila nástroje hrubé síly v podobě tankových divizí za sofistikovanější a jakoby civilizovanější suroviny. Nekonečné podzemí ruských plání obsahuje čtvrtinu až třetinu světových zásob zemního plynu. To je munice, která nepotřebuje dalšího komentáře.

Bohužel, při přečtení dalších dvou zpráv zjišťujeme, že ano. Ty vypovídají o myšlení zcela iracionálním. Jedna odmítá jako energetický zdroj uhlí, druhá jádro. Odečteme-li alpské vodní zdroje, které mají lokální význam, čím jiným je středoevropský prostor (a vlastně celoevropský) schopen disponovat? Odpověď je jednoduchá. Ničím. Pouze zvyšující se závislostí na dovozu ropy a plynu.

Námitky, že řešením jsou úspory a tzv. alternativní zdroje jsou v lepším případě neznalostí, v horším vědomým nasazováním chomoutu závislosti na Rusku a nevypočitatelném světě arabské ropy. Letmým pohledem do minulosti lze zjistit, že i když se energetická účinnost trvale zvyšuje, tedy snižuje se spotřeba zdroje na jednotku výkonu, spotřeba celková trvale roste. Spalovací motory současných automobilů dosahují násobně vyšší účinnosti než jejich předchůdci, přesto žízeň po ropě a jejich derivátech neklesá. Naopak. Totéž platí pro elektřinu. V Kalifornii si mysleli, že vyspělejšími technologiemi dosáhnou nižší spotřeby. Nač tedy stavět nové elektrárny. Jaksi zapomněli, že zvyšující se životní úroveň automaticky znamená další energetické požadavky. Ve slunečné Kalifornii třeba na klimatizaci. Výsledek této politiky je znám. Bushova vláda nyní horečně hledá další zdroje, které sníží závislost USA na dovozu ropy. Už vozí z Ruska zkapalněný plyn a oživuje jaderný program.

V Německu zase svého času vsadili na ony alternativní zdroje. Ve větrných elektrárnách je v této zemi instalován výkon šesti Temelínů! I pro obrovskou energetickou soustavu největší evropské ekonomiky je to nezvládnutelný problém. Vítr totiž někdy fouká, někdy ne. Ale svítit chtějí i Němci kdykoliv otočí vypínačem. V kombinaci s politickým rozhodnutím Schroderovy vlády zastavit německý jaderný program máme před sebou jednoho z hlavních viníků současného růstu cen elektřiny. Německo je ovšem velmoc a pro Rusko tradiční a vítaný spojenec. Takže se staví z technického hlediska sice zbytečný a neúměrně drahý plynovod dnem Baltského moře. Roury skrz střední Evropu se tak zanedlouho stanou pro západ Evropy zbytečnými. O to lepší nástroj pro moskevské stratégy.

Víra našich intelektuálů a rakouských aktivistů, že dostatek energie je něco tak samozřejmého jako to, že zítra vyjde slunce, by sice mohla být zajímavým příspěvkem do debaty o síle neviditelné ruky trhu, nebýt toho, že zde o žádný trh nejde. A to nejen v autoritářských zemích typu Ruska. I kapitalistické Norsko velmi pečlivě reguluje těžbu svého plynu a ropy. Samozřejmě s ohledem na své zájmy.

Rezignovat ve středoevropském regionu na uhlí a jádro znamená vzdávat se v dlouhodobém horizontu své nezávislosti. Mimochodem, nechci kazit naši radost nad tím, že nám Rusové nekrátili v pondělí dodávky plynu – na rozdíl od Maďarů, Slováků a dalších. Ale nebylo to třeba tím, že nás nechtěli postrašit, když s naší vládou vyjednávají ten úžasný obchod spočívající v otočení ropovodu Ingolstadt –Kralupy a přestavění naší rafinérie na ruskou ropu? Pro nezasvěcené – už bychom neměli alternativní zdroj ropy s jadranských a dalších západních přístavů, ale byli bychom zcela závislí na ropě z Ruska. Jako za starých časů.