Jako žádná kampaň tohoto typu, ani tato nebude zřejmě úspěšná. Už proto, že návrhy lékařů, psychologů a sociologů v tomto punktu po desetiletí selhávají a není tedy žádný důvod optimisticky věřit, že se to teď bruselským byrokratickým strukturám podaří. Právě ony tak dlouho opěvovaly a budovaly bájný evropský sociální model, až budou přijímat opatření na boj s jeho důsledky.

Štědrý sociální stát zformoval styl našeho života - kulturu života jako „nekonečné zábavy", dominanci společenské atmosféry odmítající odpovědnost s následnou erozí rodinných hodnot.

Žijeme v pohodlném blahobytu a chceme, aby to byl blahobyt nekonečný.

Opouštíme - zcela dobrovolně - svět vlastních rozhodnutí a s nimi spojených rizik. Vzdáváme se svobodného práva vládnout svým osudem. Směňujeme toto právo za jistotu, kterou nám garantuje stát. Jeho povinností je zajistit, aby náš blahobyt nikdy neskončil.

Chceme se bavit a nechceme za sebe rozhodovat. Chceme, aby nám stát zajistil zaměstnání (se slušnou mzdou) a aby nás pojistil před riziky života.

Za to, že "můžeme mít víc nároků než povinností", jsme pustili stát s jeho byrokratickými nápady do našich rodin. Úředníci vstoupili do nejintimnějších zákoutí našich rodinných vztahů, a to až tak daleko, že se zdá, že budou určovat, kdy budeme moci i zemřít. Stát úředníků a zástupy evropské byrokracie určují, jaké potraviny smíme jíst, kde se smí kouřit, kolik zemědělských produktů se smí pěstovat, kolik čeho se smí dovážet a vyvážet, jak vysoké by měly být daně a dokonce jaké intenzitě slunečního záření můžeme být vystaveni - jsou téměř všemocní. S naším svolením!

Alkohol je poklesek, kterého se všichni dopouštíme vědomě a na základě svých rozhodnutí. Odpovědnost rodiny jakoby neexistovala. Rodina není volána k odpovědnosti a za neplnění povinností penalizována. My už si jaksi zvykli, že našimi rodiči jsou stát se svými úředníky.

A podle toho to taky tak vypadá: na lahvích s alkoholem (a pivem) a na pivních sklenicích by se tak od roku 2010 měly objevit nálepky hlásající, že alkohol je návykový, že jeho konzumace v období těhotenství může ohrozit plod, že způsobuje vážné zdravotní a psychické problémy.

To všechno jsou obecně známé pravdy, které nás ovšem od alkoholu stěží odradí (tak jako neklesl počet kuřáků povinným označováním cigaretových krabiček výstražnými slogany).

Evropský sociální stát již rozvrátil rozpočty členských států EU - to je měřitelná pravda. Mnohem horší však je, že si neuvědomujeme, jak současně destruoval náš hodnotový řád. Ovládá nás. Slepě věříme, že "to za nás vyřeší" a my žití na dluh nebudeme muset platit.

Tam lze hledat odpovědi na současné problémy evropské civilizace (a zdaleka nejen spojených s alkoholem).

Chce to méně ochraňovat, méně regulovat, méně garantovat, méně plánovat jistoty, ale vystavit člověka odpovědnosti a s ní spojenými riziky. Nemá smysl vysvětlovat, jak nevýhodné je ve státem ovládaném ghetu žít, protože svět pohodlí se dobrovolně neopouští. Je třeba nastavit podmínky tak, abychom ono gheto sami opustili.

Dobře se to neposlouchá, ale mnoho jiných řešení už není - pokud se nechceme jednoho rána probrat z kocoviny a s hrůzou zjistit, že sice máme mizerné jistoty ale žádnou svobodu.

4.září 2007

poslanec ODS v Evropském parlamentu

www.istrejcek.cz