Po celém muslimském světě se šíří útoky na dánské diplomatické mise a na velvyslanectví dalších států. Požadavkem je omluva nejenom od dánské vlády, ale i od ostatních evropských zemí. Davy demonstrantů jsou za přihlížení a často s podporou vlád podněcovány ke konfrontaci s celou Evropou, dokonce s celým Západem. To vše čtyři měsíce po publikování několika nevkusných obrázků v jedněch dánských novinách!

Složité vztahy Západu a islámského světa se dostaly na další křižovatku. Jde o velkou zkoušku naší integrity, vůle a rozhodnosti a pravděpodobně celá krize byla uměle vyvolána právě za tímto účelem. Dánsko a Evropa čelí historické konfrontaci, kdy za nepochybně odsouzeníhodný čin jednotlivce se pomocí násilí vyvozuje kolektivní odpovědnost vůči celému dánskému národu či všem Evropanům. Je klíčové, abychom v této zkoušce obstáli. V této souvislosti je zajímavé se podívat na českou politickou scénu, zejména na vůdce dvou největších stran. První reakcí premiéra Paroubka bylo prohlášení, že „reakce části muslimů je přirozená“, a připomněl, jak je mu drahý symbol kalicha.

Teprve s odstupem několika dnů a pod vlivem kritické reakce českého tisku následoval telefonát dánskému premiérovi s vyjádřením solidarity. Stínový předseda vlády za ODS Topolánek v duchu rčení, které v poslední době dominuje jeho politické taktice, že mluviti stříbro, mlčeti zlato, pro jistotu neříká vůbec nic.

Není to první případ, kdy předseda politické strany, která se označuje za konzervativní, a měla by proto neustále zdůrazňovat význam hodnotového ukotvení politiky, je zjevně bezradný. Panu premiéru Paroubkovi, který se na druhé straně snaží dělat dojem, že si vždy a v každé situaci ví rady, je třeba připomenout, že na podpalování zastupitelských úřadů zemí, s nimiž udržujeme diplomatické styky, není nic přirozeného. Nic není přirozeného na požadavcích omluvy celých států či národů za -nepochybně nešťastný - skutek jednotlivce. Je naopak velmi přirozené, že máme chtít omluvu a náhradu škody za plenění ambasád, protože nejenom podle příslušných smluv a konvencí, ale také podle všeobecně a od počátků lidské historie platných obyčejů je za bezpečnost cizích poslů a diplomatů odpovědná hostitelská země. Je třeba panu premiérovi také připomenout, že další velmi přirozenou věcí je solidarita s každým státem, s jehož velvyslanectvím se takto zachází. Protože jde o Dánsko, členskou zemi Evropské unie, okamžité vyjádření solidarity a nabídka pomoci, nikoliv mudrování o kalichu, by měly být první a okamžitou reakcí premiéra naší země.

To, že dva čelní politikové, dva nejpravděpodobnější kandidáti na premiérský post v příštích čtyřech letech, nedovedou včas rozpoznat význam a dalekosáhlý charakter dnešní bouře ve vztazích s muslimským světem a nedovedou v této situaci správně kormidlovat náš stát, je varující zjištění. Autor je europoslanec a politický lídr SNK-ED