Současný plynový konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou není dvojstranný obchodní spor, jak se to snaží prezentovat Moskva. Bylo by chybné myslet si, že se nás tento problém začal týkat teprve ve chvíli, kdy plyn přestal proudit do Evropy. Nebo že na celou záležitost budeme moci zapomenout v okamžiku, kdy se plyn v potrubí znovu objeví. Pravidelně se opakující energetická krize v rusko-ukrajinských vztazích má mnohem závažnější a budoucnosti Evropy se bezprostředně dotýkající pozadí.

Rusko využívá dílčích ekonomických závislostí bývalých republik Sovětského svazu k obnovení svého vlivu v tomto prostoru. Plynový kohoutek je v tomto úsilí pouze jedním z vícero instrumentů: Bělorusko tak v loňské zimě po koketování diktátora Lukašenka se Západem prošlo podobnou, i když kratší krizí v dodávkách ropy. Následně došlo ke zvýšení cen a k převedení 50% státního Beltranshasu do rukou Gazpromu. Dnes čerpá Minsk plyn za méně než polovinu tržní ceny a nikoho v Gazpromu to, zdá se, netrápí. Podobné hrátky zažily v minulých letech Gruzie a Moldávie ohledně vývozu vína, když jim Rusko ze dne na den zablokovalo jejich do té doby jediné odbytiště. V čerstvé paměti je také ruská blokáda dovozu ropy do Litvy a vývozu polského masa, která po dobu řady měsíců zatěžovala vztahy EU-Rusko a znemožňovala zahájení bilaterálních rozhovorů o nové smlouvě.

Na summitu NATO v dubnu loňského roku řekl Vladimír Putin prezidentu Bushovi, že Ukrajina "ani není skutečný stát" a velká část jejího území jí byla "dána" Ruskem. Tato slova nejsou pouze temnou výhrůžkou. Je to dlouhodobý program, který míří na neuralgický bod evropských zájmů na východě Evropy.

Taktika Ruska při jeho uskutečňování je stará jako samotné dějiny imperiální politiky. Systém tzv."přátelských cen", kdy se plyn prodává za zlomek tržní hodnoty, prohlubuje politickou závislost Ukrajiny na Rusku. Neprůhledné poměry se složitým systémem prostředníků vytvářejí korupční prostředí, v němž se přiživuje velké množství podnikatelů a veřejných činitelů a které postupně rozkládá politické poměry Ukrajiny. Ukrajina s ruskou plynovou pistolí u spánku, s pokročilým rozkladem politických poměrů, čím dál víc politicky závislá na východním sousedu by byla černou můrou pro celý prostor mezi Německem a Ruskem. Přeměna Ukrajiny v ruský satelit, kterým byla po většinu svých dějin, by otevřelo cestu k plnému obnovení tlaku na další země v regionu a tím na soudržnost Evropské unie jako celku.

Je nejvyšší čas: Evropská unie musí jednat.

Zásadním krokem by bylo pomoci Ukrajině co nejrychleji nastavit tržní ceny energií dojednané v dlouhodobých smlouvách srovnatelných s těmi, které mají s Ruskem členské země EU. Unie by také měla Kyjev přinutit ke zrušení neprůhledných ekonomických struktur, které podkopávají snahy o reformy vedoucí k právnímu státu. Pouze silný vnější tlak postavený jednoznačně do kontextu budoucích vztahů Ukrajiny s Evropskou unií a aktivní spolupráce mohou pomoci k obětování krátkodobých a často osobních zájmů ve prospěch reálné nezávislosti na Rusku a právního státu bez všudypřítomné korupce. Bez vyčištění stolu na Ukrajině přitom nelze očekávat, že EU bude s to postavit vztahy s Ruskem na dlouhodobě čitelná a předvídatelná pravidla, protože nebude schopná účinně čelit stále asertivnější ruské politice vůči zemím východní a střední Evropy.

Jakmile bude nynější plynová krize bezprostředně zažehnána, nastane pravý čas pro začátek nové kapitoly spolupráce Evropské unie s Ukrajinou. Nepodaří-li se vyvinout účinný tlak na ukrajinské představitele, budeme příště svědky nejen dalších mrazivých dnů bez plynu s nemalými důsledky pro ekonomiky členských zemí, ale především nebezpečného posunu geopolitických poměrů ve střední a východní Evropě.

FAZ, 17.01.2009

Autor je členem Evropského parlamentu a bývalým ministrem zahraničí České republiky