Evropská unie financuje bojkot Izraele – a s ním i palestinské teroristy
Izrael už řadu let bojuje proti mezinárodnímu bojkotu, jehož cílem je politická, hospodářská a kulturní izolace země. Původně ho vymyslely arabské státy jako zákaz obchodování s Izraelem, ale jakmile se s jeho existencí začaly po dohodách z Osla v devadesátých letech smiřovat, objevilo se nové hnutí v západních zemích. Jeho původním cílem bylo přimět izraelskou vládu ke změně politiky vůči Palestincům, ale časem se toto tažení proměnilo v nenávistnou kampaň.
Obzvláštní záští vůči židovskému státu vyniká hnutí BDS – zkratka „bojkotu, stažení investic a sankcí“ – jehož přední představitelé, jako například Roger Waters z bývalé skupiny Pink Floyd, projevují otevřený antisemitismus.
Zejména pod vlivem BDS tak různé státy bojkotují výrobky židovských firem na Západním břehu, který podle nich patří Palestincům, aniž si uvědomují, že připravují o práci právě Palestince, kteří tvoří v tamějších podnicích většinu zaměstnanců. Dokonce i Evropská unie v roce 2015 doporučila členským státům, aby produkty židovských firem ze Západního břehu označovala. Řada západních měst také ruší izraelské kulturní akce, univerzity bojkotují spolupráci s izraelskými akademiky, nezúčastňují se vědeckých konferencí v Izraeli a nezvou izraelské kolegy na ty své, a dokonce jim brání publikovat v odborných časopisech. Protiizraelští aktivisté zase nutí hudebníky, aby v Izraeli nevystupovali. Nátlaku BDS nedávno podlehla i globální ubytovací služba Airbnb, která ze své nabídky vyřadila všechny židovské pronájmy na Západním břehu.
V Izraeli proti bojkotu bojuje ministerstvo pro strategické otázky. Nedávno zveřejnilo studii s názvem „Teroristé v oblecích“, která na základě údajů Systému finanční transparentnosti Evropské unie a dalších evropských i palestinských organizací zkoumá třináct nevládních organizací prosazujících bojkot Izraele. Zjistila více než stovku případů spojení těchto subjektů s palestinskými teroristickými skupinami jako Hamás nebo Lidová fronta pro osvobození Palestiny. Některé z těchto nevládních skupin dostávají dotace i z Evropské unie, která přitom obě zmíněná palestinská hnutí považuje oficiálně za teroristická.
V zahraničních nevládních organizacích propagujících bojkot Izraele se podle studie aktivně angažuje více než třicet členů Hamásu a Lidové fronty, z nichž většina si odpykala tresty v izraelských věznicích za činy spojené s terorismem, včetně vražd. Finanční prostředky pro takové organizace shání i nechvalně známá teroristka Lejla Chálidová, která se na přelomu 60. a 70. let zúčastnila dvou únosů civilních letadel a ještě před osmi lety plánovala teroristický útok v Jeruzalémě.
Bojkot Izraele aktivně podporuje například Palestinské centrum pro lidská práva, jehož ředitel Raní Súrání dělal donedávna právního poradce Hamásu. Centrum přesto v letech 2014 až 2017 dostalo přes jeden a čtvrt milionu eur od EU. Členové Hamásu, Lidové fronty a Islámského džihádu stojí i v čele palestinské zastřešující skupiny celosvětového hnutí BDS s názvem Mezinárodní výbor BDS, která sdružuje 27 skupin. Palestinskou „lidskoprávní“ organizaci Al-Háq zase vede odsouzený terorista Lidové fronty pro osvobození Palestiny Šawán Džabarín, který cestuje po Evropě jako ochránce lidských práv a vybírá peníze na bojkot Izraele. Pro další takovou palestinskou skupinu s názvem Addameer pracuje jeho rovněž odsouzený kolega z téže teroristické skupiny Saláh Hamurí, jenž se před 14 lety pokusil zavraždit vrchního izraelského rabína Ovadiju Josefa a byl propuštěn v rámci výměny palestinských vězňů za zajatého izraelského vojáka Gilada Šalita. Další aktivistkou této skupiny je bývalá palestinská poslankyně Chálida Džarárová, členka Lidové fronty, která strávila rok v izraelské administrativní vazbě jako hrozba pro národní bezpečnost. Skupiny Al-Háq i Addameer financuje například norské ministerstvo zahraničí, německá Nadace Heinricha Bölla nebo Mezinárodní rozvojový program OSN. Hamás zase dostává peníze od skupiny Američtí muslimové za Palestinu, která propaguje bojkot Izraele ve Spojených státech.
Zmíněné organizace však dostávají miliony eur především z Evropy. Navzdory faktům uvedeným ve zprávě, která se shodují se závěry Evropského účetního dvora, však EU odmítla už její loňskou verzi s tím, že údaje jsou „nesprávné“. Přitom Evropský účetní dvůr ve své vlastní prosincové zprávě varoval, že unie „nemá dostatek informací o tom, jak je s jejími prostředky nakládáno“. EU trvá na tom, že organizace podporující bojkot Izraele nefinancuje, přestože podle zjištění izraelského ministerstva je „jedním z hlavních zdrojů příjmů hnutí BDS“. Čísla ukazují, že jen v letech 2017 a 2018 darovala deseti takovým skupinám skoro čtyři a půl milionu eur. Izraelské varování vyslyšela pouze americká dobročinná služba DonorBox vybírající finanční dary na nejrůznější kauzy, která zrušila účet palestinskému Mezinárodnímu výboru BDS.
Podle zprávy izraelského ministerstva si „teroristické skupiny uvědomily, že nedosahují svých cílů ozbrojeným bojem, který navíc většina západní společnosti považuje za nelegitimní“. Proto jejich členové pronikli do zdánlivě neškodných nevládních skupin a pokračují ve snaze dosáhnout svého cíle tam; především je však „považují za vhodný způsob, jak získat peníze, které by jinak nezískali....Teroristické skupiny považují bojkot Izraele za doplňkovou taktiku teroristických útoků“, zdůrazňuje studie.
Ministr pro strategické otázky Gilad Erdan upozornil, že program těchto nevládních organizací je stejný jako cíle teroristických skupin – popírají právo Izraele na existenci a usilují o jeho zničení. Bojkot je podle něj jen jiným nástrojem, jak toho dosáhnout.
Boj proti bojkotu Izraele je úspěšný jen ve Spojených státech. Už 27 států přijalo zákon, který zakazuje příspěvky skupinám i firmám, jež takový bojkot propagují. Evropa ho však zatím považuje za neškodnou zábavu.