24.9.2020 | Svátek má Jaromír


EVROPA: Tady že nebyl koncentrák?

24.4.2007

Až zase budou v Teheránu tvrdit, že Evropa má stejně jako svět islámu svá tabu, budou mít pravdu. Od čtvrtka je to černé na bílém. Ministři spravedlnosti EU přijali nařízení proti rasismu a xenofobii, které mimo jiné říká, že zlehčování genocid je trestné. Takže z hlediska svobody slova a příslušných paragrafů jsme si s muslimy kvit, dalo by se říci. Oni trestají popírání nedotknutelnosti Proroka, my zase popírání šoa. Ale až tak prosté to zase není.

Aby nevznikla mýlka, řekněme rovnou, že evropská ostražitost je zcela na místě. Na starém kontinentu skutečně narůstá ohrožení menšin, leč otázky se nabízejí samy. Z jakých kruhů vycházejí nebezpečnější útoky? Od popíračů holokaustu, či od muslimských radikálů, kteří nečtou Mein Kampf, ale naslouchají hlasu svých duchovních vůdců? Zabrání tomuto vývoji jednotné unijní zákonodárství?

Pro přehled uveďme, co vlastně kriminalizuje nová norma: veřejné podněcování k násilí a nenávisti, týká-li se příslušnosti k rase, náboženství či etnickému původu, ale i popírání a zlehčování genocidy a zločinů proti lidskosti. Problém přináší druhá část, ta totiž míří ke sjednocení různých pojetí svobody slova.

Z argumentace pestrostí Evropy často čiší až klišé. Ale v tomhle případě je pestrost realitou. V některých zemích (Německo) genocida vyrostla a udeřila, takže tam panuje velká přísnost k popíračům už teď.

Jiné země (Francie) ji zažily dovezenou a dnes se přísností svých norem snaží dokázat, že jejich tehdejší podíl na genocidě byl pouze pasivní.

A ještě jiné země (Británie) se jí dokázaly vyhnout, tudíž si dodnes cení více absolutní svobody slova než zvláštních zákonů proti popíračům.

Navíc má anglosaské právo jiné účinné cesty. Publicista David Irving může vyprávět, jak prohrál žalobu o urážku na cti s historičkou Deborah Lipstadtovou.

Soudní označení za „aktivního popírače holokaustu, antisemitu a rasistu“ ho poškodilo možná více než pozdější rakouské vězení (fešácký kriminál, kde v klidu sepsal paměti).

Logika nynějšího kroku je jasná. Chystal se šest let, Unii předsedá Německo a kdo jiný než Berlín by ho měl prosadit? Jenže se nelze zbavit dojmu, že Evropa přijala tuto normu hlavně kvůli svému svědomí. Což vůbec není špatná motivace. V tomto případě ovšem navozuje dojem, jako by i ono svědomí bylo evropsky jednotné, jako by se řídilo nějakou směrnicí. A nejenom dojem, jak ukázal hned v pátek závěr francouzské prezidentské kampaně.

Francie, opakuje Nicolas Sarkozy, si musí připomínat, že nespáchala genocidu a nevymyslela „konečné řešení“. I když Francouzi zrazovali Židy gestapu, přesto ještě více Francouzů jim s nasazením života pomáhalo. „Sním o Francii,“ řekl prezidentský kandidát, „kde se už nebude po synech požadovat, aby pykali za domnělé chyby svých otců.“

To je klíčová věta, i když musíme brát v úvahu, že ve finále kampaně slova podléhají inflaci. Sarkozy zkrátka odmítá jednotné evropské svědomí vztahované ke genocidní minulosti druhé světové války. Není to vlastně popírač? Nemělo by se na něho vztahovat nové nařízení? To by si mohl pomyslet lecjaký exorcista. Ještě že má Sarkozy alibi skrze svůj židovský původ.

Jeho protipólem, dokonale ladícím s přijatou evropskou normou, je soupeřka Ségolene Royalová. Ta převádí francouzsko-německé spojenectví i do roviny francouzskoněmeckého svědomí a Sarkozyho napadá za „biologický determinismus“. Nesouhlasí s jeho názorem, že genocida spáchaná Němci se vymyká racionálnímu vysvětlení a byla nevyhnutelná. To prý odporuje zdravému rozumu, vědeckým poznatkům i francouzsko-německému přátelství.

Debata o společné protigenocidní normě EU a společném svědomí tak pokračuje. Jsou poznatky renomovaného historika Daniela Goldhagena, jenž tvrdil totéž co Sarkozy už před deseti lety, vědecké? Mají i Britové pykat za chyby svých otců?

To není řečnická otázka, ale skutečný problém uvažování části evropských elit. Před rokem ho ilustroval list Le Monde na příkladu ministra zahraničí Philippa DousteBlazyho. Když se v jeruzalémském památníku holokaustu ocitl před mapou Evropy, divil se: „V Británii nebyli vražděni Židé?“ - „Pane ministře,“ šeptl kurátor, „Británie nebyla obsazena nacisty.“ - „Ale nějaké Židy snad transportovali,“ nevzdával se DousteBlazy.

LN, 23.4.2007



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.