Co spojuje protesty ve Francii, Belgii i Maďarsku
S Vánoci se blíží i doba, kdy televize opět nabídne Pyšnou princeznu. Ta pohádka a ukazuje svět rozdělený na dobro a zlo, Zemi krále Miroslava a Půlnoční království. Přijde-li dnes řeč na omezování svobody slova, na reglementaci Facebooku, leckterý diskutér připomene právě Zemi krále Miroslava – tu, kde se smělo zpívat i nadávat na poměry. Ale právě teď se též připomíná, že je to jen pohádka, a ne metafora současné Evropy, natož Západu.
Dokládají to občanské nepokoje v různých evropských zemích, motivované různými důvody. Zjednodušeně to můžeme říci asi takto. Jsou evropské země, kde vládne otevřenost vůči migraci, velkým komunitám muslimů i globalizaci. Patří mezi ně Francie či Belgie, kde se nyní demonstruje – násilně demonstruje! – za zájmy dosavadních domorodců. Tedy hlavně lidí, kteří sice nejsou závislí na státu a jeho sociálních dávkách, ale tím více je vytáčí, že stát nebrání škodám z otevřenosti a globalizace v podobě bohatnutí menšiny a stagnace životní úrovně většiny, za kterou se stále považují.
A pak jsou evropské země, kde vládne ostražitost vůči globalizaci – masové migraci, velkým komunitám muslimů i nadnárodnímu kapitálu. Jejich zosobněním je Maďarsko, ale i tam se nyní demonstruje. Klidně, ale z jasného důvodu: proti novele zákoníku práce, jíž se říká otrokářský zákon a která rozšiřuje limity přesčasových hodin. Přitom nelze nevidět, že oba druhy protestů jsou dvěma stranami téže mince – otevřenosti a globalizace versus ostražitosti před otevřeností a globalizací.
V Bruselu na nedělní „pochod proti Marrákeši“ (migračnímu paktu OSN) přišly tisíce lidí. Podle zpráv žádali upřednostňování vlastního národa a uzavření hranic. Pak se ale vnucuje otázka: proč týž den demonstrovaly tisíce lidí i v Budapešti, kde upřednostňování vlastního národa a ochrana hranic patří k vládní politice? Asi proto, že oba politické modely přinášejí benefity i rizika, plusy i minusy. Je možné se maximálně otevřít, ale odnášejí to domorodci (Belgie). Je možné se před riziky i masovou migrací uzavřít, ale daní za to je autoritativnější organizace práce, s níž většina lidí nesouhlasí (Maďarsko).
Až příliš často se pěstuje vzájemný obraz západu a východu EU podle Pyšné princezny. Tak, že zosobněním zla, Půlnočního království a rizika (islamizace, respektive autoritářství) jsou ti druzí. Současné sociální nepokoje v Evropě dokládají, že daň se platí za oba modely.
LN, 18.12.2018