Summit EU v Bruselu opravdu přinesl významný pozitivní posun v evropské integraci. Neočekávané se stalo pravdou, EU se stala právnickou osobou, jedním právním subjektem. Z pohledu mezinárodního práva, mezinárodních vztahů, mezinárodní síly, zahraniční politiky je to mimořádný krok vpřed. Jsem velmi ráda, že i česká vláda souhlasila s tímto velmi významným krokem, a ODS tak mohla prokázat poučku evropské politiky jinak mluv doma a jinak v Bruselu.

Právnická osoba zakládá budoucnost jednoho společného křesla v Radě bezpečnosti. EU bude moci v otázkách jako je Kosovo konečně zaujmout jednotný postoj, jednotně právně presentovaný a zastupovaný navenek. K čemu je to dobré? Nejen ve vztahu ke Spojeným státům, ale především ve vztahu k Rusku. Nyní pomalu bude moci být EU : Rusko 1 : 1. Totéž vůči Číně. Totéž vůči Íránu.

Navíc, přestože jsme vyměnili nálepku, bude mít Evropa od roku 2009 jednoho koordinátora, jednoho šéfa zahraniční politiky, ať už bude jeho titul jakýkoli. Zmizí dvojdomek Solana - Ferrero-Waldnerová, sníží se počet byrokratů, zahraniční politika EU bude jednotnější.

Třetí oblastí ohromného posunu je otevření dveří změně hlasovacího systému. Polákům se sice ustoupilo, tím se ale zároveň podařilo celý proces odblokovat. Dobře, že tomu pomohli i Češi. Systém z Nice bude tedy zatím platit až do roku 2014, ale později vznikne hlasovací mechanismus, který by měl být pro všechny příjemný, který všichni vezmou za svůj, ve kterém se všichni budou cítit v pohodě, komfortně, a budou ho tedy i používat. Tím nastane klíčový posun vpřed: z dosavadní Ligy států se Evropa stane konfederací.

Je pro mne opravdu milým překvapením, že všechna tato vítězství na cestě ke společné Evropě skousla i česká vláda. Nakonec se vzdává zásadních pravomocí, je více pragmatická než ideologická.

Britové dosáhli toho, že potřetí zabili povinnou platnost společné listiny základních práv a svobod. Ponechme jim jejich svobody. Francouzům byl z preambule vypuštěn neomezeně volný trh, zůstává však v textu. Nizozemci dostali zvýšení spoluúčasti na rozhodování národních parlamentů. Češi příslib, že se budou lépe definovat právní vztahy Unie a členských zemí, což se stejně samozřejmě děje a je to dobře.

Nemáme vlajku, hymnu a název ministra zahraničí, nemáme ani slovo ústava, a nemusíme tedy do ratifikace referendy. Ta je povinná pouze pro Dány a Iry.

Přesto nevolám aleluja! Dnešní den není vítězstvím pro ty z nás, kteří chtějí opravdu společnou Evropu. Společné právo, společný migrační model, společnou energetickou politiku, společný trh služeb, jednotný evropský patent, evropské železnice nebo evropského mobilního operátora. Evropanům je zřejmé že rozšíření klubu z 15 na 27 opravdu něco stojí. Jak ukázal polský tanec, k zažití společných pravidel je ještě potřeba času.

Summit totiž nesplnil to základní: nepřinesl společnou evropskou ústavu. Nepřinesl Evropě preambuli o společných hodnotách, nepostavil evropskou vládu, evropskou demokratickou kontrolu Evropským parlamentem, nestanovil jasný pohyb mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem. Nepomohl rozbourat nesmyslný první, druhý a třetí pilíř, nepostavil půdu pro nové, tolik potřebné společné politiky.

Summit je realistickým procitnutím. Ale je především výzvou: nechává totiž otevřené dveře. V podtextu je řečeno jasně: Evropa se posunula o krůček vpřed, ale zároveň je klasický výsledný kompromis mezi hlavami státům tím dosud nejupatlanějším ze všech. K opravdové, vážné ústavní změně bude ještě potřeba mnoho energie, flexibility, nového poznání, času a vůle politiků. Věřím, že je máme.

Autorka, europoslankyně za SNK-ED, je předsedkyní stálé delegace Izrael-EP