Krach celosvětového všeobjímání byl jen otázkou času. Fasádní demokracie v Rusku a v mnoha jejích satelitech, Českou republiku nevyjímaje, byla základem k tomu, aby se k moci dostali ti, kterým socialismus učaroval. A není podstatné, zda jim učaroval výhodami, beztrestností či absolutní mocí. Podcenění takového vývoje se dopustili jak Američané, tak evropská základní dvanáctka. Když k věci samé přidáme tu neuvěřitelnou a katastrofální "multikulturní" politiku, bylo na budoucí velký průšvih opravdu zaděláno.
Nárůst extrémních stran ve Francii a Velké Británii není a nemůže být překvapením. To, že jejich vůdci tak obdivují ruského politika Putina, už samo o sobě je vypovídající. Komentář ministra financí Spolkové republiky Německo Wolfganga Schäubleho, že Francie volila fašisty, je první svého druhu a bourá dosavadní tabu vyjadřování. Ostatně minimálně dva zvolené české politiky do Evropského parlamentu bych k paní Le Pen také přirovnal.
Obavy, že dojde protievropskému a protiamerickému spojení Ruska a Číny, jsou na místě, protože diktatury se sice vzájemně nemají rády, ale ještě více nemají rády demokracii. Evropská unie proto bude muset přestat zachraňovat miliardovou Afriku, jejíchž cca 300 milionů občanů se touží vystěhovat do Evropy, nejlépe do těch nejbohatších zemích. Tam totiž mnohdy již třetí generace nemusí pracovat a jen si chodí pro peníze. Francie budiž smutným příkladem na prvním místě.
Evropská unie bude muset do svého čela zvolit politiky, nikoliv útrpné loutky, na které jsme se v posledních letech museli dívat. Jejich slabost byla živá voda na mlýn všemocných bruselských úředníků, kteří sice předpisy a nařízení vydávali, ale čerta se starali, jak se s nimi v jednotlivých státech vůbec zachází.
Evropská unie bude muset znovu oprášit smysl své existence, který spočíval především v zajištění míru a právních států. (Pozn.: hlavní silou Hitlera pro prosazení nacismu nebyly jednotky SA a SS, jak se mnozí mylně domnívají, ale nacisty prolezlá justice, která vytvořila zcela neprávní stát.)
Pokud poválečné ideje evropského spolužití zdegenerovaly na výměnu zboží a rakovinu zvanou dotace, pak je mír v Evropě ohrožen daleko více, než to na první pohled vypadá. Anexe Krymu sice nedosahuje jaderného nebezpečí, které vyvolal sovětský vůdce Nikita Chruščov v kubánské krizi, ale Evropa se k válečnému konfliktu velmi přiblížila. A vůbec by nemusela být bojiště jen na Ukrajině nebo v Pobaltí.
Pocit, že NATO už vyčerpalo svůj obranný potenciál, se pokusil rozptýlit americký prezident Obama a bombardéry B-52 Stratofortress po jeho projevu zamířily na letiště ve Velké Británi. To, že ve svém projevu vynechal Českou republiku může být náhoda. Ale nemusí. Prolezlost našeho státu státními korupčními mafiemi je věcí veřejně známou a je rizikovým faktorem celého NATO. Čekat, že čeští politici zatočí se státní korupcí svými siláckými prohlášeními a demonstrativními gesty je stejně tak naivní, jako čekat, že současný konflikt s Ruskem rychle a snadno odezní.
Otázkou je, na čí straně vlastně vládnoucí politici České republiky vůbec stojí.