Evropská unie tento rok oslaví své výročí. Již několik desetiletí se vyvíjí a rozšiřuje. Německé předsednictví, často s přídomkem „ambiciózní“, hodlá pohnout s unií směrem kupředu. Všichni s napětím čekají, jak to udělá, protože skepse, která dolehla na eurooptimisty po nepřijetí dokumentu tak velkoryse nazývaného euroústava, nabývala prodlužováním patové situace obludných rozměrů. O euroústavě toho bylo napsáno již mnoho, proto bych se nerad tomuto tématu významněji věnoval, přesto si však neodpustím poznámku na úvod, která s mým článkem také souvisí, a sice: Nelze mít bezpečnou, spravedlivou - ve smyslu rovnosti všech občanů - volně průchodnou a řídící Evropskou unii bez ústřední (hlavní) normy, lze ji nazvat jakkoli.

Rád bych se zmínil o problematice právních úprav komunitárních (normy vydávané Evropskou unií jsou nazývány komunitárním právem - pozn. autora) a vnitrostátních. Státy EU se chtěly spojit (již se tak relativně stalo) ve společenství států za účelem zesílení své obchodní pozice, snadnějšího a efektivnějšího hospodaření. Světovými obchodními protivníky unie jsou přinejmenším USA, Indie a Čína. Málo jsou ale jednotlivé státy ochotny připustit, že všechno něco stojí, tzn. pokud budu rád členem nějakého společenství, musím mít stejného hodnoty, v případě států bude tedy žádoucí vzájemný soulad právních norem.

Mnozí odborníci hovoří o problému, kdy faktická unionizace předběhla stav práva společného všem státům. Uvést to jde na jednoduchých případech. Existuje volný pohyb osob a zboží v rámci EU (vyjma výjimek), ale problém může nastat (a také často nastával například s naším sousedem Rakouskem) s vymožením práva v rámci EU. Pokud jsme realizovali naši činnost jako obchodní společnost právě s partnerem z Rakouska a z nějakého důvodu došlo k nesplnění závazku z jeho strany, pak soudní výrok tuzemského soudu nebylo možno uplatnit v Rakousku. Na tomto místě i euroskeptik musí uznat pochybení unie, která v případě povolení volného pohybu zboží musí také zajistit stav právní jistoty v rámci společenství..

Rokem 2004 však došlo k napravení situace (alespoň co se týká uplatnitelnosti soudních rozhodnutí v rámci unie) a nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství (č. 805/2004) jsme dostali i do našeho právního řádu instituty zvané evropský exekuční titul (EET) a evropský platební rozkaz (EPR), které jsou účinné od r. 2008. Správně byste mohli namítnout, že již existoval předpis zvaný Brusel I, ten však fungoval na principu reciprocity, což znamenalo například neuznávání vykonatelnosti soudních rozhodnutí v Rakousku.

Tolik případy úspěšné (i když prozatím nekompletně) právní činnosti orgánů unie. Musíme se smířit se skutečností, že když jsme neměli dost odvahy zůstat státem neutrálním a vstoupili do EU, dnes již není cesty zpět. Protipól silným světovým ekonomikám je žádoucí a nutný. Evropa musí být silná pospolitost, daní bude stále větší regulovanost na úkor národních právních řádů (viz. čl. 10 Ústavy ČR). Zda je to ku prospěchu nás všech, nechť ukáže čas. Konstatování holých faktů a výhled do budoucna nahrává spíše eurooptimistům na úkor europesimistů.

Na otázku z nadpisu tedy odpovídám: Zřejmě bude eurostát, přesto my zůstaňme kamarádi.