Šrotovné? Na rozdíl od lídrů evropské sedmadvacítky, kteří o tomto opatření museli v neděli na zvláštním summitu v Bruselu dlouze diskutovat, mají moji sousedé v Bavorském lese, kde máme chalupu, jasno už dávno: jako opatření vlády k oživení domácího automobilového průmyslu je to zřetelný nesmysl. Vždyť přece nikomu nelze nařídit, jaké auto si smí koupit.

A vůbec: co je to dneska ještě třeba takové "německé auto"? Opel patří americkému General Motors, Audi si nechává dělat motory v maďarském Györu, a to včetně vývoje. A aby toho nebylo málo, zlevnili své vozy i Japonci, aby ze štědré ruky německého státu také něco měli.

Ta ovšem nával zákazníků nejspíš už stejně dlouho nevydrží, protože miliarda a půl eur, kterou na tenhle program v Berlíně vyčlenili, bude brzy vyčerpána. Denně se prý hlásí na 7000 lidí. Jak by ne: v prvních týdnech se totiž v Německu jaksi pozapomnělo na to, že by se sešrotování starého auta mělo také zkontrolovat. A tak teprve televize ARD odhalila, že s devět a více let starými ojetinami, za které jejich majitelé inkasovali šrotovné, se čile kšeftuje dál. Prodávaly se do Afriky, ale také například do Polska. Teprve po odhalení v televizi začaly německé úřady při výplatě šrotovného konfiskovat také velký techničák. Domnívat se ovšem, že je tím všem nekalým obchodům konec, by bylo značně naivní. Takže se na to dá dívat i tak, že státní příspěvek na koupi nového auta ve skutečnosti podporuje černý obchod se starými vehikly, které budou otravovat ovzduší dál. Jen na jiném místě planety.

Příklad Německa mezitím nicméně v Evropě táhne. Šrotovné zavádí už kolem deseti států unie. Ve Francii to chtěli spojit s jistými protekcionistickými pravidly, což po napomenutí z EK vzdali. Pozadu nezůstane zřejmě ani Slovensko, kde na to chce Ficova vláda věnovat 33 milionů eur a jednotlivcům poskytovat částku 1000 - 1500 eur. Také v Česku, jehož automobilky momentálně skoro nestačí šrotovným povzbuzenou poptávku v Evropě uspokojovat, se o tomto kroku uvažuje: kromě sociální demokracie by si ho dovedl představit i ministr Říman. Jen ministr financí Kalousek se domnívá, že nové úlevy pro podnikatele - například rychlejší odpisy pro firemní auta - musí stačit. Soukromí spotřebitelé beztak profitují z toho, že ceny aut jdou dolů.

Moji bavorští sousedé jdou ovšem ještě dál: gesto německé vlády považují za čirý populismus. Z daní všech, tedy i drtivé většiny těch, kteří se chovali odpovědně, brali ohled na životní prostředí a nejezdili v deset let starých a životní prostředí zatěžujících polykačích benzínu, se teď financuje výměna aut těm, kteří na to kašlali. Těm opravdu nemajetným, kteří mají prastaré auto ve stodole a vyjedou s ním jednou za uherský rok, totiž příspěvek nepomůže, protože nemají na nové auto ani s dotací.

Protiargument, že se zachovají pracovní místa v automobilovém průmyslu, je sporný rovněž: když v 70. letech zasáhla Evropu první ropná krize, začala se na trzích - jako mávnutím kouzelného proutku - objevovat úsporná auta, která se do té doby údajně automobilkám "nedařilo" vyrábět. Obdobnou šanci, totiž vyvinout auta, která budou daleko lépe splňovat moderní požadavky na ekologii, a zároveň zdokonalovat i hromadné dopravní systémy pro budoucnost, máme i teď: Každá krize je přece zároveň šancí. Nebo ne?

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6