Podmínění vstupu do Unie nalezením jednoho člověka a ne oboustrannou hospodářskou prospěšností, značí existenci různých metrů. Když už ale Mladiče našli, je možná čas se podívat na to, kdo se to do EU chystá. Jakoby nestačilo Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko a dost možná zanedlouho Itálie, přibude nám další stát, o který bude potřeba se v socialistickém duchu postarat. Ničím jiným totiž, bohužel, Srbsko není.

V roce 2005 měli Srbové přebytek státního rozpočtu ve výši 1,48% a v roce 2006 činil přebytek dokonce 1,51%. Po roce 2007, kdy udrželi přebytek na úrovni 0,54%, nasadili tempo, které z ostatních států v EU známe velmi dobře. 2008 deficit -1,60%, 2009 -3,27%, pro rok 2010 je odhadováno nakonec -4,75%. Mezitím se navíc rozpočet od roku 2005 do roku 2010 zvedl o cca polovinu, takže v absolutních hodnotách je propad oproti předchozímu období ještě větší. Stejné je to se zahraničním dluhem Srbska. Zatímco v roce 2005 to bylo 13 mld eur, v roce 2006 14,9 mld, v roce 2007 17,8 mld, o rok později 21,8 mld, aby jen v polovině roku 2010 to dělalo už celých 23,8 mld eur.

Srbsko podalo přihlášku do EU v prosinci 2009, tedy v době, kdy všechny finanční a hospodářské ukazatele začaly nabírat výše popisovaný směr. Je všeobecně známo, že o zadlužené státy se přece Unie umí svými záchrannými mechanismy a valy postarat. Navíc je Srbsko v situaci, kdy nemá dostatek finančních prostředků na své potřeby a bude si muset půjčovat dál. Sice si na rok 2011 naplánovali deficit 4,1%, neboť se na tom dohodli s Mezinárodním měnovým fondem, aby mohli dostat další půjčky, ale stejně jako v jiných případech států v Evropě mají o skutečných výsledcích ekonomové velké pochybnosti. Podle údajů z října 2010 mají k tomu všemu Srbové ještě více než 19% nezaměstnanost, tedy vyšší, než v Řecku či Španělsku.

Vstup do nějakého klubu by měl být vždy oboustranně výhodný, pokud tedy nejde o zaopatřovací sociální ústav. V případě Srbska nás ovšem nečeká nic jiného, než přísun nových ekonomických problémů k těm dosavadním a nové dluhy. A to jsem pro dnešek raději vynechal problémy etnického rázu, které by i po vzniku jejich samostatného státu (který raději také nechávám bez komentáře, přičemž o zrůdnosti humanitárního bombardování jsem psal už dříve) mohli vyvážet do již tak negativními důsledky zasažené dosavadní multikulturalistické Evropy na tuny. V tomto kontextu jistě není bez zajímavosti, že nám v EU upadá i slavný Schengen, když 15 z 25 zemí souhlasí ústy svých ministrů vnitra s tím, aby se státy mohly bránit přílivu přistěhovalců zavedením opětovných kontrol na hranicích (čerstvá zpráva zde).

Myslím, že se celá evropská integrace dá přirovnat k umělému přišití další hlavy ke zvířeti, což svého času jako vědecký pokus aplikovali v SSSR. Ta zvířata také nějakou dobu přežila a po tu dobu dokonce i žrala a nechala se hladit...

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora