Nedávné odmítnutí rozpočtu EU Evropským parlamentem navázalo na dramatický rok 2005. V něm skončila ratifikace „ústavy EU“, která je uložena už navždy „k ledu“. Byla započata přístupová jednání EU s Tureckem. Belgický premiér představil cestu ke Spojeným státům evropským. Hlavy států pětadvacítky schválily rozpočtový rámec na roky 2007-2013.

Konec ústavy

Zamítavá referenda ve Francii a Nizozemí poslala návrh Smlouvy o ústavě pro Evropu do historie mezi neuskutečněné projekty. Občanům obou států je třeba poděkovat za zablokování předloženého návrhu. Přestože motivy odpůrců byly nejrůznější a často nepříliš chvályhodné, výsledek je paradoxně příznivý. EU nebude dále budována pod taktovkou tandemu Francie – Německo jako výlučný „kočkopes“, ani federace, ani ekonomická (celní) unie suverénních národních států. Získali jsme čas znovu promyslet a prodiskutovat jaké činnosti, s jakou strukturou a zdroji má Evropská unie v budoucnu mít.

Turecká otázka

Rozhodnutí o zahájení přístupových jednání s Tureckem nebylo snadné. Je jisté, že získat v budoucnu pro vstup Turecka do EU podporu veřejnosti bude mimořádně obtížné. Část politických elit svým alibismem zakládá na budoucí problém se „zhrzeným“ Tureckem. To bude bolestně hledat svoji pozici mezi nepříliš stabilním Balkánem a výbušným Blízkým východem. U příznivců i odpůrců vstupu najdeme nejrůznější, často protichůdné motivace. Příznivci chtějí modernizaci a stabilizaci demokracie v Turecku, vojenské posílení EU, tlak na zpružnění regulací v EU, atd. Euroskeptici (např. ODS) podpořili vstup Turecka s nadějí, že jde o trójského koně, který svojí velikostí a odlišností přivede struktury EU k rozkladu, nebo ji aspoň definitivně ochromí.

Rozpočet EU

Přes přirozený egoismus vlád jednotlivých států (Poláci, Francie), ješitnost klíčových osob (Blair, Chirac) a protichůdnost zájmů plátců a příjemců byl schválen rozpočtový výhled EU více než 12 měsíců před jeho vstupem v platnost. Minulý výhled byl schválen s předstihem necelých šesti měsíců. Mnozí, včetně naší vlády, to vydávají za velký úspěch a prokázaní funkčnosti struktur EU. Česká republika údajně získá každoročně desítky miliard. Otázkou je, zda cena, která bude muset být uhrazena za tuto dohodu, není příliš vysoká. Jde především o pokračování v neefektivní struktuře rozpočtu EU, nejde jen o oprávněně kritizovanou zemědělskou politiku, ale i o strukturální fondy. Rozpočet EU by měl být mnohem méně „přerozdělovací a vyrovnávací“. Liberální Evropa je o příležitostech, konkurenci, „destruktivních“ inovacích, atd. Socialistická Evropa nabízí přerozdělování, speciální fondy, kofinancování, atd. Odmítnutí rozpočtu Evropským parlamentem je především demonstrací síly poslanců, která věc neřeší, jen zdrží.

Spojené státy evropské (USE)

Odmítnutí Smlouvy o ústavě pro Evropu ve Francii a Nizozemí mnohé politiky prosazující větší politickou integraci Evropy demoralizovalo a oslabilo jejich pozici. Prvním, kdo jasně ukázal směr, byl 1. prosince premiér Belgie, když doma na veřejném fóru představil myšlenku Spojených státu evropských. Projekt je jednoduchý, srozumitelný a reálný. USE by se vytvořily na základě států současné pětadvacítky, které podporují prohloubení politické integrace. Ostatní státy by přešly (vrátily) se do Evropského společenství volného obchodu (ESVO), kde je dnes Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. ESVO má systém smluv s EU upravující mnohé, nejen ekonomické, otázky, takže proces by mohl proběhnout bez tvrdých otřesů. Nemá-li se EU stát „žalářem národů“, pak je nutné nabídnout státům, které nechtějí větší integraci, možnost mírové secese z EU.

Vstřebat rok 2005

Winston Churchil se trefně vyjádřil o Balkánu jako o místě, které produkuje více dějin, než je schopno vstřebat. EU v roce 2005 udělala rozhodnutí, která budou mít vážné dopady na desetiletí. Rok 2006 by měl být především rokem „drobné práce“.

(psáno pro LN)

(Autor, právník, je předsedou LiRA/LiberálovéČR a IKHB)