Před dvěma lety, 6.3.2013, odmítalo Německo kvóty pro ženy v dozorčích radách velkých společností, které prosazovala Evropská komise, a to se zdůvodněním, že prý „poškozují evropskou myšlenku“. To bylo za minulé vlády kancléřky Merkelové.

Německý ministr zahraničí tenkrát prohlásil: „Není úkolem Bruselu, aby členským státům předepisoval, jak mají soukromé podniky obsazovat své vedení.“

Zavedení nespravedlivých kvót prosazovala tenkrát eurokomisařka pro spravedlnost Reding. Nemyslím, že její jméno vzniklo jako zkratka z titulu „Rudá inženýrka“, ale je třeba uznat, že sociální inženýrka je to kovaná.

Proti návrhu, že od roku 2020 mají nejméně 40 % míst v dozorčích a správních radách velkých firem (což by se týkalo asi 5000 firem v EU) obsazovat ženy, se tenkrát v roce 2013 postavilo devět členských zemí Evropské unie, v čele s Německem. Česká republika také byla jednou z revoltujících zemí.

Dva roky poté,
a to přesně na den, 6.3.2015, schválil německý parlament za současné vlády kancléřky Merkelové kvóty pro ženy. V dozorčích radách sta největších firem zapsaných na burze v Německu bude proto muset být již od roku 2016 nejméně 30 procent žen. Dalších 3500 menších firem si musí stanovit vlastní závazné cíle pro zvýšení podílu žen ve vedoucích pozicích.

Je paradoxní, že zákon se netýká firem ze státního sektoru (kde by bylo možná akceptovatelné, že stát něco nařizuje), ale pouze privátních společností.

Dále je významné, že zákonodárci německé vládní koalice návrh zákona podpořili, zatímco opoziční zákonodárci se hlasování zdrželi, neboť podle nich zákon nejde dostatečně hluboko. Je tedy pravděpodobné, že případná změna vlády rozhodnutí nezvrátí, ale naopak bude ještě intenzivněji pokračovat v nastoleném trendu.

---
Dle mne nemá co přikazovat v tomto ohledu ani Evropská unie, ani vláda jakéhokoliv státu. Obsazení manažerských postů a míst v dozorčích radách musí být výhradně záležitostí soukromých firem samotných a ty si musí rozhodnout, kdo je na dané místo nejlepší kandidát, bez ohledu na pohlaví. Pokud ne a pokud bude obsazování postů poplatné nařízením shora, sníží si tím firmy konkurenceschopnost a růst HDP bude po takových regulacích ještě výrazněji zaostávat za světem.

Bohužel trend v EU je jasný. Ve chvíli, kdy se k němu přidalo i Německo, je zcela zřejmé, že nás v ČR zasáhne oklikou přes Brusel dříve či později též. Všichni v EU půjdeme směrem k vyšším a přísnějším kvótám než ty, které schválili Němci. Takže je čím dál zřetelnější, že jakékoliv vítězství v rámci EU je pouze dočasné. I v oblasti tzv. rovnosti gender.

---
Za socialismu mohl ve vedení podniku být jen komunista, ředitelem pak musel být kovaný vlastník rudé stranické knížky, třeba i bez manažerských schopností. Dnes si musí firmy v Německu stanovovat vlastní závazné stachanovské cíle pro zvýšení podílu žen ve vedoucích pozicích. A zítra budete muset mít i v Čechách to správné pohlaví, abyste měla větší šanci v přijímacím řízení na manažerský post. Dočkáme se případů, kdy se bude muž vydávat za transvestitu či transsexuála, jen aby si udržel své místo v dozorčí radě?

Sociální inženýring, kromě jiného i v oblasti kvót pro ženy, který provozují některé vlády a Evropská komise (jakkoliv je zdůvodňován vznešenými cíli), bude nakonec znamenat i ztrátu nebo bezvýznamnost těch pokřiveně obsazených pracovních míst v managementu, představenstvech a dozorčích radách společností. A to ve chvíli, kdy je spolkne mimoevropská konkurence.

---
A aby gender agenda náhodou nevychladla, Evropský parlament vyzval k rychlému odstranění diskriminace žen.
Milé ženy! Za sebe ujišťuji, že budu vždycky diskriminovat (v původním smyslu „discriminare = rozlišovat“) mezi muži a ženami. O nějakém odstranění diskriminace u mne tedy nemůže být vůbec řeč. V některých případech budu dokonce ženy diskriminovat velmi pozitivně, až galantně.