Buď už teď, v současné vládní krizi, nebo za pár desetiletí. Ale stane se to. Počet muslimů na světě stoupá nepoměrně rychleji než všech ostatních dohromady. Stoupá nejen počet nepokojů v islámských zemích, ale i počet teroristických útoků islamistů ve světě. Při současné evropské multikulturní vizi světa v míru, kdy jsme vyvěsili bílou vlajku v bláhovém domnění, že bude přijata, to nemůže dopadnout jinak. Egypt bude islámským státem. A nejen ten.

(Pozn.: Evropští politici vysílají oficiální stanoviska ze svých summitů a vyzývají Egypt k demokratickým reformám a k vytvoření podmínek pro svobodné a spravedlivé volby. Shodli se na tom minulé pondělí v Bruselu ministři zahraničí EU. Kolik takový summit, jehož výsledkem nemohlo být nic jiného, než uvedené prohlášení, asi tak stál evropské daňové poplatníky? Na těch pár větách se šlo shodnout i po mailu nebo telefonu.)

Přes veškeré ty vzletné řeči vládnoucích elit západního světa o míru (většinou mi ta prohlášení připomínají Miss World a jejich slavné „hlavně chci světový mír“) je skutečností, že západní vlády vždy skrytě podporovaly diktátorské režimy. Diktátor si zpravidla dokázal udržet pořádek v zemi a zároveň se s jeho režimem dobře obchodovalo. Téměř vždy se to ale také nakonec otočilo proti nim. Nejinak je tomu v Egyptě, který je s 80 miliony obyvatel nejlidnatější arabskou zemí a ve své historii vždy silně ovlivňoval celý zbylý arabský svět. Současná situace se vymkla zdánlivé západní kontrole a politici v Unii i USA jsou zaskočeni. Obávají se, aby ve svobodných volbách, po kterých volají, nevyhráli islamisté a nepřeměnili Egypt v ryze islámský stát. Člověk by se pomalu chtěl ptát, proč se bojí, když nám systematicky říkají, že islám je přece mírumilovné náboženství. Jen od USA jde do Egypta každý rok finanční a vojenská pomoc převyšující 1,5 mld. ročně. Situace je o to horší, že obyčejní Egypťané považují hrozbu islamisty, kterou měl ve svém slovníku Mubarak, jen za diktátorovu hru, aby se udržel u moci.

Jsem přesvědčen, že stejně jako budou mít (a k tomu nemusí sedět ve vládě, stačí, když v pravý okamžik ukáží patřičným směrem) islamisté vždy navrch v Afghánistánu, Iráku nebo Íránu, budou mít navrch i v Tunisku a Egyptě. Postupem času budou mít v islámských zemích tento vliv stále větší. Islamisté se totiž, na rozdíl od multikulturalistické západní pokřivené lásky k bližnímu, s ničím nepářou. Mimochodem, ono i takové slovní spojení „islámská republika“ je podle mě oxymoron jak vyšitý. Nevím, zda islamisté zvítězí v Egyptě už teď, ale jsem si jistý, že jednou zvítězí. Obavy evropských politiků jsou zbytečné. Prostě se to stane. Je jen potřeba se s tím smířit a co nejdříve začít měnit unijní zahraniční a přistěhovaleckou politiku tak, aby se to nedostalo ve větší míře i na starý kontinent. A když takové pokusy přijdou, je nutné je okamžitě, bez snahy o nějakou umělou integraci, tvrdě zastavit.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora