Neviditelný pes

EVROPA: Složení potravin a bruselští termiti

Poslanec ODS v EP Ivo Strejček napadl plán EU na povinnou registraci složení potravin u centrálního úřadu EU v italské Parmě, který je uváděn do souvislosti s rostoucí obesitou evropských občanů (Občane, víš, co můžeš jíst? NP 18.5.2006.) Domnívá se, že tento plán "zcela bezostyšně ignoruje svobodnou vůli a zodpovědnost zákazníka". To je přinejmenším překvapující názor, jehož kořeny bychom asi mohli hledat v názorech a projevech prezidenta republiky. Registrace totiž nikoho neomezuje, jen jej informuje. Proč by mělo přesné složení na obalu nějaké potraviny omezovat naši svobodu volby, jmenovitě nám Čechům, když "zrušení jakostních norem pro potraviny v roce 1993 uvolnilo výrobcům ruce, ale vedlo k destabilizaci jakosti masných výrobků," jak tvrdí profesor Ingr z Ústavu technologie potravin. Střet mezi kvalitou masných výrobků a jejich spotřebitelskou cenou se projevil zhoršením surovinové skladby.
"Spotřebitel byl podveden, protože vybíral podle názvu výrobků, které se proti dřívějšku velmi zhoršily, i když cena zůstala," říká Ingr.

Povinné uvádění složení na obalu potravinářských a i jiných výrobků je jednoznačně ve prospěch spotřebitele, který opravdu chce vědět, co jí, co kupuje. Velmi nebezpečné jsou ovšem jiné plány evropských termitů, např. Nutrition & Health Claims Regulation, který prý se stal asi díky lobbistům podniků všech velikostí jedním z dosud největších rozporů mezi voleným parlamentem a nevolenými Komisí a Radou v historii EU. EP drasticky pozměnil původní legislativní návrh Komise, ale ta jej prý jen nepatrně pozměnila, snad také proto, že spor probíhá za zády veřejnosti pro malý zájem medií.

Oč běží? EU vycházející ze základních materiálů FAO (Food and Agriculture Oganization of the UN) a WHO (World Health Organization) se snaží zregulovat tzv. potravinové supplementy t.j. vitaminy, minerály , přírodní látky tím, že chce určovat, co je pro občana dobré a co ne a kolik maximálně těch dobrých smí občan užívat. Existuje už dokument zvaný Food Supplements Directive (FSD), který podle britské vlády a části poslanců je dobrým příkladem evropské legislativy, protože prý harmonisuje rozdílné zákony EU týkající se potravinových supplementů a zaručuje jejich vysokou kvalitu. Tím prý se v EU zvýší obchod s nimi a konsument se může cítit bezpečný.

Odpůrci ovšem namítají, že doposud platilo (v Británii), že supplementy mohly být obecně prodávány jako potraviny, ledaže by regulační instituce vědecky prokázala, že bezpečné nejsou. Taková byla situace i v USA. Nyní by musel výrobce dokázat na vlastní náklad, že supplement není škodlivý.

FSD vytváří "positivní soupis" přípustných supplementů, který favorisuje syntetické před těmi, které jsou mnohem blíže stavu, v jakém se vyskytují v přírodě. Očekávají se velmi nízké maximálně přípustné dávky.O tom, které supplementy se dostanou do positivního soupisu mají rozhodovat "regulátoři" EU.

Očekávané následky této selekce ve Velké Británii: Více než 5000 supplementů zmizí z obchodů, protože nebude možno použít k jejich výrobě více než 300 (z celkového počtu 420) , viitaminových a minerálních přísad. Zahrnují m.j. hlavní přírodní formy vitaminu E, mnoho forem vitaminu C, MSM a minerály jako vanadium, křemík a bór, všechno to supplementy, které si vybraly miliony konsumentů jako součást svého pravidelného zdravotního režimu a užívaly je bez jakýchkoliv nepříznivých následků dlouhá léta. Individuální svoboda volby zvolit si bezpečné potravinové supplermenty by byla zrušena. Při tom asi 40% obyvatelstva Spojeného království ty vitaminy a minerály užívá.

Tyto (nemá-li být příspěvek příliš dlouhý) poněkud kusé informace pocházejí z organisace Alliance for Natural Health (pozor, je to NGóčko!). Kdo se o věc zajímá blíže, nechť navštíví její website.

Já sám považuju za ohromnou drzost administrativních a justičních EU orgánů (záležitost se teď projednává u soudů, European Court of Justice a také High Court v Londýně) pokoušet se rozhodovat o tom, co je a co není důležité pro občanovo zdraví, což nemohou s jistotou určit ani lékaři, už také proto, že v medicině dochází v současné době k rychlému rozvoji znalostí, techniky a metod, což nutně vede také k rozdílným názorům a problémům. Týdeník Business Week tomu věnuje velkou pozornost ve svém vydání, které má datum 29.5.2006. Na obálce je titulek "Lékařské dohady" (Medical guesswork), což je také titulek hlavního článku, jehož autorem je John Carey. Už poditulek je výmluvný: "Od srdeční chirurgie k ošetřování prostaty, zdravotnický průmysl ví málo o tom, které z běžně užívaných léčebných metod jsou opravdu účinné". Námětem článku je kariéra dr. Davida Eddyho od srdečního chirurga, přes studium matematiky k ekonomovi zdravotní péče. Dr. Eddy m.j. po desítileté práci s týmem spolupracovníků vytvořil počítačový model Archimedes, který úspěšně simuluje reálné způsoby léčení včetně nákladů.

Článek v názorech dr. Eddyho realisticky shrnuje problémy současné mediciny. Zde jen jedna ukázka:

Na své tažení pro pokrok v medicině si Eddy našel pravé místo, konference společností specialistů, aby ukázal lékařům, že jejich "opatrované" názory jsou pochybné. Na každé konferenci provedl totéž cvičení. Požádal přítomné lékaře, aby si představili typického pacienta a typický způsob léčení a napsali pak (jimi očekávané) výsledky toho léčení. President společnosti pak ty předpovědi přečetl. Výsledky byly překvapivé. Předpovědi úspěchu se konstantně pohybovaly od nuly do sta procent bez nějakého zřejmého vzoru či důvodu. Všichni lékaři se snažili odhadnout totéž, ale jejich odhady byly různé. Eddy strávil 25 let dokazováním, že to, co se opatrně nazývá klinickým posouzením, je žalostně překryto spletitostmi mediciny. Je třeba také myslet na okolnosti, které pomohou pacientům se rozhodnout. Jdete k jednomu lékaři a dostanete odpověď. Jdete k jinému a dostanete jinou. Nebo posudky (svědectví) expertů. Nemusíte si najmout experta, aby lhal. Stačí vám najít si takového, který opravdu věří tomu, co chcete.

Článek v BW velmi doporučuji lékařům i pacientům. Nikomu nenadává, nikoho neodsuzuje (to už je na naše poměry hodně) a podává věrný obraz situace v USA z hlediska zasvěceného znalce.

Sám jsem před lety viděl v holandské televisi diskusní program o infarktech a cholesterolu. Diskutovali hlavně pacienti s vysokým cholesterolem, kterým se rychle ucpávaly cévy, takže museli být operováni i každý rok. Mluvilo se i o alternativních metodách léčení, které tehdy nebyly přípustné, proti čemuž diskutující ostře protestovali. I když byli ochotni se takovou metodou léčit na své náklady a na svoje risiko, oficiálně to nešlo. Jak vysvětlila zástupkyně příslušného o blaho občanů pečujícího ministerstva, nějaký nový způsob léčení je dobrý teprve tehdy, až ho příslušné orgány schválí. Pak ovšem moderátor přečetl dopis pacientky, které po léčení a několika operacích kardiolog písemně sdělil, že už pro ni nemůže nic udělat - prostě ji odepsal. Protože neměla co ztratit, zkusila alternativní léčbu chelatací pomocí chemické sloučeniny zvané EDTA, které se říkalo kdysi komplexon, protože na sebe komplexně váže dvojmocné ionty např. vápníku, jenž je součástí cholesterolových usazenin. Aplikace je asi taková, jako když se čistí nějaké zařízení s vodním kamenem, Zhruba řečeno se přidává EDTA do krevního oběhu. Zmíněná pacientka se vrátila po třech měsících léčení do práce.

Bruselští termiti mají identickou mentalitu jako zmíněná zástupkyně ministerstva.Chtějí regulovat, přisvojovat si právo rozhodovat o věcech, které jim nepřísluší. Za jejich činností v tomto případě jsou cítit zájmy velkých farmaceutických podniků, které se chtějí zbavit nepříjemné a nebezpečné konkurence. Poslanec Strejček má pravdu, píše-li, že "EU je přeregulovaná. Nevolení úředníci ovlivňují všechno. Především čím dál víc omezují naši svobodu. Neviditelně a kradmo. To by nás mělo zajímat nejvíc." Ale nelze s vaničkou vylít dítě. Registrace potravinových produktů, indikace složení na obalu neznamená regulaci. Je to ochrana proti početným "podnikatelům", kteří chtějí rychle a snadno zbohatnout, prostředek pro oddělení plev od zrna.

P.S. Pozorný čtenář může položit otázku, jak mohla nemocná paní zkusit neschválenou metodu. To přisuzuju jedné holandské právní specialitě. Mají totiž zákony, které se musí dodržovat, ale také sloveso "gedogen", které znamená připustit, strpět apod. Použitím tohoto slovesa mohou úřady strpět nějakou zakázanou činnost.Typickým příkladem jsou tolerované tzv. "coffeeshopy", kde si můžete koupit měkké drogy. Při tom ale není veřejnosti vůbec známo, kdo vlastně a jak může ty obchody zásobovat - policie totiž zničí každou plantáž konopí, na kterou přijde.

zpět na článek