28.3.2024 | Svátek má Soňa


EVROPA: Slepá EU promrhává miliardy

24.1.2014

Podle zprávy Evropského účetního dvora vyplácela EU v Pásmu Gazy i platy "značnému počtu" zaměstnanců úřadu Palestinců, kteří vůbec nechodili do práce. Podle údajů zprávy zveřejněné v prosinci v Bruselu brání úředníkům od roku 2007 v práci radikálně islamistický Hamás. V rozmezí let 2008-2012 prý EU poukázala na platy úřadu Autonomie zhruba jednu miliardu eur.

Po hamásovském puči v roce 2007 ovšem EU na jedné tiskové konferenci v Jeruzalémě prohlásila právě toto děsivé plýtvání penězi za svou oficiální politiku a zdokumentovala ji ve třpytivé brožuře. Účetní dvůr se o tom mohl dozvědět už tenkrát, takže to nemusel prošetřovat teprve teď.

EU označila Hamás za "teroristickou organizaci". Proto se platy neměly mezi úředníky ve službách úřadu Autonomie rozdělovat prostřednictvím vládnoucího Hamásu. EU si tedy vyžádala čísla účtů všech úředníků, pracovníků ostrahy a policistů, aby jim mohla poukazovat platy přímo, nikoli oklikou přes úřady.

V rámci svého projektu, tzv. "Dočasného mezinárodního mechanismu" (TIM), jímž obcházela Hamás, poskytovala podle vlastních údajů finanční podporu sto padesáti tisícům rodin s průměrným počtem čtyř dětí, ačkoli bylo jasné, že tito lidé nemohli chodit nikam do práce. Cílem projektu TIM bylo podle jejího prohlášení odvrátit "socioekonomickou krizi". Již tenkrát totiž přinesly sdělovací prostředky zprávu, že Hamás všechny pracovníky věrné Organizaci pro osvobození Palestiny připravil o jejich úřady. Příslušníky bezpečnostních hlídek této organizace stříleli hamásovci do kolen a mnoho jich usmrtili shozením ze střech výškových budov.

Na jedné jeruzalémské tiskové konferenci v roce 2007 EU tento "mechanismus" představila a její zástupce tehdy rovněž vysvětlil, z jakého důvodu se EU rozhodla uhradit náklady na výrobu proudu v jediné elektrárně v Pásmu Gazy.

Podle jeho tehdejších slov "není v Pásmu Gazy zvykem platit účty za elektřinu" a EU prý přece nemůže nechat tamní lidi sedět potmě. Teprve nedávno se svět dozvěděl, že stejně bezplatně se proudem zásobují i lidé v uprchlických táborech na Západním břehu Jordánu. V mnohých palestinských obcích, jako je např. Oudža u Jericha, chybějí vodoměry, a tak mohou tamní obyvatelé bez placení plýtvat i vodou.

Již před Arafatovou smrtí se na palestinských územích mrhalo penězi tak, že se to nedalo přehlédnout - Evropané však o tom nechtěli nic vědět. Když někdo s tehdejším evropským komisařem Chrisem Pattonem zavedl řeč na toto téma, zlobil se.

Palestinský vůdce Jásir Arafat dbal na svou pověst spartánsky žijícího člověka. Teprve když umíral a do světla ramp se dostala jeho manželka Suha, která si ráda užívala, směla přijít korupce veřejně na přetřes. Časopis Forbes jej v roce 2003, rok před jeho smrtí, označil za jednoho z nejbohatších vládců na světě. Arafatův roční příjem činil 300 milionů dolarů, předčil jej pouze saúdský král, brunejský sultán, lichtenštejnský princ, irácký Saddám Husajn a britská královna. Za Arafatem byla na seznamu holandská královna a kubánský Fidel Castro.

Hodně se šuškalo o jistém černě vázaném zápisníčku, který nosil Arafat pořád s sebou a kde prý měl čísla svých kont ve Švýcarsku. Kdo se ho zmocnil? Jeho manželka Suha, nebo Arafatův zlopověstný finanční poradce Muhammad Rašíd? Po penězích, které Rašíd ukradl "palestinskému lidu", pátrá úřad Autonomie dodnes.

S korupcí se na palestinských územích setkáme na každém kroku: luxusní auta, honosné vily, stovky prázdných výškových domů, drahé přepychové restaurace a v obchodech značkové zboží od nejpřednějších světových módních firem.

Je s podivem, že teprve teď napadlo revizory účtů EU si důkladněji posvítit na zůstatek ve výši jedné miliardy eur, ačkoli od dohod uzavřených roku 1973 v Oslo těch eur jen z EU odteklo do Ramalláhu asi 5,6 miliardy. K tomu se přidružily další miliardy od Američanů, Japonců a z dalších dárcovských zemí. Navíc členské státy EU financují nepřezkoumatelnými částkami ještě více než tisíc nevládních organizací - církví, politických nadací a mezinárodních sdružení. Financují školy i jiné projekty, čímž na sebe berou úkoly, které by jinak musela uhradit palestinská vláda.

Krom politicky motivovaného plýtvání penězi od evropských daňových poplatníků, k nimž Německo přispívá asi dvaceti procenty, je zde ještě finanční podpora palestinských teroristů. Odsouzení Palestinci sedící v izraelských věznicích dostávají měsíční apanáž ve výši od pěti set šedesáti do dvou tisíc amerických dolarů. Výše těchto rent se řídí délkou trestu, tedy podle závažnosti zločinu. Rovněž o propuštěné hromadné vrahy s několikanásobnými doživotními tresty je finančně dobře postaráno. Do kapes těchto "bojovníků za svobodu" proudí za vlády prezidenta Mahmúda Abbáse asi šest procent z financí vyčleněných na hospodaření úřadu Autonomie. A přitom EU opovážlivě tvrdí, že to jsou "jiné" peníze.

© Ulrich W. Sahm

přeložila Ivana Kultová

www.wilberforce.cz