Hlasování EP o emisích je ze stejného soudku jako hlasování o Maďarsku

Některé komentáře označují výsledek hlasování Evropského parlamentu k emisím aut jako „útok na evropský automobilový průmysl“. Jedná se však o něco jiného - o šíření dobra, které není ničím limitováno.

Podrobnější informace o schválených limitech nalezne čtenář zde.Automobilky mají podle europoslanců od roku 2030 snížit emise CO2 nových aut o 40 procent oproti limitu pro rok 2021. Návrh Evropský parlament schválil poměrem hlasů 389 proti 239. Nyní o limitech budou jednat státy. Evropská komise chtěla od roku 2030 o 30 procent nižší emise, než určuje norma pro rok 2021, Evropský parlament navrhoval snížení až o 45 procent. „Je to velmi špatná zpráva pro evropský autoprůmysl a pro občany. Je to pohroma pro konkurenceschopnost českého i evropského autoprůmyslu,“ komentuje pro iDnes.cz Zdeněk Petzl, prezident ředitel Sdružení automobilového průmyslu Autosap.

Podle stejných zdrojů mělo na hlasování europoslanců vliv i to, zda v jejich zemích je automobilový průmysl přítomen jako hlavní, či jako doplňkový. Poslanci z Holandska či Belgie vesměs hlasovali pro přísné normy, zatímco poslanci Česka, Slovenska či Rumunska pro měkčí. Podle zástupců autoprůmyslu jsou nové imisní limity navržené EP technicky nerealizovatelné a řešením dokonce nejsou ani elektromobily, protože nejsou k dispozici technologie rychlého dobíjení baterií a i výroba proudu je stále doménou spalování uhlí.

Nicméně osobně vidím v hlasování EP stále stejný rukopis „šíření dobra“. O automobilky a jejich problémy nejde ani omylem. Ihned po hlasování se objevily komentáře, že toto hlasování nebude závazné, protože na úrovni Evropské rady, tj. mezi šéfy evropských států, dojde k dohodě o podstatně menším snížení emisí, než jak navrhuje EP. Objevuje se tak totožná argumentace jako v případě hlasování o Maďarsku. I zde se konstatovalo, že Maďarsko může být v klidu, protože na úrovni Evropské rady je opět nutný konsensus a s trestáním Maďarska by státy V4 nesouhlasily.

Je tedy otázkou, k čemu potřebuje EU parlament, který se tváří, že rozhoduje, a skutečnost je taková, že jeho pravomoci jsou stále - zaplať bůh - omezené. To by se však mohlo změnit, pokud by se díky politice „více EU“ dařilo salámovou metodou ukrajovat další a další pravomoci vlád evropských států a „převádět“ je na Evropskou komisi a parlament. Považuji proto obecně Evropský parlament za zdroj potenciálních hrozeb evropské integraci. Stále totiž bude lákat eurofederalisty k tomu, aby usilovali o co nejvíce pravomocí bez ohledu na faktický stav EU. EP je tak stále hrozbou nikoliv pro některá průmyslová odvětví EU, ale především pro stabilitu fungování EU. Lepší než hypertrofovaný EP s nejasnými pravomocemi by tak byl žádný parlament.