Věhlasný německý euroskeptik vydal novou knihu "Evropa euro nepotřebuje"

"Němečtí politici jsou hnáni svým velmi německým reflexem, totiž že vina za holocaust a světovou válku teprve bude definitivně odčiněna, až všechny naše záležitosti, i své peníze, vložíme do evropských rukou." (Thilo Sarrazin: Evropa euro nepotřebuje)

"Pane Sarrazine, takže Německo nejenom že páchá sebevraždu, ale teď už nepotřebuje ani euro, jak svoji novou knihu nazýváte. Nemáte vy jistou zálibu v katastrofách?" ptali se v neděli novináři z deníku F.A.Z. autora čerstvého, dopředu již zaručeného bestselleru. V odpovědi se odvolal na svoje zkušenosti coby nejen úředníka, ale i politika. Známý německý sociálně-demokratický politik, exministr financí spolkové země Berlín a bývalý člen představenstva Spolkové banky Thilo Sarrazin (1945) jistě jich má dost: "Jaké to bude mít výhody, i když to s eurem klapne? Ušetří se kurzové výdaje a transakce se zjednoduší. Může to přinést o 0,1 nebo 0,2 procent víc růstu. Jenomže, když to nefunguje, potom jsou ztráty nesrovnatelně větší."

U nás je známý především jako zatvrzelý europesimista, hlavně díky kacířské knize Německo páchá sebevraždu (česky Academia, 2011). V úterý vydal další – jmenuje se Evropa euro nepotřebuje. Při prezentaci díla v Berlíně řekl: "Měnová unie bez politické unie nemá žádné opodstatnění. Politika se tomu ale nepřizpůsobila." Namísto toho se prý Německo rozhodlo pro nejistou sázku na úkor vlastních zájmů. Výsledkem je, že euro dosud přineslo převážně jen problémy.

"Tak takhle ne, pane Sarrazine!"

Autor slavnostně představil svoje nové dílo v úterý v berlínském hotelu Adlon, akci doprovodil rozhovory a účastí v televizní diskusi. Všude tam byl nemálo bit a přes svůj statečný odpor dočkal se podpory méně než malé. Následovala palba německého tisku, do něhož nyní nahlédněme.

"Tak takhle ne, pane Sarrazine!" rázně reagoval na knihu ekonomický redaktor listu Süddeutsche Zeitung ve videokomentáři: "Četl jsem ji celou noc, a je to problematická věc…" Nebyl by to prý Sarrazin, kdyby věci šmahem nezjednodušoval. Ze židle redaktora zvedl zejména tento výrok, citovaný i ve většině ostatních médií: "Němečtí politici jsou hnáni svým velmi německým reflexem, totiž že vina za holocaust a světovou válku teprve bude definitivně odčiněna, až všechny naše záležitosti, i své peníze, vložíme do evropských rukou." - "Lze se ptát," kroutí nevěřícně hlavou, " jak tak moudrý muž mohl takové věci vložit do své knihy." Musel to snad být prý nejspíš trik, jak vyvolat skandál, aby se kniha prodávala. "Pane Sarrazine, tuhle knihu neměl jste raději zveřejňovat," uzavírá redaktor komentář a demonstrativně ji přitom odhazuje.

Vedle různých extrémních výkřiků (konala se proti němu i demonstrace) snažil se jinak seriózní tisk spíše o vlastní názor na věc: z jiného úhlu kritizuje tak autora knihy deník Zeit Online: Sarrazin uvažuje prý v číslech, pro něž nevidí vlastní skutečnost – "Pro a proti nějakému politickému rozhodnutí vyplývají mu jen z toho, co vychází z excelové tabulky." V takto deterministicky pojatém uvažování platí prý morální a etické principy nanejvýš jen jako jedno velké minus, bez jakékoli protihodnoty: "Holá logika čísel je nelidská." List na závěr jízlivě poznamenává, že čísla opravdu mohou být výbušná: při nákladu knihy 350 tisíc výtisků a její ceně 22,90 eur, při předpokládaném desetiprocentním autorském honoráři, vydělá tedy prý Sarrazin 800 tisíc eur.

"Evropa Sarrazina nepotřebuje," parafrázuje zase název knihy Spiegel Online v jen o málo smířlivějším komentáři. Skandální bestseller – je ale i něco uvnitř?, ptají se pochybovačně. "Evropa euro nepotřebuje je o údajné bludné cestě společné evropské měny. Ale vypadá, jako by byla napsána jen pro oněch 1,5 milionů čtenářů předchozí knihy." V té měly zemi ohrožovat primitivní muslimské hordy – nyní je to tedy lenost jistých Jihoevropanů. Sarrazinovy závěry shledává list pseudovědeckými, knihu nakonec víceméně jako neškodnou: "A to je víc, než bylo lze říci o jeho knize předchozí."

To komentátor Welt Online byl nekompromisnější: "Proč by se měl Thilo Sarrazin stydět" nazývá svůj článek a obviňuje ho, že neprospívá diskuzi, ale jen vlastní kapse. "Ignoruje nejen politické dimenze německých dějin, ale i hanbu německého rozdělení, jeho mrtvé, jejich osudy, jeho vězně, jeho oběti." Měnová unie není prý žádným politickým pochybením, nýbrž "důležitou součástí gigantického politického mistrovského díla – konce studené války a německého, jakož i evropského rozdělení."

Sarrazinova kniha je zavrhována dříve, než je přečtena

Jiný komentátor téhož listu se Sarrazina naopak zastával: "Jelikož německou evropskou politiku odůvodňuje pocitem viny za holocaust, je nová Sarrazinova kniha zavrhována dříve, než je přečtena. To svědčí nicméně o totalitním smýšlení," uvádí. Připomíná, že už první autorův počin před dvěma lety odsoudila německá kancléřka jako "pramálo užitečný a kontraproduktivní", aniž do něj vůbec nahlédla. To měl být pak vzor i pro pisatele recenzí. A nyní se prý hysterie opakuje. Co když má ale autor pravdu? "Vypadá to, jako by si Němci nevěřili, stejně jako vyléčený alkoholik, který každou hospodu obchází raději širokým obloukem. Ochranu hledají pod evropskou střechou a akceptují raději absurdní pokyny z Bruselu, namísto aby se spoléhali na vlastní rozum."

Deník RP Online v článku "Ekonom vyjadřuje Sarrazinovi podporu" cituje profesora Stefana Homburga, dalšího známého euroskeptika a autorova patrona při prezentaci: "Tu knihu vnímám jako vysvětlení." Je prý velmi fundovaná a vyvážená, není to nicméně žádná "kuchařka" pro eurozachránce. Za zcela nezpochybnitelné označuje srovnávání řeckých a estonských příjmů na hlavu: "Estonsko bylo na polovině řecké úrovně. Přesto Estonci, krizí postižení ještě víc, srazili soukromou spotřebu mnohem níž než Řekové. O tom ale média mlčí."

Hlas lidu

Stejně jako u nás, i v německých médiích diskuse pod články bývá hojná. Jejich dimenze mnohdy obohatí, nejednou i nemilosrdně odhalí, že autor je tak či onak nahý. Čtenáři hodně diskutují mezi sebou - a často pak na místě svého příspěvku naleznou jen univerzální, zdvořilé odmítnutí ruky cenzorovy. Přesto tu vedle německy korektních, kulantních formulací často nalézáme i trefné, nemálo břitké glosy.

Nutno rovnou říci, že na rozdíl od svých médií němečtí občané zastávají vůči Sarrazinovi stanovisko povětšinou kladné: jejich názory na EU bývají podobné jako u čtenářů tohoto deníku, nejednou z nich prosvítá navíc i německé vlastenectví. Ty záporné jsou v menšině a ne vždy eurohujerovské. Zde je několik ukázek těch i oněch:

"Díky, pane Sarrazine! Jsem rád, že jsou u nás ještě lidé, kteří mají zdravý rozum."

"Sarrazin for president!"

"A zase má pravdu – a zase s ním lidé, kteří mají o věcech ponětí, souhlasí. Avšak politická kasta a tím i zaslepení eurohujeři nemohou něco takového samozřejmě připustit, a tak Sarrazina znovu zahánějí do kouta."

"Po dlouholetém proevropském žvanění našich politiků, kteří nabízejí jen fráze a lži, je tohle něco s obsahem a reálným scénářem."

"Ano, tak to je: nepřetržité dárcovství krve sebezdravějšímu tělu nepomůže. Kolik sebenenávisti je zapotřebí, abychom odevzdávali vlastní úrodu jiným, dlužníkům, kteří – stejně jako drogově závislí – se sami polepšit nechtějí? Nakonec z toho nikdo nemá nic, ne, ani onen domněle altruistický dárce!

"Ode mě už ani cent – mohu garantovat."

"Thilo Sarrazin je obrazem naší dnešní společnosti. Ta je chladná, racionální, bezcitná, lačná a tvrdá. Tak jako on."

"Coby jeden z nejlépe placených vrcholných manažerů Bundesbanky tyhle pochybnosti ještě neměl."

"Tenhle chlap, to je jen povyk, který způsobuje. Za svoji kariéru vděčí svojí partajní knížce. Pozornost si vysloužil jen jako bezduchý provokatér."

"SPD by udělala dobře, kdyby takové lidi ze strany vyhodila."

"Sarrazinovy názory jsou zbytečné! Chce spíš zase jen provokovat, lhostejno čím, lhostejno s jakými následky. Pro tezi, že Německo euro nepotřebuje, ale přece ho má, přece žádný holocaust jako argument nepotřebuje! Stačilo by říct, že příjemcem je tu prostě finanční sektor. Ale pozor, tam patří Sarrazin taky!!"

O čem vlastně kniha je

Základní fakta v knize jsou dle německých médií tato:

- Země jako Portugalsko, Řecko nebo Španělsko by dnes bez eura měly méně nezaměstnaných a konkurenceschopnější hospodářství.

- Německo euro k zajištění svojí konkurenceschopnosti nepotřebuje.

- Řecko by mělo z eurozóny vystoupit. A to by mělo platit pro všechny, kdo se nechtějí německým standardům přizpůsobit.

- Poptávka po společných státních dluzích, eurobondech, vychází koneckonců z komplexu viny: Němci jako by tím chtěli vyjádřit pozdní lítost za holocaust.

Bude ještě euro za 5 let existovat?

Tak se Sarrazina ptali v onom nedělním rozhovoru: "Nevím. Vidím pravděpodobnost asi 20 procent, že německo-francouzské spojenectví se nějak rozpadne. Euro bude trvale fungovat jen tehdy, když se i druzí budou v ekonomických věcech chovat tak jako Německo."

Možná je to stále ještě příliš korektně řečeno. Neboť, jak to psal ten diskutující čtenář německého tisku: "Evropa euro nepotřebuje. Tahle věta mě jistě rozčiluje, ale z jiného důvodu. Tenhle názor zastává totiž podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění už 50 % Němců."

www.per-hand-preklady.cz