Pád vlády, který Paroubek přehnal, s nímž Topolánek počítal a který Klaus připravoval, je zásah do Evropy. Nejde o předsednictví, ale o schválení základního právního rámce, bez kterého Evropa sedmadvaceti členských států není schopná efektivně a hlavně bezpečně dlouhodobě fungovat.

Zda ODS už v Senátu hlasy pro Lisabon měla, a potom udělala chybu, že to nekomunikovala, anebo potřebovala ještě pár přesvědčovacích praktik, je jedno. Ratifikace Lisabonu je zásadně zpomalena.

V Evropském parlamentu zavládla panika. I mojí povinností bylo informovat klub Evropské lidové strany o tom, co se to se Smlouvou v České republice právě stalo. Nikdo se neptal na osud vlády nebo předsednictví. Všichni se ptali na osud Lisabonu. Poslanci i média přišli se zoufalým: Lisabon nebude schválen.

To není pravda. Smlouva schválená už 25 státy předpokládá ratifikaci k 1. lednu 2009. Nebude-li tomu tak, Smlouva vstoupí v platnost prvního dne následujícího roku poté, co poslední členský stát uloží její ratifikační listinu u italské vlády. Ratifikace zastavena nebude, nic v Lisabonské smlouvě ani v ústavě ČR neznamená její úplné zastavení.

Pád vlády ale znamená, že se Václav Klaus snaží ratifikaci co nejvíce oddálit. A že použije všechny prostředky, aby jmenoval takovou vládu, která Lisabon neratifikuje do konce roku 2009. To nevylučuje ratifikaci v roce 2010.

Problém je v časovém posunu. Nový Evropský parlament i nová Evropská komise budou fungovat ještě podle smlouvy z Nice. Evropskému parlamentu dala stará smlouva jen částečné pravomoci, neudělala z něj opravdový spolurozhodovací orgán Unie. Každou chvíli vidíme, že akceschopnost a efektivní rychlé rozhodování Komise nejsou starou smlouvou zajištěny. Národním parlamentům nedává smlouva z Nice v evropské legislativě roli vůbec žádnou. Stará Evropa je Evropa vlád, vládních dohod, vládních ujednání. Při současné roztříštěnosti eurozóny, neexistenci společného trhu práce, neexistenci tvrdé kontrolní funkce evropské centrální banky, neexistenci společné energetické bezpečnosti, neexistenci kvalitní společné obrany je to na pováženou.

Představa těch, kteří jsou za Evropu odpovědní přímým mandátem, byla, že provizorium bude trvat jen do konce roku 2009. O skutečné komisi se mělo hlasovat až koncem roku. Mělo být podle nové smlouvy jasné, kdo bude například skutečnou hlavou evropské zahraniční politiky, bude-li komisař pro zahraniční politiku pouze přechodný.

Evropa i v roce 2010 zůstane na půl cestě. Bude-li smlouva ratifikována, vstoupí v platnost až v roce 2011. Nová finanční perspektiva, finanční a politický rámec EU, který má platit od roku 2014, nebude včas připravena. Nebude čas zásadně změnit nesmyslnou zemědělskou politiku, nebude čas změnit kohezní politiku, nebude čas nastavit přesnější financování rozšíření stejně jako výstavbu evropské armády. Evropa bude oslabena. Čí je to zájem? Koho jiného můžeme podezřívat než Rusko? Vědomě nebo nevědomě hraje Klaus ruskou kartu. Všichni, kdo se chvástají, že v budoucnu změní evropskou politiku vůči Rusku, jsou tímto okamžikem mimo. Se starou komisí a starým parlamentem si o tom mohou povídat. Reálná šance Evropy mít společnou zahraniční politiku, jednotnou politiku vůči Rusku, jednotné financování evropské zahraniční služby a hlavně mít jednotnou evropskou energetickou politiku, nadlouho minula.

Autorka je europoslankyně a lídr kandidátky Evropské demokratické strany pro volby do EP

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)