Tvrdí-li Zeman, že islám tu hrozí více než ruská pravidla, v duchu už ta pravidla přijal

Prezident Miloš Zeman má se svým předchůdcem leccos společné. I to, jak dokáže polarizovat společnost. Když něco řekl Klaus, zdvihla se vlna odporu hlavně proto, že to řekl Klaus. Psalo se o něm jako o zloději či popírači i proto, že to bylo pohodlné. Jeden se nemusel intelektuálně namáhat studiem klimatu (tak jako se jím nenamáhal sám prezident), stačilo říci: popírač. A bylo jasné, že popírač je v lepším případě sprosťák, v horším zločinec, neboť to slovo evokuje osvětimskou lež. Podobně je tomu se Zemanem.

Když něco řekne Miloš Zeman, zdvihne se vlna odporu hlavně proto, že to řekl Zeman. Píše se o alkoholikovi, obdivovateli Putina. Bývá na tom dost pravdy, ale stejně je škoda, že se ta témata nerozebírají věcněji a racionálněji.

Zatím posledním z těchto témat je Zemanův „výstup“ z konference Dialog civilizací. Proběhla na řeckém ostrově Rhodos, ale pořádal ji Putinův muž, který má mimo jiné zakázaný vstup do USA. Z médií se dovídáme, že Zeman tam bagatelizoval ruské viny na Ukrajině a vyzval Západ, aby zrušil protiruské sankce a spojil se s Moskvou v boji proti islámskému terorismu, chcete-li džihádismu.

Vzpomínka na Jana Kavana

Ano, prezident Zeman působil jako ten, kdo se vymyká ze Západu a vtírá se do Putinovy přízně. Nastojte, hovořil dokonce rusky. A byl tam jedinou přítomnou veličinou z EU. Jenže než ho odsoudíte na smetiště dějin, je tu pár „ale“.

Za prvé Zeman není sám. Prakticky totéž co on, řekl o fous dříve expremiér Nečas na pražském bezpečnostním semináři. I Petr Nečas, jinak téměř ve všem Zemanův protipól, hájí spolupráci s Putinovým Ruskem. I on v něm spatřuje spojence proti radikálnímu islámu. Putin je v jeho příměru Stalinem z éry druhé světové války, spojencem proti Hitlerovi, kterého v dnešní analogii představují džihádisté. Takže to není jen Zemanův úlet, ale jakási myšlenková cesta.

Za druhé je dobré takové úvahy nějak racionálně zkoumat. Nestačí je šmahem odmítnout jen proto, že je hájí Zeman, respektive Nečas. Proti Miloši Zemanovi tu hraje jeho jistý dar (Václav Klaus by řekl „nedar“). I když občas projevuje docela dobré politické instinkty, dokáže je zabalit do takového futrálu, až se z toho leckomu zdvíhá kufr.

Příkladem je postup jeho vlády z jara 1999. Česko vstoupilo do NATO týden před začátkem náletů Aliance na Miloševičovo Srbsko. Zemanovo tehdejší zdráhání má z dnešního pohledu cosi do sebe. Vidíme totiž, že samostatnost Kosova (a změna hranic Srbska), kterou NATO původně vylučovalo, je už realitou. Ale když to bylo zabaleno do česko-řecké iniciativy ministra Jana Kavana, vyhlášené nota bene v Pekingu, působilo to jako podraz na spojence a řiťolezectví vůči Bělehradu, Moskvě i Pekingu.

Podobně to může být i s českým postojem ke vztahu Západu a Ruska. Je to podraz na spojence, či oponentura ve chvíli, kdy převládá protiputinovský stereotyp? I na Západě bují kritika. Gabor Steingart, vydavatel prestižního listu Handelsblatt, tvrdí, že západní lídři nemají otázky, jen hotové odpovědi. Bývalý kancléř Gerhard Schröder se s osobní zálibou v Putinovi neskrývá. Ale to nejsou hlavy států.

Chřipka horší rakoviny

Zkusme vzít Zemana a Nečase za slovo. Není pochyb, že jakékoliv Rusko – ať Putinovo, či dokonce Stalinovo – je lepší než nacistické Německo nebo vražedný Islámský stát. Ale je snad Západ v situaci, kdy se v boji s džihádisty bez ruské spolupráce neobejde?

Bez Ruska se Západ neobešel před deseti lety, když teprve s ruským podpisem začal platit Kjótský protokol (signatářské státy zahrnuly 55 procent světové emisní zátěže). Bez Ruska se neobejde Mezinárodní kosmická stanice. Ale džihád sem nepatří. Nepodceňujme jeho hrozbu, ale neveďme analogie s rokem 1941. Tehdy nacisté ovládali Evropu od Bretaně až k Moskvě a bez spolupráce Západu s Ruskem by ji získali celou. Takto nám džihád nehrozí.

Zeman má pravdu, když stejně varuje před teroristy z Beslanu i New Yorku. Neomlouvá čečenské teroristy jen proto, že jejich protivníkem je Putin. Ale když varuje před hrozbou chalífátu pro celou Evropu, tak přehání. Jistě, Evropa má problémy s muslimy, ale k jejich řešení nepotřebuje Rusko, zvládnou to voliči. Před pěti lety se hrál daviscupový zápas Švédsko–Izrael bez diváků, neboť radnice v Malmö nebyla schopna zajistit bezpečnost. Nyní ve volbách posílila strana Švédští demokraté žádající omezit přistěhovalectví.

Mezi džihádisty a putinisty je rozdíl. Ti první nás chtějí zabít, těm druhým jde „jen“ o satisfakci za rok 1989 a rozpad sovětského impéria. Putin je nesrovnatelně menším nebezpečím ohledně našich životů. Ale je mnohem aktuálnějším nebezpečím z hlediska toho, k čemu společnost inspiruje, jaká nová pravidla přináší. Jsou to pravidla odmítající dosavadní respekt k hranicím a suverenitě států ve prospěch síly a sfér vlivu. Kdo tvrdí, že islámský terorismus je větším nebezpečím než tato změna pravidel, v duchu už putinovská pravidla přijal. Proto říká, že ruská anexe Krymu a invaze na východ Ukrajiny jsou jen chřipkou, kdežto džihádisté na Blízkém východě jsou r akovinou.

LN, 30.9.2014