Myslím tím samozřejmě do Evropské unie, neboť rozdíl mezi EU a Evropou je stejný jako rozdíl mezi USA a Amerikou, prostě se jim tak říká nezávisle na existenci evropského a amerického kontinentu, stejně jako se říká občanům matičky národů EU dobrotivé Evropané a občanům USA Američané. Takže Rusko samozřejmě do Evropy patří a má k Unii z mnoha důvodů mnohem blíže než třeba Britové a Turci. Samozřejmě, že tím nemyslím Rusko v jeho současné podobě a uvědomuji si, že ta jeho svébytná forma jakési tatarsko-byzantské „demokracie“ by se měla přiblížit k našemu evropskému pojetí správy věcí veřejných na straně jedné a právního státu prorostlého konstitucionalismem na straně druhé, ale mělo by se podle mne zvolna začít s prohlubováním spolupráce a s procesem postupného sbližování našich (evropských) a jejich (ruských) zájmů.

Přijetí Británie do EU byl podle mne velký strategický omyl a je opravdu neskutečným darem Božím, že Britové sami a dobrovolně z EU vystoupili. Byl jsem od začátku obrovským příznivcem brexitu a jsem velmi spokojen, že tradiční brzda evropské integrace již nemůže nijak škodit naší společné evropské cestě k federativnímu uspořádání správy věcí veřejných v Unii. Je samozřejmě žádoucí, aby Velká Británie zůstala naším hlavním partnerem a vztahy mezi GB a EU byly nadstandardní, ale dosažený status quo by se již neměl měnit, řekl bych. Zcela mně jako eurofederalistovi vyhovuje.

Z geopolitického hlediska přijímám rozdělení dvou civilizací, které jsou mně blízké, na kontinentální, jejíž součástí je Evropa, a atlantickou, tedy anglosaský svět. Atlantická civilizace se od té kontinentální začíná oddalovat a logicky směřuje za obhajobou svých civilizačních zájmů, čehož jsme byli svědky nejen při odchodu Británie z EU, ale můžeme to pozorovat i vzhledem k centrální orientaci zahraniční americké politiky do oblasti Pacifiku, kde se rozehrává mocenská hra s Čínou o hegemonní postavení ve světě.

Nešel bych až tak daleko jako Alexandr Dugin s jeho představami o mesiášském poslání Ruska, ale postupně jsem stejně jako on dospěl k názoru, že Rusko a Evropa se vzájemně potřebují a budou se potřebovat stále více a více. Myslím si tedy, že dozrál čas k tomu, abychom k Rusku začali přistupovat pragmaticky, stejně jako to momentálně dělají třeba Němci. Osamostatňování se Evropy, její částečné odpoutávání se od atlantické civilizace a zároveň sledování evropských strategických cílů podle mne vede přes stále pevnější evropskou integraci a vznik moderně vyzbrojené evropské armády až k opravdové federalizaci Unie. Možná není nutné přímo vystupovat z NATO, je však vhodné, aby vedle NATO vznikla samostatná evropská vojenská obranná struktura, aby Evropa byla schopná sama sebe ubránit před případným agresorem a zároveň byla schopná prosazovat své mocenské a strategické zájmy a cíle.

Posun v mém vnímání Ruska a jeho vztahu k Evropské unii se promítá i do hudebního projektu, na kterém od začátku tohoto roku pracuji, tedy na zhudebnění odkazu a významu původní severské vikingské mytologie. Do eurořeči, kterou používám, jsem proto vložil i ruštinu, Rusové měli k Vikingům stejně docela blízko a obě kultury se vzájemně ovlivňovaly. Poslední věc, kterou jsem dokončil a která bude součástí singlu, jenž mám v úmyslu časem umístit na stream platformy, je song Valhalla Rising. Mezi jiným je také poctou dánsko-britskému kultovnímu filmu stejného jména, který je všechno možné jen ne romantický. Za zmínku v dnešní gender a cancel culture době stojí skutečnost, že jediná ženská role je v něm několikasekundový střih na jakousi dřevěnou klec plnou natěsnaných otrokyň, nebo tak cosi. Podobný film by již asi v anglosaském světě vzniknout nemohl. No, patrně ještě mohl, ale tvůrce by byl asi následně ukamenován zdivočelými gender aktivisty. Jedná se o první pracovní mix, ještě to možná lehce upravím, přidám vyhrávky na kytaru a tak podobně, ale podobu songu již významně měnit nebudu.

Valhalla Rising (vycházející Valhalla):

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem