Tato otázka mně již delší dobu vrtá hlavou při sledování dění okolo uprchlické krize. V chování našeho souseda totiž pozoruji to, co velice přesně popsala baronka Thatcherová ve své knize Umění vládnout: „Němci jsou kulturní a talentovaný národ, ale v minulosti se u nich projevovala výrazná neschopnost omezovat vlastní ambice či respektovat své sousedy.“
Němci se prostě rozhodli, že masivním přijímáním uprchlíků změní demografické složení vlastního národa, přesně podle slov svého prezidenta Joachima Gaucka že „národ už nikdy nebude společenstvím lidí stejného původu, barvy pleti, náboženství, dokonce stejného jazyka nebo stejných hodnot. Bude to ́společenství různých ́.“
V tomto svém konání se neohlížejí na žádná pravidla, a to jak navenek (Dublinská smlouva), tak ani uvnitř. Využíváním „neobsazených“ objektů a vypovídáním nájemníků se chovají stejně jako u nás komunisté v 50. letech – ale s jedním podstatným rozdílem. Komunisté porušovali právo na soukromé vlastnictví s cílem získat ubytování pro své vlastní občany. V současném Německu porušují právo na soukromé vlastnictví svých vlastních občanů ve prospěch cizinců. To vše pro „velkou“ a jedinou „správnou“ myšlenku.
To není poprvé v historii a z těchto konsekvencí poněkud mrazí. Paradoxně jde opět o záležitost sociálního inženýrství. Zatímco v 30. letech minulého století byl cílem jednotný národ, dnes je cílem „společenství různých“.
V tomto svém svatém nadšení se německé elity naprosto neohlížejí na své sousedy. Státy oponující přerozdělování migrantů jsou přehlasovány a nálepkovány jako „xenofobní“. Je jim vyhrožováno vším možným včetně „právních kroků“ a krácení dotací, které s migranty naprosto nesouvisí.
Německý kancléř se opět pokouší nařizovat svým sousedům, co mají dělat, a snaží se mluvit za celou Evropu. A když Německo již nápor uprchlíků, které samo pozvalo, nezvládá, pokouší se je „přerozdělit“ jinam.
Je to vlastně stejné, jako kdyby si vesnický oligarcha pozval na oslavu moc hostů a poté se je pokusil násilím nacpat sousedům.
Tímto svým přístupem paradoxně likviduje i EU, kterou slovně hájí, kde může.
Důsledky jsou vidět na všech stranách. Riziko odchodu Velké Británie z EU se zvyšuje. Ve Francii roste moc Národní fronty a byla (zatím) zastavena jen velice špinavou dohodou Hollanda se Sarkozym.
A další státy zase opevňují hranice, protože jejich občané německé ideje (opět) nesdílejí a nechtějí být „společenstvím různých“, nechtějí rušit své zvyky a tradice a nechtějí mít v zákonech prvky práva šaría..
A to nejen proto, že ctí svůj národ, zvyky, tradice a stát, ale také proto, že zkušenosti s integrací přistěhovalců jsou tristní, a to jak po stránce sociální a bezpečnostní, tak i ekonomické. A kdo má zkušenost s předměstími Paříže, Stockholmu a Bruselu, ten to prostě „doma“ mít nechce.
Proč tak Němci činí, je otevřenou otázkou. Je více než jasné, že národ dle Gaucka není národem, ale jen dobře manipulovatelnou masou, která se nedokáže shodnout na zásadních věcech. Jako když „pejsek s kočičkou pekli dort“. Zdá se tedy velice pravděpodobné, že o to vlastně jde. Vyměnit či alespoň naředit voliče, kteří, jak je uvedeno výše, už mají současných „elit“ dost a kteří se opět přiklánějí k národním tradicím a státům. Zcela vykořeněné „společenství různých“ by to jistě nečinilo.
Bohužel, některé důsledky výše popsaných kroků Německa se již jeví jako nevratné. Už teď odmítají migranti akceptovat místní zákony a zvyky a dovolávají se všemožných speciálních práv. Předseda muslimské centrály v Německu Aiman Matyek řekl: „S ohledem na počet uprchlíků očekáváme změnu Německa ve prospěch nás muslimů, aby nemusely mít naše ženy strach nosit burku, aby se zde všichni ‚uprchlíci‘ cítili dobře... A též požadujeme pro nás muslimy dny volna podle našich svátků.“
Zde je také nejlépe vidět propastný rozdíl mezi současnými uprchlíky a uprchlíky před komunismem před rokem 1989. Ti poslední pokládali za svoji povinnost se přizpůsobit poměrům v hostitelské zemi. Ti dnešní nárokují změnu poměrů, aby „se jim tam líbilo“. Není třeba dodávat, co by nejspíš každý z nás udělal s návštěvou, která by se u něj doma takto chovala. Nejen, že by ji již nikdy nepozval, ale nejspíš by s ní hned vyrazil dveře.
Ale dnes jsou tyto a podobné požadavky „politickými elitami“ zvolna akceptovány... Vše probíhá přesně tak, jak popsal Roman Joch již v roce 2009: „V případě zásadního ohrožení moderní západní evropské společnosti, je nasnadě předpovědět, jaký postoj by k oné hrozbě zaujala. Se vší pravděpodobností by se jednalo o kaskádu tří následných kroků: appeasement – kapitulace – kolaborace.“ V které fázi se v současné době nacházíme, posuďte sami.
Nástin možného dalšího vývoje není moc optimistický. V podstatě jde o tři možné scénáře.
1. Německo vnutí „vstřícnost“ vůči uprchlíkům všem okolním státům, a výrazně tak změní jejich demografické složení. Vzhledem k vyšší natalitě příchozích to nebude trvat příliš dlouho. Důsledkem bude plíživé „pomuslimštění“ části Evropy, což řada „původních“ obyvatel nebude akceptovat mimo jiné i proto, že zároveň dojde k výraznému poklesu jejich životní úrovně. Zda, kde a v které fázi to povede k občanské válce, je otázkou.
2. Sousedé Německa se sice tomuto tlaku ubrání, nicméně na situaci v Německu nebudou mít žádný významný vliv. Následkem bude vznik nových hranic a konfliktů mezi národními státy a německým „společenstvím různých“, a to jak ideologických, tak především reálných.
3. Němečtí občané pochopí, o co jde, a řeknou „dost“. Pokud k tomu dojde, je obrovskou otázkou, jak se budou chovat k „hostům“, které si současná kancléřka pozvala a kteří již teď vymáhají změnu poměrů ve svůj prospěch. Ani tento scénář nemusí být příliš optimistický.
Obávám se tedy, že Německo, jak ho znali naši předkové, je opět zpět. „My máme Ideu, My máme Pravdu a vy budete držet ́hubu a krok ́ nebo...“
Nepochybně mi bude „spíláno“, že přeháním a že tomu tak není. K zamyšlení proto dávám staré anglické přísloví. „Když něco vypadá jako kachna, kváká jako kachna a chodí jako kachna, tak je to kachna.“
PL, 29.12.2015
Autor je krajský zastupitel Středočeského kraje za ODS