O reformě rozpočtu Evropské unie se již hovoří hodně dlouho. Je jasné, že k ní musí dojít, ale je otázka jak a kdy? Diskuse se nevedou o tom, kam by měly být peníze nasměrovány, neboť je jasné, že prostředků je stále málo na to jaké cíle Evropská unie má. Klíčovou otázkou je naplňování evropského rozpočtu a v této souvislosti pak, zda by Unie neměla mít své další rozpočtové zdroje. A to formou zásahu do systému přímých daní jako tomu je nyní u nepřímých daní. Součástí rozpočtu je již určitá část daně z přidané hodnoty. Uvažuje se také o ekologických daních - toto vše je v současné době ve hře. Nyní se tedy nacházíme v období očekávání, jaké konkrétní návrhy budou na stole.

Fakt je, že není možné rozhodnout o naplňování rozpočtu Evropské unie hned. Je potřeba vrátit se opět k filozofii založení Společenství, kde hlavní myšlenkou byla kromě zabránění vzniku dalšího válečného konfliktu bezproblémová spolupráce mezi jednotlivými státy, a to na obchodní bázi. Tomu je však potřeba také něco obětovat. Například, pokud chceme mít lepší životní prostředí, bude nás to samozřejmě něco stát. Jestli si chce Česká republika „hrát“ na leadra v oblasti ekologie, pak si musíme uvědomit, že tím na druhé straně snižujeme konkurenceschopnost našich podniků. Pokud jim budeme ukládat přísnější limity například na vypouštění emisí do vzduší, přijde to stát i podniky na nemalé peníze. Dojde pak ke zdražení jejich produktů.

Na začátku musí být vždy podle mého názoru diskuse, potom si musíme ujasnit, kam vlastně chceme jít a a v jakém rozsahu. Pak se teprve můžeme zeptat na to, jestli budou jednotlivé státy ochotny na to přispět. A hlavně jakým způsobem.

Filozofie naplňování rozpočtu se svým způsobem liší a státy, které jsou novými členy Unie samozřejmě očekávají, že budou moci určitou dobu čerpat unijní prostředky k tomu, aby se srovnala jejich úroveň jednotlivých regionů, což je cílem. Bohužel se zatím prostředků EU nedostává.

Na pátém Plenárním zasedání Evropského parlamentu v závěru března 2007 se hovořilo mimo jiné také o plánované reformě rozpočtu Evropské unie. Poslanci ji schválili a revize způsobu financování by se měla uskutečnit v následujíích dvou letech. Měla by se zaměřit na příjmové a výdajové složky, přičemž europoslanci se ve zprávě vyjádřili pouze k příjmové části evropského rozpočtu. Požádali o takovou reformu systému vlastních zdrojů, která by zdůraznila rovnocennost členských států.

Vzhledem k tomu, že současný evropský rozpočet je velmi složitý, nesrozumitelný až neprůhledný, navrhli jsme pro změnu příjmové části dvě fáze. V první, přechodné fázi, se zaměříme na rovnost, jednoduchost a solidaritu. Příjmy do rozpočtu Unie by měly být založeny na zdrojích hrubého národního příjmu (GNI) a měla by být zrušena jakákoli privilegia pro některé členské státy, jako např. tzv. britský rabat. Ten by měl podle Evropského parlamentu skončit do roku 2013. V oblasti společné zemědělské politiky EU poslanci zdůraznili, že propojení mezi příjmy a výdaji by mělo být jedním z aspektů, které se budou při změně systému zohledňovat. Zdůraznili jsme, že přitom odmítáme jakékoli snahy o "opětovné znárodňování" společné zemědělské politiky.

Do roku 2014 by pak měla začít druhá fáze, ve které by přišly na řadu skutečné vlastní zdroje Unie, přestože by zatím nešlo o "evropskou daň". Poslanci se totiž domnívají, že pro přímo vybíranou evropskou daň ještě nenastal čas. Nový systém vlastních zdrojů by měl být založen na už existujících daních v členských státech, přičemž určité procento z nich by bylo dočasně odváděno do rozpočtu EU (jako je tomu například v případě regionálních a místních samospráv v členských zemích). Nový systém by však nesměl zvýšit celkové veřejné výdaje ani daňové zatížení občanů.

Mezi daně, o jejichž využití se v této souvislosti uvažuje, patří např. DPH, spotřební daň na pohonné hmoty, spotřební daň na tabákové výrobky a alkohol nebo daň ze zisku společností.

5. 4. 2007

poslanec Evropského parlamentu