Problémem je, že nikdo nedokáže odhadnout následky řeckého bankrotu. V Řecku mají státy utopené velké množství peněz, například sousední Německo přes 80 miliard eur. Tyto finance by byly ztraceny a odepsány jako nedobytné. Kromě toho nikdo nedokáže odhadnout, jaký by to mělo vliv na ekonomiku v EU a na euro.

Řecko se snaží udělat vše možné i nemožné. Zavedlo novou daň, která má pomoci v příjmech státní kasy, ale to se, jak už je celkem obvyklé, nesetkalo s kladnou odezvou u odborářů. Řečtí občané se cítí být státem okrádáni a vůbec si neuvědomují, že dlouhá léta těžili z různých sociálních výdobytků a tím se podíleli na současné situaci Řecka.

Ochota pomáhat těžce zadluženému Řecku stále klesá. Ti, kteří do Řecka lijí další a další miliardy už mají dost periodicky se opakující situace, kdy Řecko dokáže spotřebovat jakoukoli částku a pak žádá o další finance. Řecko mělo zbankrotovat už před více než rokem.

S Řeckem to je stejné jako s umírajícím pacientem v komatu. Udržují ho naživu přístroje a šance na přežití se rovná zázraku. Ač západní Evropa není tak ateistická jako Česko, v zázrak uzdravení Řecka už nevěří téměř nikdo a není divu.

Pád Řecka je neodvratitelný a je jen odsouván. Jenže právě tahle agónie škodí víc než rázný konec. Dlouhodobě jsou poškozovány ekonomiky států EU, trpí akciové trhy a burzy. Kdyby přišla jedna velká rána, mohlo by to být užitečnější než dlouhodobý pokles.

EU by se z pádu Řecka rychle vzpamatovala. Hlavně by euro ztratilo závaží, které ho táhne ke dnu. S velkou pravděpodobností se chystá odchod Řecka z eurozóny a návrat k drachmě. Kompetentní lidé sice tuto úvahu odmítají, ale zcela určitě nelze vyzradit vše, co se chystá, navíc, pokud by šlo o takový krok.

Domnívám se, že je to jediný myslitelný krok. Řecko se vrátí k drachmě, devalvuje a může se vyhrabat ze dna. Řeky to bude stát hodně potu a slz. Musí přijmout svůj osud, na který si zadělali sami svým hýřením a de facto vytunelováním vlastní pokladny.

Nebude to lehké, ale i pro EU by to mohlo být řešením. Evropská unie pracovala jen s optimismem a jakékoliv nepříjemnosti nechtěla slyšet. Negativní zprávy a varování byla zatracována a jejich hlasatelé zesměšňováni a zadupáváni do země.

Když nyní došlo na slova těch, kteří varovali a poukazovali na neblahé jevy, je EU najednou v šoku. EU se stala obětí své vlastní zahleděnosti do růžového zrcadla. I EU musí přijmout realitu a učinit rázné rozhodnutí. Látání děr potápějícího se Řecka a oddalování problému vyhazováním financí z okna a strkání hlavy do písku je ke škodě věci.

K bankrotu Řecka dojde určitě. Hraje se jen o čas. Kdyby k bankrotu došlo už před rokem, mohlo se dnes ŘEcko už vydat cestou vzhůru. Tím, že se problém jen oddálil, je Řecko dnes ve stejné situaci jako před rokem, jen to EU stálo přes 200 miliard eur.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora