Jak za miliardy eur zjistit pravdu původně zdarma

Unijní ekonomové potřebovali jeden rok a stovky miliard eur ke zjištění, že řešením pro Řecko je bankrot… a komunistická Čína školí Západ z finanční politiky. Až žije Svaz evropských socialistických republik!

V březnu 2010 prohlásil šéf Evropské komise José Barroso „Řecko nenecháme padnout.“ To je ten pán, jehož vlastní stát následně nedlouho po tomto prohlášení potřeboval půjčky... Řecko samo tehdy skrze slova svého premiéra Jorgose Papandreua trvalo na tom, že žádnou pomoc nepotřebuje. „Řecko je odhodláno si s vlastními problémy poradit samostatně a udělat si pořádek ve vlastních věcech. Už jsme udělali řadu velmi důležitých a odvážných rozhodnutí na cestě k radikální reformě. Naše země je na cestě stát se životaschopnou, prosperující a více transparentní ekonomikou,“ prohlásil.

Psal se květen 2010 (tedy o pouhé dva měsíce později) a hlavní leadeři evropské politiky se předháněli v tom, kdo více ujistí trhy, aby důvěřovaly eurozóně. „Žádný stát nenecháme padnout a máme na stole konkrétní záchranné plány,“ znělo z bruselských kanceláří zejména z úst Merkelové a Sarkozyho. Dne 7. května 2010 vlády států eurozóny stvrdily záchranný balíček pro Řecko ve výši až 110 miliard eur. Jistě jen shodou okolností držely v té době německé a francouzské banky cca 120 mld. eur z celkových 300 mld. tehdejšího státního dluhu Řecka…

Zatímco Merkelová se snaží odolávat a svými prohlášeními mírní dnes již otevřené názory politiků jejího kabinetu i německých ekonomů o bankrotu Řecka a společně se Sarkozym si telefonují s jeho premiérem a ujišťují ho o tom, že bankrot Řecka nedopustí (jakoby jim patřila celá eurozóna), stále více těch, co se před rokem bili do prsou a připravovali záchranné valy, bere zpátečku. Ti z nich, kteří se na to už nemohli dívat a tuší, že do doby definitivního prozření to bude stát ještě velký balík peněz, dokonce pomalu odcházejí, aby se na dalších chybných krocích nemuseli svým jménem podílet. Příkladem může být Jürgen Stark, hlavní ekonom a člen vedení Evropské centrální banky, který se k takovému kroku rozhodl chvíli po tom, co se ECB vzhlédla v praktikách FEDu, tedy v „kvantitativním uvolňování“. To neznamená nic jiného, než vytištění ničím nekrytých nových peněz a dáním do oběhu. Zkrátka když nemáte na splacení dluhů, vytisknete si peníze. Jak prosté, že?

Řecko je ve skutečnosti v bankrotu už od poloviny minulého roku. Nebýt peněz, které jim tam poslaly MMF, ECB a instituce EU, nemělo by hotovost už dávno. Uplynul jeden rok a kromě faktu, že tam peníze zahučely jako v kamnech, nezměnilo se na podstatě důvodů bankrotu vůbec nic. Jen evropští ekonomové a někteří politici konečně obracejí, protože ve svých předchozích zatraceně drahých úvahách zase někde udělali chybu - a daňové poplatníky v Unii stálo obrovský balík zjištění, které lidé se zdravým rozumem znali zdarma už v roce 2010, že řešením nejen pro Řecko je státní bankrot. Zároveň svou politikou umožnili komunistické Číně (která je v porovnání se stavem zejména hospodářství v Evropské unii „komunistická“ jen zdánlivě), aby začala kromě USA postupně skrze své investice a skupování státních dluhů ovládat už i Evropu. Ti frajeři tam dokonce už jezdí na kobereček, aby čínské soudruhy ujistili, že USA i EU na tom budou určitě zase dobře, a že se o své peníze Čína bát nemusí… a kdyby byla tak hodná a poslala pro jistotu další. Politik totiž nikdy neví… A lidská práva v Číně? No co, tak přimhouříme oči, vždyť míst pro aplikaci našeho pojetí humanismu po Libyi ještě pár zbývá.

Inu, až žije Svaz evropských socialistických republik! Socialismus si prostě ve vedení Evropské unie a řízení eurozóny rozvracet nenecháme, ať to stojí, co to stojí. 

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora