Angela Merkelová poprvé veřejně zapochybovala o smysluplnosti dalšího nalévání miliard do záchranných operací v Řecku, když se výsledky nedostavují. Jenže ony se nedostavují už dávno. Výkonnost ekonomiky se stále propadá a snižování rozpočtových schodků se vůbec, ale vůbec nedaří. A děje se tak zcela logicky a pochopitelně. Masivní rozpočtové škrty dusí ekonomiku, lidé se vyhýbají daním stejně jako dříve a s poklesem výkonnosti dál klesají příjmy státu a vzniká potřeba dalších bolestivých škrtů, které zase o něco více přidusí ekonomiku.

Hoře z (neexistující) devalvace

Neexistuje žádný plán, jak tuto sestupnou spirálu smrti rozetnout a vrátit Řecko na cestu růstu, která jediná může vyřešit problém. Standardní kúra předepisovaná zemím v podobných potížích evidentně nezabírá, protože chybí ta nejpodstatnější část nápravných opatření – devalvace měny.

Uvnitř eura devalvovat prostě nelze a pokusy o vnitřní devalvaci ve formě snižování mezd, důchodů a dalších příjmů se evidentně nedaří realizovat tak, aby to nemělo drastický dopad na domácí poptávku, a přínosy ve zvyšování konkurenceschopnosti řeckého zboží na světových trzích se nedostavují.

Kdo by myslel, že tomůže být jinak, asi nic netuší o struktuře řecké ekonomiky. Tu lze jistě změnit, ale určitě to není možné během dvou tří let při utahování opasků až na poslední dírku.

Na davoském fóru Nouriel Roubini, jeden z nejrespektovanějších ekonomů současnosti, hovořil o tom, že Řecko vystoupí z eurozóny za dvanáct až osmnáct měsíců a nebude poslední zemí, kterou to čeká.

Doufejme, že se plete.

Ne v tom, že se Řecko vrátí k drachmě, ale v tom, že to bude trvat rok až rok a půl. Už dva roky je jasné, že právě tohle je to jediné správné řešení řecké krize a to jediné může Řekům pomoci rozsvítit světýlko na konci tunelu.

Místo toho se dva roky lijí do balkánské ekonomiky desítky miliard eur z kapes daňových poplatníků a těm, kteří podepisují platební příkazy, je přitom jasné, že podstatná část z těchto peněz se nikdy nevrátí. Už se veřejně hovoří o tom, že odepisovat část svých pohledávek za řeckou vládou nebudou jen privátní investoři, ale i EU a MMF.

Kdyby Řecko zbankrotovalo předloni a už dva roky se tam platilo drachmou, tak je tam dnes lidem mnohem lépe, byť jejich úspory by zčásti vzaly za své. Kapsy Evropanů by zůstaly ušetřeny pro jiné, důležitější účely.

Situaci zhoršilo to, že Řekové se zachovali racionálně, využili čas a přesunuli velkou část svých úspor z řeckých bank do zahraničí. Řecký bankovní sektor drží nad vodou financování od Evropské centrální banky. Ta nyní v případě řeckého bankrot utrpí značnou ztrátu a navíc se bude muset podílet na stabilizaci bankovního sektoru, který by se jinak naprosto zhroutil.

Je to jen otázkou času

Je zřejmé, že napětí v Evropě roste a není vůbec vyloučeno, že Řecko zkrachuje během pár dnů a možná týdnů. Prodlužování této agonie je zcela kontraproduktivní. Nebude to žádná katastrofa. Při spolupráci Evropské unie s řeckou vládou lze situaci stabilizovat velmi rychle a je záhodno udělat to se slušným předstihem před začátkem turistické sezony. Cestovní ruch je a ještě dlouho bude pro Řecko naprosto klíčovým exportním artiklem. A je třeba to udělat v pátek večer, aby byl přes víkend, v době zavřených burz a bank, čas na realizaci nejdůležitějších opatření pro měnovou odluku.

Pro Evropu je zase důležité, aby byl současně připraven program rekapitalizace velkých bank, které mohou být postiženy značnými ztrátami. Zde má EU poslední šanci ukázat finančním trhům, že je schopna řešit své problémy a zastavit – nebo spíše alespoň výrazně přibrzdit – rozpad eurozóny a návrat národních měn do celé Unie.

MfD, 27.1.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro