Osvěžen pobytem v místech, kde se na televizi nedá chytit ani ČT 1, ani jiné podařené stanice, a kde jsem si zakázal koukat na internet, vracel jsem se, jak říká kamarád Jiří (tedy George od klokanů), do české kotlinky.
Při odjezdu na cizinecké letiště to vypadalo, že se zas tak moc neděje. Jsem totiž zkušený občan kotlinky, který měl na rodném listě haknkrajc a nápis Böhmen und Mähren (pak mi ho ukradli estébáci při jedné z domovních prohlídek), a v roce 1968 jsem se vrátil ze zahraniční dovolené někdy kolem 14. srpna. A kolik bylo těch socialistických anebo federativních republik, si ani nepamatuji.
Tak ještě před návratem se raději mrknu, jak se momentálně jmenujeme a jaký je u nás režim. „Sichr je sichr,“ jak říkal pan Mannlicher. Vypadalo to normálně. V Británii prý vítězí ta správná strana, podle upraveného textu z Prodanky: „Dobrá věc se podařila, naše pravda zvítězila!“
Ovšem po vystoupení z letadla kolegyně zapnula ta svá elektronická hejblátka a poněkud zesinala. A pravila: „Anglie je v prdeli.“ Teprve pak vyšlo najevo, že chtěla říci, že EU je na oněch místech, a ptala se, co bude.
„No co by bylo? Jako vždycky!“ odvětil jsem a v duchu se podivil, že dáma v jejím věku, žijící celý život v „kotlince“, se může jašit z nějakého státního převratu, rozpadu říší na „tisíc let“ či případně spolků „na věčné časy“, pádu slavných ideologií, přejmenovávání států a jiných lidových taškařic.
Jako starý novinový narkoman jsem se pak doma vrhl na tisk a media a královsky jsem se bavil. Ač jinak nesnáším nedělní hodiny „politického školení mužstva“ v podání jistého Moravce, podíval jsem se i na ně.
Byla sranda. Soudruh Zao Ce-tung, u nás známý jako Zaorálek, navrhoval provést v EU ihned politické prověrky, podle hesla:
„Pryč tyrany a zrádci všemi,
Nechť zhyne starý, podlý svět,
my nový život chcem na zemi,
[v němž nesmí býti žádných běd/ žádných běd..]
Dále jen, dále jen směle v před.
Takže prohlásil: „Pryč s Junckerem, který zklamal naši důvěru, a jeho dalšími nohsledy, soudruzi, a ještě pevněji se semknout kolem pevného jádra, které zajistí ́poučení z krizového vývoje ́, a nenechá se zmást na své cestě.“
Pročež sdělil lidu, že svolává do Prahy zástupce V4 a ministra zahraniční našeho přítele nejvěrnějšího, Sovětského sva... éééééé... Spolkové republiky Německo. Abychom se semkli a sjednotili.
No, pokud si pamatuji, němečtí soudruzi z NDR tehdy v roce 1968 svolali na kontrarevolucionáře z Československa poradu. Do Berlína? Do Varšavy? Už nevím...
Na nesmělou námitku europoslance za ANO Teličky, že to bude chtít větší změny, zaječel, že aby byl Telička zticha, že bral miliony od Bakaly, když horníci trpěli. A pak se rozjel v kritice EU tak, že se odéesák Zahradil ohradil, aby nekradl jejich politický program.
Nadávky od Zao Ce-tunga padaly na všechny strany, Cameron je politická mrtvola, oni vymetou neřády z Bruselu atd. atd. Skoro to vypadalo, že dá Teličkovi facku, Zahradila probodne propiskou a vydá se českým vojenským vrtulníkem sovětské výroby bombardovat kanceláře zrádců do Bruselu.
Na té srandě však něco chybělo. Totiž ani slovo o Merkelové a, pokud vím, ani o Německu. O skutečných vládcích Bruselu. Tak jsem se podíval do tisku. Merkelová a Německo jako kdyby zmizely.
Našel jsem jen článek od miliardáře a bývalého soudruha Sekyry, který prohlašoval, že Německo a Angela jsou evropské jedničky. A že v nich je naše spása.
Pak to zopakoval, dle hlasu svého pána, jistý mediální kněz, co mu panstvo koupilo cenu, oslavu téhož přednesl pan bankéř Niedermayer, ale jinak kde nic, tu nic. Ovšem při čtení těchto článků, velebících Angelu a Německo „an sich“, mně vlezla do hlavy poněkud upravená píseň skupiny Saze někdy ze sedmdesátých let:
Angelu mám nejradši,
Té už žádnej nestačí,
Angelu mám nejradši,
protože je kus.
Když se Angela zasměje,
ohýbaj se koleje, (míněno civilizační a historické)
Angelu mám nejradši,
protože je kus.
Když zavlaje zástava
toho mýho Německa,
když zavlaje zástava,
tak jsem šťasten hned.
Pak užijem veselí
ve sklenici vod zelí.
V průduškách mi kvete květ,
Angela je zase zpět (když vypadla Británie),
když zavlaje zástava,
tak jsem šťastná hned.
Pak se smějem dlouhý čas
libozvučně jako ďas,
pak se smějem dlouhý čas
jako upíři.
Máme úsměv na lících,
zas jsme spolu v Bohnicích,
hrajeme si na cvoci
a na žraloci.
Kdopak umí z člověků
schovat kombajn pod deku,
Angelu mám nejradši,
protože je kus.
Originál zde:
Protože, přátelé, čert vem opilce a gaunera Junckera a celou tu partu. Jsme ale v jiné Unii, než do které jsme chtěli. Za to může hlavně německá politika a její vůdce Angela Merkel. S jejich Energiewende, stovkami gender fakult v Německu, s její neomaleností a drzostí vůči východním vandrákům, ale i jiným „trpaslíkům“ a přivandrovalcům. Včetně třeba Španělska, což dokázala svoláním nejužšího ústředního výboru Unie hned po odhlasování brexitu.
Přiletěl jsem do jiné Unie, než z které jsem odletěl. Očekávám nejprve „poučení z krizového vývoje“, na kterém už podle tisku pracuje Německo a Francie (ta coby úslužný poskok), pak přijdou europrověrky, boj o místa u zdroje moci a peněz v Bruselu, situace se bude dále hroutit, okupační armáda muslimů začne ničit samotné Německo, mezitím se budou měnit generální tajemníci (komisaři EU) , aby nikdo nepřipustil „perestrojku“, ale ona přijde, pak se to celé rozpadne a přijde nová síla.
Možná už tady je a vyznává Alláha. Na shledanou v lepších časech, budou-li jaké.