Evropská unie v roce 2012 zakáže vysílat sportovní přenosy ze sjezdového lyžování i většiny dalších zimních sportů. Lední hokej dostal šanci, pokud bude led na stadionech natřen brčálovou barvou. Důvodem těchto opatření je boj proti globálnímu oteplování a s tím související snaha bruselských úředníků administrativně snižovat spotřebu elektrické energie. Spotřeba plazmového televizoru je totiž tím vyšší, čím jsou vysílané obrazy světlejší, a tak energeticky nejnáročnější jsou právě záběry na bílé sněžné pláně.
Pokud rozumíte, že jde o nadsázku, rozumíte sice správně týdeníku EURO, ale vůbec nerozumíte Evropské komisi. Podobná regule totiž už zítra nemusí být fikcí. Již od července je totiž realitou nařízení Komise č. 642/2009 o ekodesignu televizních přijímačů, které stanovuje šílené normy maximální povolené spotřeby televizoru.
Údernické normy
Norma zakazuje již od srpna příštího roku prodávat v zemích Evropské unie televize, jejichž spotřeba převýší dané limity. Maximální povolená spotřeba se bude odvozovat od velikosti obrazovky, například pro televizi se 46 palcovou úhlopříčkou bude od 20. srpna 2010 povolena maximální spotřeba 266 wattů . O rok a půl později dojde k dalšímu zpřísnění, a tak od 1. dubna 2012 bude maximální povolená spotřeba 46 palcové televize již jen 213 wattů.
Například plazmová televize Panasonic VIERA TH-46PZ80E, s úhlopříčkou obrazovky právě 46 palců, má maximální spotřebu 460 W.
Prakticky to tedy bude znamenat, že většinu dnes prodávaných televizorů již za rok nebude možné v EU prodávat. A z toho vyplyne druhý praktický důsledek: výrobci budou kvůli nařízení bruselských byrokratů nuceni investovat do vývoje a výroby televizí s nižší spotřebou, což pravděpodobně přinese jejich zdražení.
Hloupost na druhou
Nařízení EK číslo 642 přináší navíc řadu obecnějších otázek. Po žárovkách se Evropská unie rozhodla pod praporem boje za snížení spotřeby elektrické energie zasáhnout do další oblasti, která má v celkové energetické spotřebě zcela marginální význam. I když odhlédneme od spotřeby v průmyslu, i v domácnostech se používá řada spotřebičů s vysokým příkonem – například varné desky, pračky a sušičky anebo i obyčejné rychlovarné konvice mají řádově vyšší spotřebu, než televize. Snažit se byrokraticky omezovat spotřebu přístrojů s již nyní nízkou spotřebou je zcela neefektivní strategie.
Navíc obecně jde velmi nebezpečný trend, kdy stát zasahuje do oblastí, do kterých mu nic není. Budou časem z Bruselu regulovat i maximální povolenou teplotu, na kterou se v zimě smějí vytápět byty? Nebo bude stanoven maximální rozsah novin a časopisů v rámci boje za úsporu papíru, a tedy ochranu lesů?
I forma této regule odpovídá hlouposti jejího obsahu. Už samotný název by měl varovat. Bude Evropská komise po ekodesignu televizních přístrojů řešit dále ekodesign rádií a po nich ekodesign náramkových hodinek?
A překvapující – pro laika v oblasti nařízeních Evropské komise – je i sama struktura textu. V nařízení se totiž nejprve řeší otázky jako je odhadovaná roční spotřeba elektrické energie související s televizními přijímači v EU, jakému množství emisí CO2 tato spotřeba odpovídá, jaká je predikce nárůstu spotřeby elektřiny televizory v Evropě a kolik terawatt hodin by mohlo ušetřit toto nařízení. Konkrétní podmínky onoho ekodesignu, tedy například vzoreček pro výpočet maximální možné spotřeby, jsou uvedeny až v příloze.
Co budou regulovat zítra?
Směrnice o ekodesignu televizních přístrojů docela hezky ilustruje, v jakém umělém prostředí žije Evropská komise a bruselští úředníci. Reálný svět s omezenými zdroji peněz a času na ně zjevně nedopadá. Kolik reálné a smysluplné práce má člověk, který vymýšlí podobné směrnice? A what’s next? Co budou regulovat příště?
Týdeník EURO 48/2009