Parlamentní shromáždění NATO mne v Reykjavíku nedávno hodně překvapilo, zejména otevřeností americké delegace. V bezpečnostní agendě a v euroamerických vztazích se opět rodí podstatná změna a nová kvalita: atlantické partnerství.

Ellen Tauscherová, předsedkyně podvýboru amerického Kongresu pro strategické síly za Demokraty, potvrdila, že v tuto chvíli není třetí element – tak se říká polským raketám a českému radaru – finančně pokryt, a finance zatím uvolněny nejsou. Jsem zvědavá, jak česká vláda s touto informací nakládá.

Způsob, kterým Bushova administrativa podle Tauscherové celý projekt vede, není dobrý. Ale vina je podle ní i na straně demokratů.

Reaganova Strategická obranná iniciativa světu přinesla ohromný pokrok v oblasti technologické a bezpečnostní. V Bushově pojetí program raketové obrany učinil technologický pokrok. Clinton se těmto věcem nevěnoval.

Politická stránka, budování podpory a spojenectví, je nepovedená. Jsme přesvědčeni o tom, že třetí pilíř musí najít rozřešení v debatě se spojenci. Místem k debatě je NATO.

Tauscherová řekla jasně, že systém musí mít tři základní charakteristiky: musí být čistě a jasně obranný, musí představovat věrohodné zastrašení a musí zajišťovat nedělitelnou bezpečnost členských států NATO.

Zároveň je ale jasné, že čas je úplně všechno. Íránci mohou získat technologii třetího balistického stupně, která jim umožní nést raketu Shahab 3 M s 500 kg tisíce kilometrů. Proto je potřeba postupovat rychle.

Navíc Francouzi, kteří mají zdaleka nejlepší informace o Íránu, vyhodnotili jeho hrozbu jako největší nebezpečí. Dobrou zprávou je, že Sarkozyho Francie vážně zvažuje návrat do vojenských struktur NATO.

Evropě právě schvalovaná pohyblivá protiraketová obrana vojenských jednotek NATO nestačí. Je potřeba rozsáhlý systém obrany území a obyvatelstva.

Je proto potřeba podpořit i systém, který bude chránit proti raketám krátkého doletu, tj. ochránit jihovýchodní Evropu. Je potřeba zavést sdílení informací, což ale neznamená společné rozhodování a velení.

Ruský generál Nikišin v dlouhém expozé k raketám řekl, že Evropa nemá na teritoriální obranu právo. Je to změna strategické pozice, první od konce studené války. Navrhl umístit radar do jižní Francie, Řecka nebo Turecka anebo rovnou využít existující ruský radar v Gabale. Rus se hned oklepal: pojďme se bavit, my Rusové a vy Američané, moc prosíme, bez Evropy. Návrh zůstal bez odpovědi. Zároveň Nikišin vyhrožoval, že Rusko odstoupí od smluv regulující konvenční a nekonvenční zbraně.

Přemýšlím, utřiďuji si novou agendu. Vstup Chorvatska do NATO je hotová věc, stejně jako Makedonie. To jsou země, kde ještě nedávno byly války. Jsou tady s námi Afghánci, Japonci a Rusové. Rus volá po studené válce, marně. Demokraté říkají, že rakety musejí jít do NATO. Sarkozy opravdu vyhodnotil Írán jako největší hrozbu.

Jak jiný byl svět před deseti i pěti lety, když se nevědělo, co bude s NATO. Jak jinde jsme a jak se věci dějí strašně rychle. Opět se rodí nová euro-americká bezpečnostní spolupráce, Severoatlantická aliance se revitalizuje a nalézá opět svou roli a význam. Američané a Francouzi začínají na Alianci opět spoléhat. Jeho renesance souvisí samozřejmě i s celým projektem protiraketové obrany, který by měl být věcí NATO, a náš radar bude jen součástí většího systému.

Právo, 24.10.2007

europoslankyně za SNK-ED