Dne 28. března se v Evropském parlamentu konala konference skupiny Přátelé Judeje a Samaří, kterou vede český europoslanec za Svobodné Petr Mach.

Skupina se snaží na půdě Evropského parlamentu upozorňovat na hanebné jednání Evropské unie vůči Izraeli, přesněji řečeno vůči izraelským občanům, kteří žijí a pracují na Západním břehu Jordánu. Protože Evropská unie pokládá osidlování této oblasti za protiprávní a za akt agrese vůči Palestincům, rozhodla se na zboží pocházející z oblasti Západního břehu uvalit bezpočet pravidel - dovozní tarify, cla a povinnost viditelně takové zboží označovat.

Naproti tomu zboží dovážené z oblasti, která je plně pod správou palestinské samosprávy, je od jakýchkoliv cel i tarifů osvobozeno a má naprosto neomezený přístup na evropský trh. Evropská unie tak ukazuje, koho v zahraniční politice pokládá za relevantního, čestného partnera pro obchod, a s kým chce jednat z pozice síly (jako by nějakou faktickou silou skutečně disponovala) a z pozice morální autority, která smí právoplatně trestat.

Kromě výhodného přístupu na evropský trh se Palestincům od Evropské unie dostává štědré finanční podpory z jejího rozpočtu. Tu pak tamní samospráva používá na financování terorismu, zejména na přímou finanční podporu teroristů a jejich rodin. Jen v minulém roce schválila EU pro Palestinu balíček ekonomické pomoci o výši více než 250 milionů eur určený na tzv. rozvojové projekty. Tyto peníze však palestinská samospráva využívá naprosto neprůhledně a svévolně, za tichého souhlasu autorit EU, a financuje z nich, kromě jiného, úhrady pro dopadené teroristy za pobyt ve vězení. Například terorista, který odejde od soudu s dvacetiletým trestem, může obdržet měsíční „plat“ ve výši 2 tisíc dolarů!

Evropská unie dále financuje bezpočet neziskových organizací, jejichž agenda je antisemitská a rasistická a skrývá se za údajnou pomoc údajně utlačovaným Palestincům. Lze zaručit, že od takových neziskových organizací nevedou penězovody směrem k teroristickým skupinám? Zcela jistě nikoliv. Má se za prokázané, že významnými členy mnoha takových neziskových organizací jsou bývalí palestinští teroristé.

Na konferenci vystoupili členové skupiny europoslanec Petr Mach (Svobodní) a předseda regionální správy v Samaří Yossi Dagan, dále europoslanci Fulvio Martusciello a Branislav Škripek, kteří se problematikou zabývají. Se svými příspěvky pak vystoupili i hosté z Izraele - Moshe Lev-ran, majitel firmy Twitoplast zaměstnávající jak Židy, tak Palestince, zakladatel organizace Lev Haolam, která podporuje zemědělce a producenty v oblasti Judeje a Samaří, a nakonec Ruth Shapira a Ayla Shapira - matka s dcerou, jejichž životy navždy změnil palestinský terorista.

Cílem skupiny Přátelé Judeje a Samaří je ukončit jednostrannou podporu palestinské samosprávy orgány Evropské unie, zamezit dalšímu financování terorismu z peněz evropských daňových poplatníků a dosáhnout zrušení všech obchodních omezení uvalených na židovské zboží pocházející ze Západního břehu.

Celou problematiku protižidovské politiky Evropské unie však nelze chápat jako jeden z kontextu vytržený fenomén, tedy pouze jako svévolnou obchodní politiku vůči židům z Judeje a Samaří. Naprosto dokonale totiž zapadá do celkového rámce, v němž EU funguje a splňuje dlouhodobé cíle. Stejně jako Evropská unie postupně, krok za krokem rozkládá a disintegruje koncept národních států ve prospěch jakýchsi ve vzduchoprázdnu se vznášejících a shora nadiktovaných hodnot „evropanství“, snaží se stejný pohled aplikovat i na zahraniční politiku - tedy v tomto případě na principy, na nichž je založen a jaké představuje stát Izrael.

Ve sporu Izraele a Palestiny, nebo v širším kontextu Izraele a všech ostatních států Blízkého východu, jde o střet civilizace a barbarství, rozumu a iracionality, právního státu a zvůle, technologie a primitivismu, pokroku a zaostalosti. A jaký z těchto pólů sleduje dlouhodobá politika EU? Přes všechny rádoby ušlechtilé a ctnostné proklamace o zářné budoucnosti, blahobytu, spravedlnosti či pokroku je stále jasnější, že EU sleduje a pozitivně hodnotí právě barbarství, iracionalitu, zvůli, násilí, primitivismus a zaostalost. Tyto své „ideály“ vnucuje skrze svá nařízení občanům evropských států: potlačuje demokratickou diskuzi, vyzdvihuje nesmyslné emoce nad rozum, podporuje zákony trestající slušné lidi téměř za cokoliv, podkopává ve jménu tzv. ekologie technologický pokrok a rozvoj. Koho si asi politická aristokracie EU vybere za svého partnera ve sporu Izrael vs. islámský Blízký východ?

Izrael představuje ve svém regionu baštu západní civilizace. A vysloužil si tak hlubokou nenávist od těch, kteří za ideál považují anticivilizaci. V právě tomto kontextu je třeba chápat politiku EU vůči Izraeli: v kontextu dlouhodobého podkopávání civilizačních principů, na nichž spočívá západní kultura. A koneckonců nejde pouze o zahraniční politiku EU, nýbrž i o nás samotné, protože my, coby občané členských států EU, jsme právě nyní vystaveni cílené a Evropskou unií chtěné migrační invazi statisíců nositelů naprosto opačné kultury, kteří jsou s to obrátit stále chatrnější základy naší civilizace v trosky a změnit Evropu v území zmítané kmenovými válkami, bezprávím a barbarským násilím.

Evropská politická aristokracie jedná prostředky, které jsou jí vlastní. Jejím modem operandi je násilí. V mechanismech trhu nevidí oboustranně výhodný svazek, který naplňuje přání všech zúčastněných stran, ale něco, co lze využít v prospěch vlastních politických cílů. Stejně jako je Evropská unie perverzí státu, je i jakýkoliv tržní vztah pod kuratelou bruselských totalitářů jen perverzí toho, co by měl trh představovat.

EU se nepochybně jednoho dne rozloží a odchod Velké Británie dává naději, že by to nemuselo trvat příliš dlouho. Jakmile se tak stane, bývalé členské státy, opět svobodné a suverénní, si budou zahraniční politiku řídit podle svého, včetně zahraničního obchodu, v nejlepším zájmu svých občanů. A já jsem si jistý, že zájmem občanů suverénního státu je obchodovat s každým, kdo vůči nim nechová nepřátelství. Zájmem občanů suverénního státu je obchodovat s přáteli, nikoliv podporovat terorismus.

Evropská unie se veze na vlně antisemitismu, jíž propadla až hrozivě velká část evropské veřejnosti, počínaje levicovými intelektuály a mládežnickými aktivisty a konče demonstranty. Dokud jsme součástí Evropské unie, jsme součástí této nenávistné vlny i my.