Německo po vlně skurilních pitomostí vykřikovaných Carole Rackete o povinnosti přijmout nejlépe hned půl milionu šotolíků z Lybie poněkud umdlelo a taktovku převzala, jak jinak, zase Francie. Pan Macron přece nemůže se svým mančaftem zůstat pozadu, a tak tvoří blok čtrnácti zemí, které budou přebírat podle přijatého mechanismu mořeplavce z Afriky a Asie výměnou za to, že Itálie a Malta otevřou své Africe blízké přístavy. To je základní princip a na sumýši na Maltě se ukáže, co z toho bude.
Tak jestli to takto bude, jestli na to Itálie a Malta v úmyslu snížit svůj tlak přistoupí, pak to bude největší chyba jejich politiků. Relativně nízký počet mořeplavců v současné době, byť podporovaný organizovaným výlovem Sea Watch nebo Lékařů bez hranic či jiných kriminálních spolků (čekám jen, kdy si Člověk v tísni pořídí parník a hurá do Středozemního), je dán jen a jen tím, že Itálie a Malta zaujaly tvrdý postoj a kdyby nebyl Sánchez ve Španělsku takový socialistický ničema, jakým je, byly by ty počty ještě nižší.
Stane se toto: jakmile se vytvoří takový mechanismus a bude se slzou v oku vyhlášen, převaděčské zločinecké struktury zabývající se obchodem s barevným masem zajásají, zakalí pár dní, pak přeladí frekvence a kódy, přeskupí toky imigrantů, nakoupí ještě horší gumové matrace v Turecku a Číně a hurá sem s nimi do Evropy. To nastane v historicky krátkém okamžiku a do zimy, která to trochu dočasně zbrzdí, jich sem importují pár desítek tisíc jako nic. Pár koupajících se utopí, ale to jsou kolaterální ztráty. A na jaře znovu a tak dlouho, až začnou v zúčastněných zemích remcat pracující, že už toho mají plné kecky. Jestli jim to ovšem - jako v Německu - ti správní politici nezakáží. Což oni ale udělají. Až pak dostanou přes tlamu, ale to bude asi také zakázáno. Ale jisté je, že nakonec se ti lidé budou hromadit i v Itálii, protože ten mechanismus bude fungovat čím dál hůř, a přišedší se rozprchnou nakonec jinak, než jak bylo zamýšleno. Stačí se podívat na videa ze španělského pobřeží, aby bylo jasno, jak to nakonec dopadne.
Naše obranné složky všeho druhu by měly zintenzivnit cvičení ochrany hranic proti nelegálům, a to bez ohledu na to, že o naši zemi kvůli tomu, že tu většina politiků ještě úplně nezpitoměla láskou k potřebným z celého světa, není příliš zájem. Zatím, to zdůrazňuji. Jen připravení mohou uspět.
Projekt 14 zemí organizovaný Francií je prvním krokem k vícerychlostní Evropě a naši politici by z toho neměli být vyděšeni. Je to dobře. Na Západě ať blbnou, u nás se blblo v letech 1948-1989 docela dlouho na to, abychom teď byli dost rozumní a nepřijali jiný hovadismus valící se z milovaného Západu, který teď provozuje jen navoněnější formu mentálního i praktického bolševismu.
Je to celkem šílené, ale je to tak. Nové elity Západu se z našeho socialismu spoustu věcí naučily a zjistily, že to je fááájn. Jednoho dne se bude muset najít potřebná většina v Parlamentu ČR, která se šprajcne a řekne: „Dost a basta, v tomhle nejedeme, tuhle direktivu odmítáme.“ To se jistojistě nakonec stane a dobře tak. Nevídáno, spolky států vždy vznikaly a zanikaly a tak to bude i nadále. Některé sice nezanikají, jako OSN nebo Organizace africké jednoty, ale položme se na otázku: k čemu vlastně opravdu jsou?
Takže klid a mokrý hadr na hlavu. Západ se řítí do zkázy a my opravdu - už kvůli historickým zkušenostem - nemusíme hned být pilně u všeho.