Jednou z nejvýraznějších motivací člověka (bez ohledu na to, zda mluvíme o světci či gaunerovi), je uspokojení jeho vlastních zájmů. U gaunera je to jednodušší - on má své dosti dobře definované zájmy a použije jakýchkoliv prostředků k jejich dosažení. Bude využívat jiné gaunery (méně fikané), prosťáčky i blbce k dosažení svých cílů. Až na vzácné výjimky ví, že nebude mít při svém konání širší podporu veřejnosti a že nese svou vlastní kůži na trh.

Světec, polosvětec (mnohý politik) to má složitější. Základní motivace je stejná, jako u gaunera.

Dotyčný ovšem není gauner - snaží se spojit páchání dobra pro svou osobu, rodinu atd. s pácháním dobra pro ostatní populaci. Pokud jen v rámci svého národa, je to do jisté míry omluvitelné (politika se nějak dělat musí), ale pokud v rámci nadnárodních celků vznikají různé tisícileté říše, sovětské svazy a podobně, končí špásování. Na rozdíl od gaunera má obrovskou výhodu - kůži na trh nese jen v nesmírně výjimečných případech, kdy se omylem stal světcem, který měl navíc mimořádnou smůlu.

Chová se jinak světec a jinak profesionální Evropan? Tak to bych rád věděl. Asi se budu rouhat, ale Svatého Vojtěcha nejspíš pohané u Baltu nezlikvidovali proto, že jen mírně a pokorně něco hlásal. Zřejmě vnucoval něco, co místní nechtěli. Byli šiřitelé křesťanství, kteří skončili mučednickou smrtí, a byli šiřitelé téhož, kteří se sami dopouštěli bezuzdného teroru. Někdy to byli jedni a titíž. Tedy - profesionální Evropané se teroru nedopouštějí, zatím, ovšem ve vnucování něčeho, co mnozí nechtějí, se stávají přeborníky.

Táži se na motivy konání. Chci věřit, že ve většině případů je hlavní motivací snaha o páchání obecného dobra. Vždy je tam snaha o zisk osobní (posílení vlastního ega, hmotný zisk). Publicisté občas podsouvají jako motiv snahu vyhnout se trestnímu stíhání získáním poslanecké imunity, ale buďme realisty, tento motiv bude velmi ojedinělý.

Zásadní problém je však v tom, že profesionální Evropané(dnes již ani mnozí politici)senezajímají o názor těch, v jejichž jménu vystupují! Snaží se maximum pravomocí převést na nevolené orgány.Něco se zlomilo, stane-li se někdo profesionálním Evropanem, nechce již mít ponižující povinnost ucházet se stále o přízeň voličů. Pro toho, kdo to s námi ostatními myslí dobře, jistě lákavá perspektiva. A on, osvícený (nebo už dokonce světec?) přece ví lépe než já, co je pro mne dobré. A pak holt končí demokracie a nastává "omezená suverenita". Nepřipomíná nám to něco?

My na rozdíl od států západně od nás jsme něco podobného již zažili. Půjdu dál - nelze asi vyloučit, že komunisté kdysi chtěli rovněž obecné dobro. Jen kdyby jim to pitomé obyvatelstvo stále nekazilo! Nedařilo se a musel nastoupit teror.

Metoda "vzal jsem si do hlavy, a tak to musí být" nikdy k ničemu pozitivnímu nevedla. Profesionální Evropané ji však užívají s nasazením hodným lepší věci.

Po smetení "Ústavy" byla tato maličko upravena a přejmenována a jede se dál. Pravidlo přitom znělo a zní – nesouhlasí-li jeden jediný, hra končí. Smetli ji Irové a profesionální Evropané z domova i zahraničí se překřikují - ratifikujte dál (pokud možno bez referend) - když to nějak schválí všichni ostatní, tak ty Iry už nějak vyřešíme.

Velmi mi to připomíná vtip nevtip z osmdesátých let dvacátého století:

Zahrajeme si brežněvky - vsaď a řekni číslo do deseti. Devět? Já říkám jedenáct. Větší bere!

Proto nemám profesionální Evropany rád!