Teď po volbách to pochopíte i v České televizi

Proevropské strany volby v součtu statisticky prohrály, ačkoli je zásluhou právě jejich voličů, že ty prounijní to už nebudou mít zdaleka tak lehké, jako to měly doposud. A to je fajn. Zatraceně fajn. Je to začátek konce současné podoby EU a šance na skutečnou změnu.

Zděšení z předvolebních průzkumů napříč Evropou bylo patrné zdaleka nejen na Václavu Moravcovi a dalších členech zpravodajských týmů České televize. Dostali jsme tak v jejich komentářích na výběr v podstatě jen ze dvou alternativ. Do Evropského parlamentu se mohou dostat buď socialisté, nebo populisté a extrémisté. Socialisté v různých tričkách jako zástupci proevropské politiky, zatímco populisté a extrémisté byli ti protievropští. Nic mezi tím. Už dávno si v České televizi zjednodušili vidění světa, když zcela účelově systematicky pracují na tom, aby se pojem Evropská unie významově nijak nelišil od pojmu Evropa. Nesouhlasíte s Bruselem? Jste protievropští. Jen máloco je přitom, s ohledem na vývoj a dosavadní výsledky, ukázkově opačně.

Socialista Martin Schulz vidí důvody nakopnutí dosavadní politiky do zadku v tom, že Evropská unie (nikoli Evropa, Schulzi) si před volbami prošla krizí (neprošla, jsme v ní stále až po uši), aniž by byť na chvíli připustil, že je to vinou právě a jedině dosavadní socialistické politiky. Premiér Sobotka se nechal ještě před volbami slyšet, že by byl rád, kdyby dosavadní pravicovou většinu v Evropském parlamentu vystřídala levice. Absolutně netuším, kdy se tam ta většina pravice objevila. Doteď měla v tomto sboru většinu vždycky levice. Čert ale vezmi, co si myslí Sobotka, který nalezl důvody neúspěchu v malé volební účasti. Prostě jen nešlo slíbit zrušení nějakého poplatku, vyšší důchody, nebo štědřejší dávky. To Ondřej Liška našel důvod neúspěchu Zelených ve Václavu Klausovi, zatímco Zahradil prezentuje s úsměvem fatální úbytek mandátů ODS jako výhru. To chce hodně kachní žaludek.

Ať už si nejen výše uvedení myslí cokoli, faktem je, že včerejší výsledky voleb napříč Evropskou unií jsou historickým přelomem. Když odhlédnu od statistik, pak prounijní strany nakonec prohrály, přestože získaly z absolutního počtu křesel většinu. Vyhrály strany proevropské, které mají za cíl Evropu uchránit od dalších eurounijních experimentů. Vyhrály přesto, že získaly v součtu méně křesel. Jejich výhra je postavena na rostoucí síle a na zisku mediálního postavení a prostoru, když už je nepůjde přehlédnout a vymazat ze zpravodajství. Nutnou součástí případného dalšího prounijního vývoje, který by šel ve stejných kolejích jako dosud, je navíc nezbytná spolupráce členských států. A tu po včerejšku nelze očekávat nejen od Velké Británie, ale především od Francie, která byla doposud v tandemu s Němci.

Včera jsem při večerních oslavách ve volebním štábu Svobodných zažil při zveřejňování výsledků z členských států podobné pocity, jako v roce 1989. Snad s jediným rozdílem. Tehdy jsem měl podstatně méně zkušeností a více slepé víry. Jsem rád, že ta pověstná plus mínus dvacetiletá perioda funguje, byť tentokrát měla trochu zpoždění a je v kontextu našeho členství v tom spolku o level výš, když se netýká jen našeho státu. Jsem opravdu rád, že voliči slovenské Svobody a solidarity, německé Alternativy pro Německo, UKIPu Nigela Farage, francouzské Národní fronty a řady dalších jednoznačně proevropských stran napříč členskými státy umožnili svým zástupcům usednout v takovém počtu do křesel v Evropském parlamentu.

V Evropské unii nejsou větší populisti a extrémisti, než socialisti, pokud tedy víte, co opravdu obnáší význam pojmu populismus, a jaké extrémní důsledky přináší socialistická politika. Ne, být prounijní neznamená být proevropský. Myšlením socialista, ať už má jakékoli tričko, to nepochopí, ale být proevropský znamená poslat Evropskou unii v sebeobraně při záchraně Evropy pro další generace do kopru, přičemž klikou pro lidi jako Martin Schulz bude, když do toho kopru odejde skrze postupnou vůli voličů. Časem to pochopí i Václav Moravec s Českou televizí.