Válka na Ukrajině trvá už sedm týdnů. Různí „znalci“ dokonce naznačují, že může trvat měsíce, ne-li roky. Tyto lehkomyslné výroky nemohu akceptovat. Umírají lidé, přibývá důkazů o vraždění civilistů a zajatých vojáků. Jsou ničeny obrovské materiální hodnoty. Nejen Ukrajina, ale i Rusko se životní úrovní vrátí o generace zpět. Přesto vážná mírová jednání neprobíhají. Naopak. Místo výzev k takovým jednáním slyšíme válečnický pokřik a zprávy o nárůstu dodávek moderních zbraní.
Někdo namítne, že probíhají ukrajinsko-ruská jednání. Probíhají, ale k ničemu nevedou. Mohou vůbec k něčemu vést? Jsou to ta správná jednání? Neměl by jednat někdo jiný? Jde opravdu o rusko-ukrajinský konflikt? Mohou ho vyřešit Rusové a Ukrajinci?
Nejedná se ve skutečnosti o konflikt úplně jiný? Není to spíše konflikt Západu s Ruskem, v němž je Ukrajina nešťastným, byť vhodným objektem? (Původně jsem napsal „jen nešťastným objektem“, ale velmi komplikovaný a rozporuplný třicetiletý vývoj Ukrajiny po rozpadu Sovětského svazu znamenal, že Ukrajina k tomu i jako „subjekt“ leccos přidala. Toto analyzovat se však dnes nehodí.)
Jsem přesvědčen, že si za jednací stůl musí co nejdříve sednout Západ s Ruskem. Neodvažuji se navrhovat formát. Musí v něm ale být USA. Zdánlivě je jasné, že tam za Evropu musí být představitelé EU (i když jejich mandátu a autentičnosti nevěřím, resp. nevím, nakolik tito lidé vyjadřují skutečné zájmy velkých evropských zemí – např. Francie v období prezidentských voleb, Německa s novou, nezkušenou, extrémně levicovou vládou). Musí se „zaplést“ i Čína. Ti všichni však mají své, velmi různorodé zájmy. Není mezi nimi zájem, jak nejrychleji tuto válku ukončit.
Ukrajina a Ukrajinci nebyli v minulých letech miláčky Evropanů. Za sebe musím říci, že jsem se vždycky strašně styděl za to, jak Češi jednali s ukrajinskými – legálními či nelegálními – migranty pracujícími u nás. Teď najednou ze všech přímo tryská láska k Ukrajině a Ukrajincům. Není tato láska jenom „zástěrkou nenávisti k Rusku“, jak mi ve svém emailu napsala jedna paní magistra, kterou osobně neznám? Nenávist k někomu je špatným a chatrným motivem lásky k někomu jinému. Pomocí lásky a/nebo nenávisti se tragická situace na Ukrajině vyřešit nedá. Musí nastoupit rozum a chladný pragmatismus.
Stejná pisatelka mi napsala, že „všichni jsou zaslepeni touhou Rusko zničit, i za cenu sebezničení a hospodářské likvidace Evropy“. Už je na čase odvážit se toto téma nastolit. Je třeba se poučit v historii.
V antikvariátu jsem minulý týden nalezl knížku kvalitního ruského, politicky však rozporuplného spisovatele Ilji Erenburga, kterou jsem původně četl, když byla u nás vydána v nakladatelství Mladá fronta v roce 1966. Ta knížka se jmenuje „Trust D.E.“, s podtitulem „Historie zkázy Evropy“. Byla prvně vydána již v roce 1923. Trust D.E. je název Organizace pro zničení Evropy. Nedosahuje sice kvalit dystopických knih Huxleyho a Orwella, ale za přečtení stojí. Prozrazuje, že po šoku z první světové války ve dvacátých a třicátých letech podobně uvažovalo více evropských myslitelů, nejen ti dva slavní. Neblížíme se k uskutečnění těchto antiutopií? Nebude právě teď Evropa jednou z bezprostředních obětí toho, co se stalo na Ukrajině?
Dnešní extrémní bagatelizace ekonomických a migračních důsledků války na Ukrajině to naznačuje. Že válka bude využita k utužení evropské unifikace a k dalšímu potlačení suverenity národních států, je zřejmé. Že povede k rozsáhlé militarizaci zemí. Netrápí to nikoho? Nebo lépe řečeno, jsou ti, kteří se odvažují přiznat, že je to trápí, nastrčenými loutkami Putina? Nebo jsou to naopak lidé, kteří nechtějí dopustit, aby „Trust for the Destruction of Europe“ – v modernistickém a progresivistickém provedení – zničil Evropu? Nebo alespoň její střední a východní část? Konec konců, tuto část Evropy ti na jejím západě nikdy moc nemilovali.
Reprezentanty této ohrožené střední a východní Evropy by se měli cítit zejména členové naší vlády a parlamentu, vítězové říjnových voleb. Chovají se tak? Mluví o utrpení ukrajinského lidu, ale nezdá se mi, že dělají všechno pro to, aby válka co nejrychleji skončila. (A aby jednou z jejích největších obětí nebyla Česká republika.) Není v tom skryt jejich zlý předpoklad, že čím déle bude válka trvat, tím více to oslabí a poškodí Rusko? A že je co nejdelší trvání války vlastně dobře? Mám hrůzu, že jim něco takového běhá v hlavách. Nejen politikům, ale i těm, kteří ovládají naše veřejnoprávní média.
MfD, 11. 4. 2022